Historie, vize a mise

Vize a mise galerie

Galerie hlavního města Prahy vznikla jako součást sítě krajských galerií v roce 1963. Spravuje dnes na 16 000 sbírkových předmětů z 19. až 21. století. Sbírkový fond byl poznamenán nesystematickým rozšiřováním, které zprvu zajišťovalo samo hlavní město na doporučení svých garantů. Významné osobnosti z řad umělců také věnovaly městu svá díla dle vlastního výběru ve snaze urychlit vznik metropolitní galerie. Ten se přes veškeré snahy podařilo uskutečnit až za komunistického režimu, který v pražské instituci spatřoval především reprezentaci hlavního města jako předvoje stranických snah v oblasti kulturní politiky.

Eva Koťátková, Justiční vražda Jakoba Mohra, divadelní performance, 2015
Eva Koťátková, Justiční vražda Jakoba Mohra, divadelní performance, 2015

Pod svícnem někdy bývá tma, a tak se čas od času podařilo uskutečnit díky odvaze a erudici kurátorů na půdě galerie zajímavé výstavy, které se vymkly propagandistickým cílům, například Paříž ve fotografii H. C. Bressona, Brassaïe, H. Martina (kurátorka Anna Fárová, 1964) nebo Auguste Rodin (kurátoři: Cécile Goldscheider, Jiří Mašín, 1967). V osmdesátých letech v Galerii hlavního města Prahy působil silný tým kurátorů (Hana Rousová: František Vobecký, 1985; Devětsil, 1986; Skupina Ra, 1988 [výstavy s Fr. Šmejkalem]; Linie, Barva, Tvar, 1988; Vladimír Skrepl: Jiří Sopko, 1986; Skleněná plastika, 1987; Karel Srp: Tvrdošíjní, 1986; Václav Boštík, 1989; Marie Judlová: Jiří Balcar, 1988; Dagmar Hochová, 1989), který opět v závětří velkých institucí uskutečňoval ambiciózní program v mnoha ohledech mnohem reprezentativnější a badatelsky přínosnější než ten, se kterým přicházela národní instituce. Tehdy do sbírek přibyly také zajímavé přírůstky pocházející z těchto objevných projektů. Po roce 1989 se galerie svým výstavním programem zařadila mezi nejsledovanější instituce svého druhu a přinesla nejen výstavy vůdčích osobností meziválečné avantgardy (Karel Teige, 1994, Toyen, 2000), ale i významné tematické projekty (Krajina v současném výtvarném umění, 1993; John Cage, Francois Morrelet, Milan Grygar, 1993; Mezery v historii – Polemický duch střední Evropy, 1994, Ohniska znovuzrození, české umění 1956–1963, Český surrealismus 1929–1953, 1997; Skupina 42, 1998, Akce Slovo Pohyb Prostor, 1999). Nejpočetnější byla řada monografických výstav domácích i zahraničních osobností (Alexander Calder, František Skála jr., Vladimír Boudník, 1992; Zdeněk Sýkora, 1995; Jiří Sopko, Mario Merz, 1995; Zbyněk Sekal, Theodor Pištěk, 1998; Vladimír Kopecký, 1999, atd.). Omezené rozpočtové možnosti nicméně instituci nedovolily zapojit se aktivně do vznikajícího trhu s uměním, a téměř dvě dekády se přírůstky omezily na dary od loajálních umělců. Od roku 2013 se situace změnila zejména díky vstřícnějšímu postoji zřizovatele. GHMP získala pravidelný příspěvek na doplňování sbírek, které trpěly nahodilým doplňováním a nevyrovnanou kvalitou, včetně přemíry pragensií z totalitní éry. V současnosti se akvizice zaměřují především na témata spojená s naším výstavním programem zaměřeným na experimentální tvorbu 60. let a na generaci let 80. a 90. Byli jsme nuceni rezignovat na doplňování mezer v meziválečném období, tato díla se dnes pohybují v hodnotách několikanásobně vyšších, než je jednoletý akviziční rozpočet galerie. Sledujeme také nová média a fotografii, která se stala integrální součástí našich sbírek poté, co jsme získali konvolut prací Pražského domu fotografie spolu s výstavním prostorem v Revoluční ulici č. 5. Výstavní program sleduje širokou škálu témat. Kromě osobností generace 60. let se zaměřením na neokonstruktivismus a geometrické tendence vůbec věnujeme nadále pozornost generaci 90. let, která v GHMP zažila v řadě případů svou premiéru, například v rámci Bienále mladých. Dnes sledujeme nastupující generaci v dlouholetém cyklu Start Up, který se věnuje výjimečným talentům z řad studentů a čerstvých absolventů uměleckých škol. Po rekonstrukci Colloredo-Mansfeldského paláce cyklus obnovíme s novým tematickým zaměřením. Stálou pozornost věnujeme osobnostem současného umění, které se zabývají závažnými společenskými, morálními a environmentálními tématy. GHMP je správcem pozůstalosti Františka Bílka včetně jeho dvou výjimečných domů, které vznikly podle jeho vlastních návrhů. Obě originální stavby jsou zachovány včetně autentických interiérů a patří k mimořádným a uceleným svědectvím o autorově ještě stále nedoceněné tvorbě, která zcela prostoupila i jeho každodenní existenci.

Naším posláním je také péče o svěřené budovy, které jsou z velké části památkovými objekty nejvyšší kvality. Zajistit jejich perfektní stav je náročná role, která vyžaduje nepřetržitou a ostražitou pozornost. Vedle výstav, doprovodných programů a edukace zapojujeme naše objekty také do programů pro veřejnost, seznamujeme ji s jejich historií i současností a věnujeme se jim také ve zvláštních publikacích.

Naše edukační oddělení patří k nejlépe hodnoceným v rámci sítě krajských galerií a usiluje o získání statutu metodického pracoviště v oboru. Ročně připraví 900 programů pro děti, mládež, pedagogy, seniory a občany se zvláštními potřebami. Vedle toho je tu celá řada programů pro dospělé publikum se silnějšími vazbami k výtvarnému umění, které připravuje naše oddělení pro práci s veřejností ve spolupráci s interními i externími odborníky.

Galerie hlavního města Prahy dnes chápe svou roli v daleko širším kontextu, než tomu bývalo u takto specializovaných institucí zvykem. Hledáme cesty, jak svou práci propojit s řadou oborů, které vidí ve spolupráci s námi nové, inspirativní možnosti jak adresovat svá poselství stále širšímu publiku. Vzniká tak možnost přivést do galerie zatím neoslovené, potencionální příznivce, např. z řad milovníků tance (Dancing Museums), ochránců přírody (Bio Troja) nebo děti z vyloučených lokalit (workshopy v našich ateliérech). Jsme partnery neziskovým organizacím při realizaci jejich slavnostních událostí, poskytujeme své reprezentativní prostory i k dalším dobročinným účelům, chceme být živým společenským centrem, které oslovuje stále širší spektrum zájemců.

Magdalena Juříková, ředitelka GHMP

 

Edukace

Galerie hlavního města Prahy organizuje několik typů výtvarných edukačních aktivit pro všechny typy škol z celé ČR i pro skupiny ostatních věkových kategorií, včetně znevýhodněných a seniorů. Hlavní složkou edukační činnosti jsou interaktivní prohlídky výstav spojené s následnou výtvarnou reakcí. Edukační oddělení připravuje i výtvarný kroužek v ateliéru a sobotní výtvarné workshopy probíhající v objektech GHMP nebo v rámci speciálních akcí spřátelených institucí. Významná je také intenzivní spolupráce s vysokými školami. Edukační oddělení zajišťuje odborné praxe a stáže pro studenty ze středních a vysokých škol. Interní edukátorky jsou členky Komory edukačních pracovníků Rady galerií ČR, Asociace výtvarných pedagogů a INSEA (International Society for Education through Art). Zapojují se také do velkých grantových a výzkumných projektů (i mezinárodních) a prezentují vzdělávací aktivity na konferencích nebo v rámci odborné publikační činnosti.

 

Ediční činnost

Galerie hlavního města Prahy vydává katalogy ke svým krátkodobým výstavním projektům i stálým sbírkám, monografie významných umělců a prostřednictvím publikací prezentuje své výstavní prostory v architektonicky zajímavých budovách. Zpravidla vydává několik publikací ročně, na kterých spolupracuje s předními odborníky a umělci. Ediční plán je sestavován odborným oddělením v návaznosti na výstavní harmonogram, produkční stránku zajišťuje Oddělení komunikace, doprovodných programů a ediční činnosti. Ediční činnost galerie je pravidelně prezentuje na knižních veletrzích, v knihkupectvích GHMP a dalších vybraných obchodech.

 

Čítárna

Pro školy, odbornou i širokou veřejnost funguje v Bílkově vile prezenční čítárna a studovna odborné literatury a časopisů se zaměřením na výtvarné umění. Základ fondu knihovny tvoří katalogy a publikace reflektující tvorbu umělců, kteří mají přímé zastoupení ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy, popřípadě autorů, kterým galerie uspořádala výstavu a vydala katalog. Čítárna ve svém archivu disponuje také rozsáhlým souborem časopisů, které odebírala v letech 1985–2015. V celkovém součtu je čtenářům k dispozici cca 5 800 knižních publikací a časopisů – včetně příručních knihoven a archivu časopisů.

 

Správa veřejné plastiky

V roce 1963 byl Galerii hlavního města Prahy svěřen do správy soubor veřejných plastik, které jsou ve vlastnictví hlavního města. Galerie o svěřené plastiky systematicky pečuje a zajišťuje jak běžnou údržbu, tak i rozsáhlé restaurátorské zásahy, které obnovují materiálové i výtvarné kvality exponovaných děl.

 

Správa budov

Galerie hlavního města Prahy v současnosti spravuje zcela nebo zčásti celkem 7 objektů přístupných veřejnosti. Brzy po svém založení, v roce 1963, galerie trvale zpřístupnila významnou kolekci soch, kreseb a grafiky Františka Bílka v Bílkově vile. K ní přibyla roku 1994 stálá expozice umělcových prací otevřená v jeho rodném domě v Chýnově u Tábora.

Dalším uměleckohistorickým objektem a zároveň specifickým výstavním prostorem v péči galerie je od roku 1989 barokní Zámek Troja s francouzskou zahradou, štěpnicí a oranžérií, který patří k nejvýznačnějším ukázkám barokní architektury v Čechách. Rozsáhlé výstavní expozice, jež jsou náročné na prostor, jsou od roku 1988 pořádány v gotickém Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí. Roku 1994 se Galerie hlavního města Prahy vrátila do výstavního prostoru v Městské knihovně, který byl pro tento účel původně vybudována.

Nakonec, v roce 2010, získala galerie do péče barokní Colloredo-Mansfeldský palác a Dům fotografie.

 

Historie

Historie Galerie hlavního města Prahy sahá do druhé poloviny 19. století, kdy vzešel první impuls k založení pražské městské obrazárny ze strany výtvarného odboru tehdy založené Umělecké besedy vedené Josefem Mánesem. Záměrem odboru bylo prostřednictvím umění vzdělávat veřejnost a také podpořit umělce. Městská rada proto začala, byť příležitostně, nakupovat umělecká díla. Magistrátní sbírka se postupně rozrůstala, a to také díky darům jednotlivců a institucí. Významně ji na přelomu 19. a 20. století obohatil velký soubor obrazů Jaroslava Čermáka, který vznikající instituci darovala Hippolyta Gallaitová, nebo soubor děl Václava Brožíka od rytíře Václava Špačka ze Starburgu.

Myšlenka založení galerie hlavního města Prahy znovu vystoupila do popředí zájmu po vzniku samostatné Československé republiky. V nově vystavěné budově Městské knihovny byly koncem 20. let galerii vyhrazeny výstavní sály. Roku 1928 dostalo město Praha velkorysý dar od Alfonse Muchy: cyklus monumentálních pláten Slovanská epopej. Městská rada zároveň administrativními opatřeními zajistila větší soustavnost akvizic. Stálým uměleckým poradcem se v 1927 stal sochař Ladislav Šaloun. Až do začátku 2. světové války se tak podařilo ze soudobých výstav získat řadu význačných, dnes již klasických děl moderny 20. století (práce E. Filly, R. Kremličky, O. Kubína, J. Baucha, F. Muziky, J. Šímy, V. Špály, J. Štyrského, J. Zrzavého, O. Gutfreunda, J. Wagnera a dalších). Po válce nabyly plány na založení městské galerie na intenzitě. Národní výbor hlavního města Prahy pro budoucí galerii cíleně nakupoval díla ze soudobých uměleckých přehlídek a dal základ budoucí Galerii hlavního města Prahy, která vznikla 1. května 1963.