Invaze / Invasion / Вторгнення

Kurátorky: Oksana Maslova, Sandra Baborovská

Galerie hlavního města Prahy v rámci programu Umění pro město ve spolupráci s Českým centrem Kyjev zahajuje 28. dubna v 18 h v prostorách komunitní Kobky 17 na Smíchovské náplavce výstavu Invaze / Invasion / Вторгнення, která reflektuje novou realitu ukrajinských umělců i Ukrajiny.

Danylo Movchan, K vítězství, 26. 2. 2022, akvarel na papíře, 35×30 cm
Danylo Movchan, K vítězství, 26. 2. 2022, akvarel na papíře, 35×30 cm

Kurátorkami výstavy jsou Oksana Maslova a Sandra Baborovska. Invaze ukazuje válku očima současných ukrajinských umělců – Danyla Movchana (Lvov), Igora Guseva (Oděsa), Alexandra Naselenka (Oděsa). Všichni jsou nyní na Ukrajině a jejich díla vznikla v posledních týdnech válečného konfliktu.

V rámci doprovodného programu bude zároveň představena současná ukrajinská kultura v širším kontextu. Doprovodný program mimo jiné zahrnuje čtení moderní ukrajinské poezie za doprovodu hudby, promítání ukrajinských filmů, performance, čtení textů současných ukrajinských autorů.

Alexander Našelenko, Nedokončené studie na ukrajinském jihu, únor 2022, barevná analogová fotografie, 30×42 cm
Alexander Našelenko, Nedokončené studie na ukrajinském jihu, únor 2022, barevná analogová fotografie, 30×42 cm
Danylo Movchan, Nemocnice, 22.03.2022, akvarel na papíře, 35×30 cm
Danylo Movchan, Nemocnice, 22. 3. 2022, akvarel na papíře, 35×30 cm
Igor Gusev, Z cyklu 3. světová válka, 16. 3. 2022, koláž, 21×30 cm
Igor Gusev, Z cyklu 3. světová válka, 16. 3. 2022, koláž, 21×30 cm
Alexander Našelenko, Nedokončené studie na ukrajinském jihu, únor 2022, barevná analogová fotografie, 30×42 cm
Alexander Našelenko, Nedokončené studie na ukrajinském jihu, únor 2022, barevná analogová fotografie, 30×42 cm
Danylo Movchan, Vidím tvou krev, Pane, 1. 3. 2022, akvarel na papíře, 35×30 cm
Danylo Movchan, Vidím tvou krev, Pane, 1. 3. 2022, akvarel na papíře, 35×30 cm
Igor Gusev, Z cyklu 3. světová válka, 7. 4. 2022, koláž, 21×30 cm
Igor Gusev, Z cyklu 3. světová válka, 7. 4. 2022, koláž, 21×30 cm
Igor Gusev, Z cyklu 3. světová válka, 24. 2. 2022, koláž, 21×30 cm
Igor Gusev, Z cyklu 3. světová válka, 24. 2. 2022, koláž, 21×30 cm
Alexander Našelenko, Nedokončené studie na ukrajinském jihu, únor 2022, barevná analogová fotografie, 30×42 cm
Alexander Našelenko, Nedokončené studie na ukrajinském jihu, únor 2022, barevná analogová fotografie, 30×42 cm

Adam Novotník a Adam Hudec: Noční můra přetvořena v sen

Životaschopnost a hodnota architektonického díla se často posuzuje podle jeho schopnosti „zůstat čisté”, což vždy spočívá v potlačování všech forem života na jeho povrchu. Právě proto se urbánní povrchy ošetřují nátěry, které zabraňují tvorbě této organické patiny. Cílem site-specific instalace je oslavit tento fenomén biopatiny a odstoupit od zaužívaných principů, kdy město a architektura slouží primárně lidským potřebám potlačujíc ostatní formy života. Ukazuje, že biopatina – tenká vrstva mikroorganismů z řad sinic, řas, hub a mechů usazených na stěnách schodiště Vltavské – má schopnost absorbovat toxické látky z okolního prostředí, například znečišťující zplodiny z blízké pražské Magistrály. Jak by město vypadalo, pokud bychom biogenní růst na architektonických plochách spíše podporovali než potlačovali?

Projekt expanduje z lokality Vltavská a představuje si sousedící pražskou Magistrálu jako habitat biopatiny, která využívá rozsáhlý povrch silničního díla na eliminací jeho negativních vlivů na lokální ekosystém. Evokativní myšlenka přeměny jinak pasivních povrchů Magistrály na aktivní se stává provokací v podobě utopie – přetvoření infra-strukturálního díla na meta strukturální. Noční můra přetvořena v sen, tak jako neustále se tvořící nechtěná a potlačovaná vrstva biopatiny na schodišti Vltavské…

Projekt byl vybrán odbornou porotou k realizaci z otevřené soutěže projektu Galerie Vltavská. Galerie Vltavská vznikla spoluprací Dopravního podniku hlavního města Prahy a Galerie hlavního města Prahy v rámci programu Umění pro město jako prostor pro dočasné umělecké intervence.

SOKL / Viktor Karlík: Hlasy z podzemí

Kurátorka: Magdalena Juříková

17. listopadu 2021 byla před Museem Kampa představena instalace Viktora Karlíka Hlasy z podzemí.

Viktor Karlík, Hlasy z podzemí, 2021, Museum Kampa – Sovovy Mlýny
Viktor Karlík, Hlasy z podzemí, 2021, Museum Kampa – Sovovy Mlýny

Soubor Hlasy z podzemí vytvořil výtvarník Viktor Karlík v letech 2000–2013 a zahrnuje svébytné objekty: litinové poklopy-kanály s citacemi třinácti básníků, jejichž tvorba je spojena s Prahou – Jiřího Koláře, Jana Hanče, Zbyňka Hejdy, Andreje Stankoviče, Ivana M. Jirouse, Egona Bondyho, J. H. Krchovského, Pavla Zajíčka, Filipa Topola a dalších.

„K dílu všech těchto autorů mám osobní vztah. Jsem jejich dlouholetý čtenář. Některým z nich jsem graficky upravil nebo výtvarně doprovázel jejich knihy. Všechny tyto básníky vyjma Jana Hanče jsem osobně poznal a s některými i sdílel vymezený čas,“ říká k dílu autor Viktor Karlík. „Pomyslnou tečkou, ale také mottem celého souboru čtvercových poklopů, je jediný dekl kruhový se slovy Marcela Duchampa z roku 1961: ‚The great artist of tomorrow will go underground‘. Jeho výrok mimo jiné dokonale vystihuje osudy skutečných osobností kultury a jejich děl v totalitních režimech druhé poloviny 20. století a pronikavost Duchampovy myšlenky se znovu prohlubuje i dnes. Současným českým podzemím přitom nemám na mysli mnohdy zdegenerované undergroundové pamětnictví. Duchovní odkaz a aktuálnost výroku chápu kromě jiného v otázce rezistence vůči komerčním tlakům, neochoty producírovat se v kdejakých médiích a schopnosti uvažovat v souvislostech,“ dodává Karlík.

Hlasy z podzemí jsou součástí rozsáhlého cyklu Karlíkových plastik, objektů a akcí s názvem LITERATURA, které lze právě v těchto měsících vidět v pražském DOXu na výstavě, jejíž kurátorkou je Magdalena Juříková.

Viktor Karlík, Hlasy z podzemí, 2021, Museum Kampa – Sovovy Mlýny
Viktor Karlík, Hlasy z podzemí, 2021, Museum Kampa – Sovovy Mlýny
Viktor Karlík, Hlasy z podzemí, 2021, Museum Kampa – Sovovy Mlýny
Viktor Karlík, Hlasy z podzemí, 2021, Museum Kampa – Sovovy Mlýny
Viktor Karlík, Hlasy z podzemí, 2021, Museum Kampa – Sovovy Mlýny
Viktor Karlík, Hlasy z podzemí, 2021, Museum Kampa – Sovovy Mlýny
Viktor Karlík, Hlasy z podzemí, 2021, Museum Kampa – Sovovy Mlýny
Viktor Karlík, Hlasy z podzemí, 2021, Museum Kampa – Sovovy Mlýny

SOKL / Jakub Nepraš: Viditelnost

Kurátorka: Marie Foltýnová

Jakub Nepraš, Viditelnost, 2022, Mariánské náměstí, Praha. Foto Jakub Nepraš
Jakub Nepraš, Viditelnost, 2022, Mariánské náměstí, Praha. Foto Jakub Nepraš

Umělec Jakub Nepraš ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy v rámci programu Umění pro město vytvořil site-specific umělecké dílo s názvem Viditelnost, které po dobu jednoho roku bude osvětlovat podloubí Městské knihovny u křížení Mariánského náměstí a ulice Valentinská. Světelný objekt bude zachycovat a vyzařovat rojení informací a dezinformací současného globalizovaného světa.

9_Jakub Nepras_Viditelnost_foto_Jakub Nepras_1000
4_Jakub Nepras_Viditelnost_foto_Jakub Nepras_1000
Jakub Nepraš, Viditelnost, 2022, Mariánské náměstí, Praha. Foto Jakub Nepraš
Jakub Nepraš, Viditelnost, 2022, Mariánské náměstí, Praha. Foto Jakub Nepraš
2_Jakub Nepras_Viditelnost_foto_Jakub Nepras_1000
10_JakubNepras_Viditelnost

Minulá budoucnost

Autor koncepce: Adam Tureček
Kurátorky: Anna Švarc, Marie Foltýnová

Motto: Budoucnost, na kterou si ještě pamatujeme. Budoucnost, která se nestihla uskutečnit. Budoucnost, která zestárla.

Ideou výstavy je procházejícímu divákovi poskytnout jiný úhel pohledu na materiály a umělecká díla skrze sci-fi a futuristické vize pražského metra. Pražské metro – především jeho části vybudované do roku 1989 – obsahuje prvky, které připomínají různé záhadné artefakty z budoucnosti, z jiné dimenze nebo které zde zanechaly jiné civilizace. Těmito prvky jsou umělecká díla, architektura nebo její části. Výstava je instalována ve vitríně ve vestibulu stanice metra Anděl – výstup Na Knížecí. Nabízí několik vjemových a optických navzájem propojených nebo se překrývajících vrstev či plánů. Autentickou vrstvu neboli skutečnost tu tvoří dnes již historické fotografie a prostorové objekty. Jde o autentické materiály z pražského metra, stavební a architektonické prefabrikáty, části uměleckých děl a doplňků interiérů. Keramické, skleněné i kamenné obklady metra, kolem kterých každý cestující denně prochází během cesty do práce, do školy nebo domů a téměř nevnímá jejich estetický význam, v novém úhlu získávají nový rozměr a hodnotu díky asociativní vrstvě – výrazné grafické intervenci v lehké hravé ilustrativní lince. Poslední informační vrstvu tvoří popisky vystavených objektů, které divákům pomohou s orientací v čase i prostoru.

Výstava v metru vznikla spolupráci Galerie hlavního města Prahy s Dopravním podnikem hlavního města Prahy v rámci programu Umění pro město.

MINULÁ BUDOUCNOST-PREVIOUS FUTURE - tisk (102 of 102)
MINULÁ BUDOUCNOST-PREVIOUS FUTURE - web (27 of 102)
MINULÁ BUDOUCNOST-PREVIOUS FUTURE - web (93 of 102)
MINULÁ BUDOUCNOST-PREVIOUS FUTURE - web (16 of 102)
MINULÁ BUDOUCNOST-PREVIOUS FUTURE - web (97 of 102)

Kamenné poklady pražských zahrad

Kurátorka: Marie Foltýnová

Dlouhodobá expozice v podzemí Zámku Troja představuje originály kamenných soch z období baroka a klasicismu z pražských zahrad a parků, konkrétně z výzdoby zámecké zahrady v Troji, Vrtbovské zahrady, krajinného parku usedlosti Cibulka a Kinského zahrady na Petříně.

Vystavené originální vlysy bratří Hermannů, mytologické sochy z Braunovy dílny nebo Číňani Václava Prachnera budou v instalaci doplněny velkoformátovými archivními fotografiemi z počátku minulého století.

pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn

Nedílnou součástí historických pražských zahrad byla jejich umělecká výzdoba a drobná architektura. Tato umělecká díla, desítky let vystavená rozmarům počasí, postupně ze zahrad zmizela – byla buď nenávratně zničena, nebo musela být nahrazena kopiemi. Zachráněné originální sochy i architektonické prvky byly uloženy v depozitářích Galerie hlavního města Prahy. Z areálu zámku Troja jsou to například kamenné kašny s figurálními motivy Nereidek a delfínů, které byly nalezeny 80. letech 20. století při rekonstrukci zámku a zahrad. Na výstavě jsou dále prezentovány sochařské originály z Vrtbovské zahrady, skupina Číňanů z krajinného parku Cibulka nebo braunovské busty z letohrádku Portheimka.

Budování zahrad kolem sídel panovníků je doloženo napříč všemi známými kulturami. Oázy zeleně s vodními prameny, vzácnými stromy a rostlinami poskytovaly vyhledávaný stín i místo pro potěšení všech smyslů. Středověká Evropa se však od přepychu palácových teras odvrátila, a v duchu křesťanské skromnosti a pokory uzavřela městskou přírodu do užitkových nebo klášterních zahrad s rajskými dvory na okrajích hradeb. S nástupem renesance se změnil přístup k pohodlí a přepychu, opevněné hrady byly nahrazeny vzdušnými paláci, a zahrady se tak opět staly součástí životního stylu i reprezentace vyšších vrstev. Kromě přísně geometrického uspořádání zelených ploch i záhonů se v zahradách a parcích objevily drobné stavby altánů a podloubí, vodní nádrže, fontány a umělecká díla, která často navazovala na příklady známých dochovaných památek starověkého Řecka a Říma. Nadcházející baroko vneslo v 17. a 18. století do zahrad a parků smysl pro osovou kompozici, návaznost na okolní krajinu, průhledy a ucelenou koncepci s tematickým zaměřením a ikonografickým propojením všech zahradních, architektonických i uměleckých detailů.

Praha, královské a císařské město, nezůstávala za evropskými trendy v zahradní architektuře nijak pozadu. Při zakládání zahrad a parků u nově budovaných či renovovaných paláců se jejich majitelé obraceli na známé a osvědčené architekty a umělce, kteří svým uměním napomáhali zviditelnit postavení a prestiž urozených objednavatelů. Do dnešních dnů se v původním stavu zachovala řada historických pražských zahrad, jejich umělecká výzdoba i drobná architektura. Jiné bohužel nenávratně zmizely při rozšiřování městské zástavby, nebo jsou neudržované a zdevastované, protože jim chybí potřebná péče.

Sochařská umělecká díla v podobě váz, byst, soch, kamenných laviček nebo fontán, desítky nebo dokonce stovky let vystavená rozmarům počasí, nemohou zubu času odolávat věčně. Originální výzdoba se ze zahrad postupně vytrácí, buď byla nenávratně zničena, nebo musí být nahrazována kopiemi. Sochy i architektonické prvky, které byly zachráněny, jsou ukryté v depozitářích pražských muzeí a galerií. Zde se významně zpomalí jejich degradace, a původní díla z rukou významných umělců tak zůstanou zachována pro budoucí generace. Cenné památky a doklady vysoké úrovně pražského sochařství ale zmizí z očí veřejnosti a mnohdy o jejich uložení nemají tušení ani odborní badatelé či historici umění. Praze citelně chybí prostory pro nové moderní lapidárium, kde by bylo možné soustředit památky pražského sochařství od 11. do 20. století, nyní porůznu uložené v depozitářích městských muzeí a galerií.

Galerie hlavního města Prahy je správcem konvolutu veřejných plastik metropole a areálu zámku Troja, ve svém depozitáři má uloženu řadu originálních prvků z pražských zahrad, jež nelze jinak zpřístupnit veřejnosti. Deponované památky jsou v depozitářích uloženy v nálezovém stavu a obvykle se nerestaurují pro výstavní účely.

Soubor exponátů barokní výzdoby zahrady Trojského zámku, Vrtbovské zahrady, krajinného parku Cibulka a letohrádku Portheimka nepředstavuje ucelenou a záměrně budovanou sbírku, ani se nesnaží o reprezentativní průřez historií zahradní architektury nebo vyčerpávající přehled uměleckých dekorací a soch, včetně ikonografických námětů a témat palácových zahrad nebo parků. Nabízí setkání s originálním dílem, na kterém můžeme obdivovat autentický otisk uměleckého rukopisu sochaře nebo modeléra. Zblízka si můžeme prohlédnout detaily, jež v exteriéru zahrad není možné zaznamenat, a uvědomit si souvislost konkrétního díla s myšlenkou, tématem či scénářem zahrady, který byl pro současníka jasně čitelný, ale dnešnímu člověku bez výkladu uniká.

pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Kamenní svědci, zámek Troja, 2018. Foto Jiří Thýn

Suška – Kameny / Škoda – Objekty

Kurátorka: Magdalena Juříková

V sezóně 2022 kombinujeme opět dva autory, kteří mají mnoho společných témat založených na interakci s prostorem. Jelikož Michal Škoda vytváří díla téměř výhradně pro interiér, dostává Čestmír Suška prostor v zahradách a v sadě Zámku Troja, přičemž některá díla komponuje přímo na vybraná místa.

Michal Škoda, bn IV, 2020, kombinovaná technika, dřevo, 44,5×60×44 cm, majetek autora
Michal Škoda, bn IV, 2020, kombinovaná technika, dřevo, 44,5×60×44 cm, majetek autora

Kurátorka: Magdalena Juříková

Michal Škoda pracuje s maximálně redukovanými tvary, které v prostoru hybridně expandují a nepřipomínají tak klasické stereometrické útvary. Působí jako objekty odvozené z futuristické architektury nebo schránky ukrývající nějaké magické tajemství. Vedle toho se intenzivně zabývá kresbou, která je plošným vyjádřením prostorových rozvrhů sledovaných v objektech. Vedle minimalistického tvarosloví je důležitou výrazovou složkou jeho prací užití černého monochromu nebo jednoduchého kontrastu černé a bílé.

Čestmír Suška svou práci často definuje skrze materiál. V současnosti stojí pevnýma nohama v nové etapě, která je svázána s kamenem. Perforované cisterny jsou minulostí a odebírání hmoty z kamenného bloku představuje zcela opačný sochařský postup, který vyžaduje nejen řemeslo a flexibilní vnímání kvality kamene, ale nesmí zároveň dojít k ohnutí původní koncepce budoucího díla.

pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekt Čestmíra Sušky. Foto Gabriel Urbánek
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák
pohled do výstavy Suška – Kameny / Škoda – Objekty, Zámek Troja, 2022. Objekty Michala Škody. Foto Martin Polák

Markéta Magidová: To není víla, to je máma

Kurátorka: Karina Kottová

Výstava Markéty Magidové v Galerii Vltavská je reakcí na sousoší Olgy a Miroslava Hudečkových, kteří v 80. letech minulého století navrhli do architektonické koncepce stanice pražského města Vltavská fontánu nazvanou Faun a Vltava.

Obě postavy zobrazují v jejich mytologické lehkosti, v oslavě proudu života. Faun je tu ale poněkud svobodnější než Vltava – sedí na vrcholu se svou flétnou, zatímco Vltava drží říční kameny a nechá po sobě stékat prameny vody, jež celou fontánu rozeznívají. Markéta Magidová se v aktuální práci snaží zamíchat kartami mytologických archetypů i mnohem současnějších společenských a genderových stereotypů a ukázat Fauna a Vltavu v nových konstelacích. Ve svých velkoformátových digitálních obrazech, které umísťuje do těsné blízkosti původního sousoší, například zaměňuje Faunovu flétnu za láhev s kojeneckým mlékem a do náručí mu vkládá nemluvně, aby si Vltava/máma na chvíli odpočinula a mohla dělat cokoli, co pro sebe bude v tu chvíli chtít – ať už to znamená bavit se, pořádně se vyspat, pracovat nebo třeba jet do lázní. V dalších obrazech ukazuje autorka Vltavu a Fauna v různých rodinných konstelacích, s nemocnými nebo ukřičenými dětmi, v radostech i starostech, které je vytrhují z jejich archetypálních, neměnných rolí a přibližují neukotvené současnosti, ve které otázky, kdo tvoří rodinu, komu přísluší jaké role a jaké si dokážeme představit alternativy vůči zavedeným a často omezujícím normám nabývají na politické a společenské intenzitě.

Na jednom z obrazů Magidové leží Vltava pod peřinou z leknínů, jako vykořeněná bytost připomínající utonulou Ofélii. Tady se snad nejvíc prolíná téma Vltavy jako řeky a její personifikace jako ženy. Ženám, nebo obecněji ženskému principu jsou často připisovány „vodní“ vlastnosti, jako je paměť, vnímavost, přizpůsobivost, smyslnost nebo vytrvalá síla. Aliance vodních a ženských principů v době, kdy je (znovu) třeba bojovat za jejich práva, se přitom víc než nabízí. Když se z archetypů stanou skutečné příběhy a když přírodní entity získají rovnocenný hlas v lidském společenství, můžeme se k nim přiblížit, vcítit se do nich, a to nám snad také může pomoci hledat cesty k udržitelnější a ohleduplnější budoucnosti.

z výstavy To není víla, to je máma Markéty Magidové, Galerie Vltavská, 2021. Foto Martin Micka
z výstavy To není víla, to je máma Markéty Magidové, Galerie Vltavská, 2021. Foto Martin Micka
z výstavy To není víla, to je máma Markéty Magidové, Galerie Vltavská, 2021. Foto Martin Micka
z výstavy To není víla, to je máma Markéty Magidové, Galerie Vltavská, 2021. Foto Martin Micka
z výstavy To není víla, to je máma Markéty Magidové, Galerie Vltavská, 2021. Foto Martin Micka
z výstavy To není víla, to je máma Markéty Magidové, Galerie Vltavská, 2021. Foto Martin Micka

The Club as a Shelter (Light Underground III)

Kurátorka: Sandra Baborovská

Prostory středověkého sklepení Domu U Kamenného zvonu budou tentokrát věnovány výstavě audiovizuálních a hudebně světelných instalací na téma klubové kultury a osobních úkrytů.

Pavla Beranová & Teres Bartůňková, Shelters, 2021, helium, plast, textilie, majetek autorek, zvuk: Jan Burian, Prázdný zvon, 2021, audio, 6:06 min, zvuková kompozice v prostoru: Jan Burian. Foto Radek Brousil/We Give You Good
Pavla Beranová & Teres Bartůňková, Shelters, 2021, helium, plast, textilie, majetek autorek, zvuk: Jan Burian, Prázdný zvon, 2021, audio, 6:06 min, zvuková kompozice v prostoru: Jan Burian. Foto Radek Brousil/We Give You Good

Výstavy se zúčastní audiovizuální umělci Radek Brousil a Oliver Torr, umělecké uskupení BCAA system a dvojice světelná designérka Pavla Beranová & vizuální umělkyně Teres Bartůňková s hudebními vstupy od Jana Buriana, Aid Kida a Katarzie.

BCAA, I’ll See It When I Believe It, 2021, video, 3 min, majetek autorů. Foto Radek Brousil/We Give You Good
BCAA, I’ll See It When I Believe It, 2021, video, 3 min, majetek autorů. Foto Radek Brousil/We Give You Good
BCAA, I’ll See It When I Believe It, 2021. objekt, keramika, dřevo, kovový drát, samolepky, majetek autorů. Foto Radek Brousil/We Give You Good
BCAA, I’ll See It When I Believe It, 2021. objekt, keramika, dřevo, kovový drát, samolepky, majetek autorů. Foto Radek Brousil/We Give You Good
Radek Brousil & Oliver Torr, X-opia_112007>>
Radek Brousil & Oliver Torr, X-opia_112007>><<102021, 2021, multimediální instalace (textilní provazy, hliník, skořepinové kufry, hazer, větrák), self generating loops, majetek autorů. Foto Radek Brousil/We Give You Good
Radek Brousil & Oliver Torr, X-opia_112007>>
Radek Brousil & Oliver Torr, X-opia_112007>><<102021, 2021, multimediální instalace (textilní provazy, hliník, skořepinové kufry, hazer, větrák), self generating loops, majetek autorů. Foto Radek Brousil/We Give You Good
Pavla Beranová & Teres Bartůňková, Shelters, 2021, helium, plast, textilie, majetek autorek, zvuk: Katarzie, Madona stavby, 2021, audio, 3:03 min, zvuková kompozice v prostoru: Jan Burian. Foto Radek Brousil/We Give You Good
Pavla Beranová & Teres Bartůňková, Shelters, 2021, helium, plast, textilie, majetek autorek, zvuk: Katarzie, Madona stavby, 2021, audio, 3:03 min, zvuková kompozice v prostoru: Jan Burian. Foto Radek Brousil/We Give You Good

Saša Spačal: MykoMytologie

Program Biotroja Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Prague City University představuje umělkyni Sašu Spačal.

MycoMythologies Patterning Saša Spačal. Photo Marthe Vos
MycoMythologies Patterning Saša Spačal. Foto Marthe Vos

V imerzivní meditativní biotechnologické krajině MykoMytologie autorka uvažuje o tom, co říše hub nabízí ve smyslu změn způsobu našich životů. Informace snímané z mikroskopického obrazu podhoubí jsou transformovány pomocí softwarových procesů do několika vzájemně propojených obrazovek a zvukové generativní kompozice. Umělecký výzkum MykoMytologie zkoumá, jak mohou houby a jejich podzemní sítě informovat lidské druhy o behaviorálních postupech hlubšího začlenění a péče.

Biotechnologická instalace je vytvořena ze dvou částí – MykoMytologie: TrhlinaMykoMytologie: Vytváření vzorců. Společně představují dva body v současnosti nefunkční mytologické planetární instituce – Světové propojení sítí (World Networks Entanglement).  Mykocentrická síť v instalaci MykoMytologie: Trhlina naznačuje situace, které by mohly řešit zacyklenost současnosti. MykoMytologie: Vytváření vzorců je uzel v infrastruktuře, kde umělkyně jako katalyzátor dialogu s ekosystémem hub použila svoji vlastní krev, pot a slzy. Vzniká zde obrys zvukové kartografie pro Atlas sdílené kontaminace.

Planetární život je biotechnologicky propojen. V podzemních sítích podhoubí, v jedné z infrastruktur Provázaných sítí světa zazní naléhavá myšlenka: „Nelze se vrátit k normálu, protože norma byla příčinou našich problémů.“ Protože jde o znak rozmanitosti, vokální gesta mění zacyklené mytologie informačního toku mykoskopického uzlu.

V jiné části Provázání vzniká prototyp návrhu na vznik nového uzlu v sítích, který léčitelka popisuje takto:
„Uzel infrastruktury v rámci World Networks Entanglement poskytuje epigenetické prostředí pro houbu Hericium erinaceus (korálovec ježatý). Léčitelka lidí a tvůrkyně vzorců darovala coby obětinu korálovci svou krev, pot a slzy kontaminující mycelium, jež je pomalu dávkovalo do prostředí vytvořeného houbou. Tyto látky by neměly vyvolat, nýbrž rozvíjet, zajistit a vytvářet xeno-vzory v centrálním vzoru Proudění provázání. Kontaminace, stejně jako daný uzel, se vždy vymykají kontrole; vzniká potřeba zapojit se a spolupracovat. Přání bylo do uzlu zapracováno, aby vytvářelo kartografií spolupráce a kontaminace s integrovaným mapovacím zařízením: shromažďuje mikrofotografie kontaminace, tvoří mapy a buduje neustále se vyvíjející a proměňující Atlas spolupracující kontaminace. To vše aby bylo možno nastínit vztahy, aby mohly vzniknout příběhy mnohostí, aby došlo k rozvoji metod pečování o propojování a provázání, abychom se konečně mohli orientovat ve vzorcích vnitrodruhové a mezidruhové složitosti.“

MycoMythologies Rupture Saša Spačal. Foto Tanja Kanazir
MycoMythologies Rupture Saša Spačal. Foto Tanja Kanazir
MycoMythologies Patterning Saša Spačal. Foto Marthe Vos
MycoMythologies Patterning Saša Spačal. Foto Marthe Vos
Saša Spačal, MycoMythologies Rupture. Foto Kalsey Heyden
Saša Spačal, MycoMythologies Rupture. Foto Kalsey Heyden
Saša Spačal, MycoMythologies Rupture. Foto Kalsey Heyden
Saša Spačal, MycoMythologies Pattering. Foto Kalsey Heyden
Saša Spačal, MycoMythologies Rupture. Foto Kalsey Heyden
Saša Spačal, MycoMythologies Pattering. Foto Kalsey Heyden
Saša Spačal, MycoMythologies Rupture. Foto Kalsey Heyden
Saša Spačal, MycoMythologies Rupture. Foto Kalsey Heyden
pohled do výstav Saša Spačal: MykoMytologie, Zámek Troja 2021. Foto Saša Spačal
pohled do výstav Saša Spačal: MykoMytologie, Zámek Troja 2021. Foto Saša Spačal
pohled do výstav Saša Spačal: MykoMytologie, Zámek Troja 2021. Foto Saša Spačal
pohled do výstav Saša Spačal: MykoMytologie, Zámek Troja 2021. Foto Saša Spačal
pohled do výstav Saša Spačal: MykoMytologie, Zámek Troja 2021. Foto Saša Spačal
pohled do výstav Saša Spačal: MykoMytologie, Zámek Troja 2021. Foto Saša Spačal
pohled do výstav Saša Spačal: MykoMytologie, Zámek Troja 2021. Foto Saša Spačal
pohled do výstav Saša Spačal: MykoMytologie, Zámek Troja 2021. Foto Saša Spačal
pohled do výstav Saša Spačal: MykoMytologie, Zámek Troja 2021. Foto Saša Spačal
pohled do výstav Saša Spačal: MykoMytologie, Zámek Troja 2021. Foto Saša Spačal