Omezení otevírací doby Zámku Troja a zahrad Hledáme do týmu Referenta majetkové správy

Kamenné poklady pražských zahrad

Adresa
GHMP Zámek Troja
U Trojského zámku 1/4
170 00 Praha 7
Mapa

Otevřeno
út-ne 13–18 h

plné 120 Kč
snížené 60 Kč

Kurátorka: Marie Foltýnová

Nedílnou součástí historických pražských zahrad byla jejich umělecká výzdoba a drobná architektura. Tato umělecká díla, desítky let vystavená rozmarům počasí, postupně ze zahrad zmizela – byla buď nenávratně zničena, nebo musela být nahrazena kopiemi. Zachráněné originální sochy i architektonické prvky byly uloženy v depozitářích Galerie hlavního města Prahy. Z areálu zámku Troja jsou to například kamenné kašny s figurálními motivy Nereidek a delfínů, které byly nalezeny 80. letech 20. století při rekonstrukci zámku a zahrad. Na výstavě jsou dále prezentovány sochařské originály z Vrtbovské zahrady, skupina Číňanů z krajinného parku Cibulka nebo braunovské busty z letohrádku Portheimka.

pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn

Chýnovské vize Františka Bílka

Adresa
GHMP Bílkův dům
Údolní 133
391 55 Chýnov u Tábora
Mapa

Budova nemá bezbariérový přístup.

Venkovní poznávací hra Skryté příběhy: Bílkovo vidění.
Návod ke hře ke stažení zde.

Stáhněte si audioprůvodce rodným domem Františka Bílka a chýnovským hřbitovem s jeho díly. Průvodce s komentářem kurátora Martina Krummholze je v českém a anglickém jazyce a je ke stažení zdarma.

Otevřeno
út-ne 10–12h, 13–17h

V zimním období od 2. 11. 2020 do 30. 4. 2021 pouze na telefonickou objednávku (+420 774 204 388)

Vstupné

plné 50 Kč
snížené 30 Kč

Kurátorka: Hana Larvová

Na výstavě můžete vidět pozoruhodné, secesně symbolistní dílo umělce, který si v rodném Chýnově vytvořil zázemí pro svou tvorbu v podobě originální autorské varianty rodinného domu s ateliérem. Architektura domu, postaveného Bílkem v roce 1898 z režného cihlového zdiva s dobovými „lidovými“ dřevěnými prvky a dřevořezbami, odkazuje k tradici chýnovského stavitelství. V reprezentativním výběru děl, kde se Bílek představuje především jako sochař, jsou zastoupeny také ukázky originálních nábytkových souborů, které Bílek navrhl pro svou dceru Bertu a syna Františka Jaromíra.

V chýnovském ateliéru Františka Bílka bude od začátku sezony 2020 představena menší upoutávka na dlouhodobou výstavu, která bude zahájena ve 3. patře pražské Bílkovy vily v květnu 2021 a která bude zaměřena na Bílkova díla, inspirovaná tvorbou celoživotního přítele, básníka Otokara Březiny.

Dům Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán

reliéf na domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán

Chýnovské vize Františka Bílka, Foto Oto Palán

detail reliéfu na domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán

Monika Immrová: Tříbení

Adresa
GHMP Colloredo-Mansfeld
Karlova 189/2
110 00 Praha 1
Mapa

Budova nemá bezbariérový přístup

Otevřeno
út-ne 10–18 h

Vstupné

plné 150 Kč
snížené 60 Kč

Kurátorka: Iva Mladičová

V umělecké výpovědi Moniky Immrové se živě prolíná několik zřetelných témat a rovin: sochařská plasticita, architektonické vnímání prostoru a hmoty, lidské měřítko, proporce, význam světla a materiálu, vědomí řádu. Současná výstava obsahuje retrospektivní rozměr, práce jsou ale uspořádány tematicky, aby vynikla významová vzájemnost soch, reliéfů i grafik z různých období. Je tak reflektována vztahovost v celku díla, jež současně pojí i výrazové prvky v každé jednotlivé práci.

Výraznou linii tvoří reliéfy geometrizovaného tvarosloví. Reflektují autorčin záměr přiblížit se univerzální, nadčasové, přesné a dokonalé formě. Rané reliéfy mají ale jiný charakter, vycházejí z velkoformátových tužkových kreseb struktur. Ve vnímání a tvůrčím zaměření Moniky Immrové hrála vždy zásadní roli architektura, obecně smysl pro prostor a hmotu, víra v možnost pracemi mocně oživit prostorové a světelné danosti místa. Její sochy vypovídají o hluboké vizuální i praktické zkušenosti se syntézou organického a stereometrického tvaru. V postavách i hlavách nejde o proces zjednodušování, ale o bezprostřední realizaci, nalézání univerzálního v přítomném. Výrazový účinek soch těží z plasticity s minimální povrchovou expresí, z přítomnosti lidského měřítka a významu proporcí. Princip plasticity se objevuje i v grafických souborech. Pro všechny výrazové prvky je určující význam světla – jeho neustálá proměnnost, také ale proměnnost výrazu skrze materiál. Na jedné straně tedy vnímáme vědomí řádu, jenž autorka touží zviditelnit, současně je ve výrazu přítomna i pocta neustálé proměně a živé provázanosti všech jednotlivostí díla.

Monika Immrová (* 1970 v Lounech) absolvovala v letech 1995–2001 Akademii výtvarných umění v Praze (sochařský ateliér Jindřicha Zeithammla; roku 1997 uskutečnila stáž na Staatliche Akademie der Bildenden Künste Stuttgart a v letech 1999–2000 na drážďanské Hochschule für Bildende Künste). Roku 2011 absolvovala rezidenční pobyt v Raketenstation Hombroich v Německu. Na AVU dále pokračovala v letech 2012–2018 v doktorském studiu. Spoluzaložila sochařské seskupení Socha 2 a iniciovala několik jeho výstav. Od roku 1996 proběhla řada jejích samostatných výstav, např. Glypho Grafein v Galerii výtvarného umění v Mostě, 2003; v pražské Galerii Bayer&Bayer, 2004; Dialogy v Síni pod Plečnikovým schodištěm na Pražském hradě (s Jindřichem Zeithammlem), 2006; Linie a forma v Galerii Caesar v Olomouci, 2007; Tvary v Letohrádku Ostrov (Galerie umění Karlovy Vary) a v Oblastní galerii Liberec, 2009; Souvislost v Galerii města Loun, 2012; Jiný čas v kostele sv. Vavřince v Klatovech, 2013; Socha v GASK v Kutné Hoře (s Danielou Vinopalovou), 2015; Tvar předchází prostor v broumovské Galerii Dům, 2015; v rámci Projektu Nika 7a v Klášteře Dominikánů v Praze, 2016; Socha v pražském Topičově salonu, 2017; Členění v Domě umění v Českých Budějovicích, 2017; v Galerii Goller v německém Selbu, 2017 a v Galerii Závodný v Mikulově roku 2018. Je autorkou sochařské realizace NMF v Kadani (2011). V letech 2008 a 2009 získala ocenění Grafika roku. Ilustrovala knihy Gustava Erharta Podvojná znamení (2005) a Michala Maršálka Pootevřeno (2015), obě nakladatelství Dauphin. Je spoluautorkou knihy Socha 2 AVU 1990–2016 Demartini – Zeithamml vydané Nakladatelstvím AVU v Praze roku 2017.

pohled do výstavy Monika Immrová: Tříbení, Colloredo-Mansfeldský palác, 2020. Foto Tomáš Souček

Light Underground

Adresa
GHMP Zvon
Staroměstské náměstí 605/13
110 00 Praha 1 – Staré Město
Mapa

Budova nemá bezbariérový přístup.

Otevřeno
út-ne 13–18 h

Vstupné

1 Kč

Důležité upozornění
Výstava není vhodná pro epileptiky a astmatiky

Kurátorka: Sandra Baborovská

Ve sklepních prostorách Domu U Kamenného Zvonu jsou představeny některé ze světelných objektů z předchozích tanečně světelných a hudebních představení (Pavla Beranová, Tereza Bartůňková – Z oka do oka, 2020) a zároveň světelné videosochy a videa ze sbírek Galerie hlavního města Prahy (Jakub Nepraš – Natural Selection I, 2015; Jiří Thýn – Philips, 2010).

Anežka Hošková, Lucifer’s The Light Of The World III, 2017

Ze sbírky Galerie výtvarného umění v Ostravě je prezentována legendární světelná socha od Krištofa Kintery (My Light is Your Life – Shiva Samurai, 2009), videoinstalace Anežky Hoškové (Lucifer’s The Light of the World III-IV, 2017/2019) a audioreaktivní laserový objekt od Julie Lupačové (Vlnění, 2020).

Prostor rovněž pohlcuje site-specific hudební videomappingová projekce Infinity Excitement (2020) Jakuba Aeldryna z uskupení Lunchmeat. Jeho VJ projekce rovněž doprovodily na konci září komorní sólové koncerty Tam v hluboké tmě tepe a září Vladivojny La Chia uspořádané přímo pro sklepní prostory Domu U Kamenného zvonu.

ČT Art, Intimní Vladivojna La Chia: Tam v hluboké tmě tepe a září
ČT Artzóna, Fenomén: light design jako umělecká disciplína

Výstava světelných uměleckých intervencí Light Underground volně navazuje na úspěšnou sérii tanečních světelných a hudebních performancí, které proběhly v Galerii hlavního města Prahy letos v létě.

Umění pro město, Light Underground vol. 1
ČT Art, Tanečnice Nataša Novotná o projektu Light Underground

Light Underground / Taneční, světelné a hudební performance (15. 7. 2020–6. 8. 2020)

mapka rozmístění děl

Krištof Kintera, My Light Is Your Life – Shiva Samurai, 2009, GVU Ostrava

Pavla Beranová a Tereza Bartůňková, Z oka do oka, 2020

Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy

Adresa
GHMP Dům fotografie
Revoluční 1006/5
110 00 Praha 1 – Staré Město
Mapa

Budova má bezbariérový přístup (výtah – volejte na pokladnu T (+420) 702 283 922).

Otevřeno
út-ne 10–18 h
čt 10–20 h

Vstupné

plné 120 Kč
snížené 60 Kč

Kurátorky: Hana Buddeus, Katarína Mašterová

Josef Sudek (1896–1976) zasvětil významnou část své profesionální kariéry fotografování uměleckých děl – obrazů, soch, grafik, architektury, užitého umění, ale i výstav či ateliérů umělců. Znovuobjevení této obsáhlé, a přitom téměř neznámé části jeho díla je výsledkem pětiletého výzkumného projektu Ústavu dějin umění AV ČR, jehož iniciátorem byl prof. Vojtěch Lahoda (1955–2019).

Josef Sudek, [Mistr Oplakávání ze Zvíkova (?), Světice z Homol, 1510–1515], asi 1935. Ústav dějin umění AV ČR

Výstava se specificky zaměřuje na sochy, které patřily k Sudkovým oblíbeným fotografickým námětům, jimž se věnoval v průběhu celé své kariéry od dvacátých do sedmdesátých let 20. století. Gotickým madonám a světicím s oblibou říkal „fešandy“ a sochy obecně rád fotografoval nejen na zakázku, ale i „pro sebe“. Vedle ikonických fotografií z chrámu sv. Víta nebo ze „Zahrádky paní sochařové“ (sochařky Hany Wichterlové) výstava ukazuje snímky fotografované pro sochaře, umělecké spolky či nakladatele, a to nejen jako originální fotografie či negativy, ale i v podobě dobových reprodukcí v knihách a časopisech. Vystavená díla tak zpřítomňují napětí mezi fotografií jako originálním artefaktem a jako reprodukcí, mezi potenciálem média přiblížit umění masám a fotografií jako autorským uměleckým dílem. Jednou fotografií jsou ve výstavě zastoupeni také Sudkovi současníci-fotografové, Drahomír J. Růžička, Jaromír Funke, Jan Štenc, František Illek a Alexandr Paul, Josef Ehm a Tibor Honty. K rozvinutí dialogu se Sudkovým dílem z perspektivy současného umění kurátorky pozvali Alexandru Vajd, Jiřího Thýna a Hynka Alta. K výstavě vychází velkoryse pojatá odborná kniha s bohatým obrazovým doprovodem.

Výstava je pořádána ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR, v. v. i. a s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze.

Josef Sudek, Procházka v Lapidariu, 1955. Moravská galerie v Brně, inv. č. MG 8541. © Josef Sudek, dědicové. Repro © MG

Josef Sudek, [Madona z Kamenného Újezda, kol. 1430], asi 1935, soukromá sbírka akad. arch. Josefa Wagnera ml.

Josef Sudek, [František Tröster–žáci, Reklamní kovová figura, asi 1935], 1935. Ústav dějin umění AV ČR

pohled do výstavy Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy, Dům fotografie, 2020. Foto Tomáš Souček

Rudolf Sikora a Vladimír Havlík: Sníh kámen hvězda strom

Adresa
GHMP Colloredo-Mansfeld
Karlova 189/2
110 00 Praha 1
Mapa

Budova nemá bezbariérový přístup

Otevřeno
út-ne 10–18 h

Vstupné

plné 60 Kč
snížené 30 Kč

Kurátor: Jakub Král

Společná výstava Rudolfa Sikory a Vladimíra Havlíka se stane prostorem pro konfrontaci dvou cest, jimiž lze dojít k témuž světonázoru. Zatímco se Sikorova objektivizační strategie dotýká pozice jednotlivce v kosmu, Vladimír Havlík se oproti tomu obrací k pospolitým vztahům budovaným na základě nonspektakulárních gest. Oběma umělcům jsou společná témata vztahu lidí k přírodě a k sobě navzájem, odpovědnosti, intimního vztahu ke světu a kosmu a budování utopického přesahu ve snaze vymezit naše přemýšlení o současnosti směrem ke kýžené budoucnosti.

Na úvod jedné slavné televizní debaty dvou význačných filosofů 20. století její moderátor řekl, že oba řečníci jsou jako horolezci zdolávající ve stejnou chvíli stejnou horu, ale každý z opačné strany. Ačkoli vystavující umělce dělí odlišná generace a odlišné myšlenkové zázemí, zdá se, že oběma jde o společnou věc, a tou je postižení vzájemnosti spoluprožívání světa a jeho spoluutváření prostřednictvím dvou strategií: „velkého“ Sikorova pohledu shora a Havlíkova sledování drobných posunů v našich vztazích.

pohled do výstavy Rudolf Sikora a Vladimír Havlík: Sníh kámen hvězda strom, Colloredo-Mansfeldský palác, 2020. Foto Tomáš

pohled do výstavy Rudolf Sikora a Vladimír Havlík: Sníh kámen hvězda strom, Colloredo-Mansfeldský palác, 2020. Foto Tomáš Souček

Vytvářet místa, pojmenovat minulost – pojmenovat místa, vytvářet minulost

Adresa
GHMP Dům fotografie
Revoluční 1006/5
110 00 Praha 1 – Staré Město
Mapa

Budova má bezbariérový přístup (výtah – volejte na pokladnu T (+420) 702 283 922).

Otevřeno
út–ne 10–18 h
čt 10–20 h

Vstupné

plné 120 Kč
snížené 60 Kč

Kurátorky: Stephanie Kiwitt, Tereza Rudolf a Anna Voswinckel

Roku 1890 vydal Jacob Riis, dnes považovaný za jednoho z předchůdců moderní sociální fotografie, knihu s názvem “Jak žije druhá polovina”, ve které zachycuje dětskou práci a život v těch nejchudších čtvrtích jednoho z rozrůstajících se amerických hlavních měst. Umělkyně Shelly Silver ve své video-koláži, která je portrétem newyorské etnické enklávy Chinatown, zodpovídá otázku, kterou si Riis v názvu knihy pokládá: „Nevíme, protože nás to nezajímá!“ Ale ptáme se vůbec ještě, komu mimo nás patří veřejný prostor? Nebo jsme své utopické vize již ztratili? Nezbyly ze všech našich v minulosti vysněných utopií pouze slogany společností, které umělkyně Bernardette Keating překrucuje v hořkosladké parodie?

Instalace fotografií a projekcí umělce Eiko Grimberga The Pool se vrhá do hlubin paměti již mnohokrát přestavovaného místa, jehož proměny jsou ilustrací zrovna převládajících ideologií, kde se „to jiné“ vždy proměňuje nebo mizí. V krátkém filmu Martina Netočného je moderní vize urbanistického vývoje (přítomná například ve videu Zbyňka Baladrána) konfrontována s realitou a podmínkami dneška. Film Gabriele Stötzer představuje 13 žen a mužů tančících ve venkovních lokacích dle jejich vlastního výběru. Bez jakéhokoli hudebního doprovodu si každý z nich utvořil svůj vlastní pohyb, který opakuje až do momentu extatického vytržení. V kontextu socialistického státního zřízení film vyjadřuje „svobodu, která je nedílnou součástí každého z nás, pokud se jí chceme chopit“ (Stötzer). Všechna díla osobitým způsobem podtrhávají velmi křehké spojení mezi obrazem veřejného prostoru a stavem společnosti, která postupnou individualizací ztrácí pojem o „druhém,“ jenž je ale základním stavebním prvkem pozitivní změny.

Abychom neztratili půdu pod nohama, vyhýbáme se situacím, které nedokážeme zařadit, které nás vyvádí z míry nebo vyžadují, abychom učinili krok do neznáma. Navzdory nepřetržitému pohybu a celosvětovému propojení lidí a informací zřídkakdy přicházíme do styku s něčím neznámým, odlišným, nečekaným. Posilujeme vzájemnost mezi těmi, kteří jsou nám rovni, a ti druzí mizí.

Zprávy, které čteme, individualizované a předvybrané, nás utvrzují a potvrzují. Naše pocity a zkušenosti jsou přiživovány, pozice utužovány. Mezi tím nabývá zdůrazňování jinakosti ve vztahu k naší vlastní identitě na důležitosti. Přestože jsme globálně propojení, ze zřetele ztrácíme „jiné“.

Cílem desátého ročníku Fotograf Festivalu je poskytnout ve vizuální kultuře prostor druhému (ve smyslu protějšku) a oživit dokumentární funkci média fotografie i pohyblivého obrazu. Nejednoznačnost média fotografie, jež naznačuje blízkost ve chvíli, kdy podněcuje odcizení, je problematizována stejně jako jeho limity. Pohledy na jiné a perspektivy jiných jsou ustanoveny v reakci na mediálně-specifické, sociální či státní režimy pohledu.

Pozvaní umělci a umělkyně ve svých dílech tematizují imaginaci, pozorování a výzkum jiných míst, způsobů žití a forem všednosti. Vybraní autoři a autorky zpochybňují svou vlastní motivaci a zviditelňují možné konflikty, hranice, přiblížení a prostupnost mezi „já“ a „jiným“. Osm skupinových výstav, které se vzájemně provazují přestavuje současná díla spolu se staršími pracemi a zkoumá široké spektrum blízkých i vzdálených úhlů pohledu. Dochází tak k navazování kontaktů a překračování hranic, narušování jistoty a ke konfrontaci s odlišným.

Andreas Schulze, installation Untitled_Eye, Capitainerie, Biennale de Lyon, 2015

Historické interiéry v Colloredo-Mansfeldském paláci

Adresa
GHMP Colloredo-Mansfeld
Karlova 189/2
110 00 Praha 1
Mapa

Budova nemá bezbariérový přístup

Otevřeno
út–ne 10–18 h

v zimních měsících 1. 11. 2021–31. 3. 2022
út-ne 10–16

Vstupné

se vstupenkou do Colloredo-Mansfeldského paláce zdarma

Colloredo-Mansfeldský palác patří k vynikajícím příkladům pražské palácové architektury s bohatým stavebním vývojem snoubícím v sobě prvky vrcholného baroka i pozdějších rokokových a druhorokokových úprav.

strop tanečního sálu v Colloredo-Mansfeldském paláci. Foto Tomáš Souček

Barokní objekt nacházející se na jednom z nejexponovanějších míst staré Prahy, u Karlova mostu, byl postaven na základech románské a gotické zástavby a renesanční budovy. Mezi jeho majiteli najdeme řadu zajímavých osobností od hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, popraveného za účast při pražském stavovském povstání, přes jezuitský řád, saského kurfiřta, krutého hraběte Bredu až k Pavlu Jindřichovi knížeti z Mansfeldu-Fondi. Kníže nechal v letech 1736–1737 původní palác, navržený zřejmě Giovannim Battistou Alliprandim, přestavět Františkem Ignácem Prée do vrcholně barokní podoby. Definitivní novorokokovou tvář interiérům stavby pak v šedesátých letech devatenáctého století vtiskla rodina Auerspergů, která pak kolem roku 1900 přestavěla velkou část paláce na luxusní činžovní dům. Nejkrásnějším a zřejmě nejlépe dochovaným prostorem paláce je taneční sál, jehož definitivní výzdoba byla patrně dokončena v letech 1736–1737. Autory nástropní fresky s námětem shromáždění olympských bohů jsou freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist. Palác je spojen s významnými šlechtickými rody, ale také s kulturními a historickými událostmi, mezi jinými s posledním zasedáním královské rady „zimního krále“ Friedricha Falckého po bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Po druhé světové válce byl palác využíván Československou akademií věd. V současnosti objekt spravuje Galerie hlavního města Prahy.

Colloredo-Mansfeldský palác – interiér. Foto Tomáš Souček

Knihkupectví v GHMP Colloredo-Mansfeld

Adresa
GHMP Colloredo-Mansfeld
Karlova 189/2
110 00 Praha 1
Mapa

Budova nemá bezbariérový přístup

Dočasně uzavřeno

Kontakt
T (+420) 222 232 053 (pokladna)

Knihkupectví se nachází v přízemí Colloredo-Mansfeldského paláce, který patří k vynikajícím příkladům pražské palácové architektury s bohatým stavebním vývojem snoubícím v sobě prvky vrcholného baroka a pozdějších rokokových a druhorokokových úprav. Impozantní je i svým umístěním v těsné blízkosti Karlova mostu.

Knihkupectví v GHMP Dům fotografie

Adresa
GHMP Dům fotografie
Revoluční 1006/5
110 00 Praha 1 – Staré Město
Mapa

Budova má bezbariérový přístup (výtah – volejte na pokladnu T (+420) 702 283 922).

Otevřeno
út–st 10–18 h
čt 10–20 h
pá–ne 10–18 h
(pouze v době konání výstav)

Kontakt
T (+420) 702 283 922

V knihkupectví v Domě fotografie naleznete řadu titulů zaměřujících se na českou i světovou fotografii.

Knihkupectví je součástí výstavních prostor GHMP v Domě fotografie, který je ve správě galerie již od roku 2010.

Kamenné poklady pražských zahrad

Chýnovské vize Františka Bílka

Artotéka

Monika Immrová: Tříbení

Artotéka

Video

Podcast

Light Underground

Video

Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy

Artotéka

Podcast

Rudolf Sikora a Vladimír Havlík: Sníh kámen hvězda strom

Video

Artotéka

Podcast

Vytvářet místa, pojmenovat minulost – pojmenovat místa, vytvářet minulost

Historické interiéry v Colloredo-Mansfeldském paláci

Knihkupectví v GHMP Colloredo-Mansfeld

Knihkupectví v GHMP Dům fotografie