Sonda 1

Kurátoři: Vlado Beskid, Jakub Král

Výstava představí české veřejnosti jednu z klíčových tendencí moderního a současného slovenského umění. Zaměří se na vznik a vývoj konceptuálního a post-konceptuálního umění v horizontu posledních padesáti let na Slovensku, tedy od neoficiální scény 60. let 20. století až po legální výtvarnou platformu po roce 1989. Prostřednictvím tvorby dvou generací umělců jako Cyril Blažo, Stano Filko, Petra Feriancová, Viktor Frešo, Jozef Jankovič, Anetta Mona Chisa & Lucia Tkáčová, Martin Kochan, Július Koller, Marek Kvetan, Ján Mančuška, Roman Ondák, Boris Ondreička, Monogramista T.D, Rudolf Sikora, Pavla Sceranková, Peter Rónai, Jaro Varga představí jednotlivé podoby konceptuálního výtvarného jazyka, jak jej v kontextu doby utvářela měnící se nová estetická kritéria se svými kódy.

Výstava pořádaná jako specifický příspěvek k oslavám stého výročí vzniku Československa bude doplněna o intervence několika českých autorů (Jan Brož, Alice Nikitinová, Vít Soukup, Pavel Sterec, Antonín Střížek, Michaela Thelenová), které budou volným způsobem kontextualizovat vybrané historické, sociální, ekonomické a světonázorové fazety našich dějin. Hlavním předmětem zájmu českých umělců zastoupených ve výstavě jsou změny vnitřního společenského paradigmatu na pozadí ztráty utopického přesahu našeho myšlení v souvislosti s koncem velkých ideologií.

pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček

Devětsil 1920–1931

Kurátorka: Alena Pomajzlová

První a zároveň poslední výstava Uměleckého svazu Devětsil v Galerii hlavního města Prahy se konala v roce 1986, tedy před více než 30 lety. František Šmejkal ji tehdy připravil ve spolupráci s Rostislavem Šváchou a Janem Rousem. Česká výtvarná avantgarda dvacátých let se poté dočkala řady dílčích či monografických výstav – např. brněnského Devětsilu nebo rané tvorby Josefa Šímy, ale celistvě a s novými poznatky zpracována dosud nebyla.

 

Pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček.
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček

Připravovaná výstava a publikace je chce nejen syntetizovat, ale nabídnout i jiný uhel pohledu. Soustředí se zejména na to, co bylo pro devětsilské pojetí tvorby a pro jeho aktivity zásadní: odklon od tradičního pojetí autonomního výtvarného díla, v němž sehrál klíčovou roli Bazar moderního umění z roku 1923, snaha (alespoň v projektech) o intermediální tvorbu atd. Zdůrazněna bude role architektury, fotografie, filmu, divadla i zábavy. Projekt se pokusí navodit atmosféru Teigova „ars una“. Druhým hlavním cílem bude ukázat živé kontakty s evropskou avantgardou prostřednictvím vzájemných návštěv, přednášek, výstav a časopisů, které se staly důležitým mezinárodním médiem pro předávání informací. Jak naznačuje koncept výstavy, záměrem je pojmout ji intermediálně, aby lépe představila poetiku Devětsilu: počítá se s architektonickými a scénografickými modely, filmovými projekcemi, zvukovými nahrávkami, digitalizováním časopisů a fotografickými reprodukcemi. Prioritou by tedy nemělo být „klasické“ výtvarné umění (zastoupená díla se soustředí na vybrané klíčové práce, zejména na kombinované techniky koláže, fotomontáže apod.) a jeho předvedení v muzejním typu výstavy, ale živé představení Devětsilem preferované vizuality. Tomu bude odpovídat katalog, jenž přinese nejen syntetické studie z architektury (Jakub Potůček) a představí časopisy, typografii a genezi Devětsilu (Jindřich Toman), divadlo a scénografii (Jitka Ciampi Matulová), film (Lucie Česálková), fotografii (Karel Císař), volné umění (Alena Pomajzlová), ale bude doplněn barevnými reprodukcemi s komparacemi, výběrem dobových recenzí, autorských citací a graficky odlišenými doplňujícími informacemi. Výstava i katalog by měly být v neposlední řadě i vzpomínkou na Františka Šmejkala, který právě před třiceti lety zemřel.

Když byl roku 1920 Devětsil ustanoven, měl jasně definovaný program. Architektura v něm ovšem přímo nefigurovala. Změnu přinesla až nová programová orientace skupiny, která se rozešla s původním proletářským étosem. Dozvíte se, jak se devětsilští architekti s pomocí kubismu a purismu dostali až k funkcionalistické architektuře.

Karel Teige, Odjezd na Kytheru, 1923, koláž, papír, 25,2×21 cm, GHMP
Karel Teige, Odjezd na Kytheru, 1923, koláž, papír, 25,2×21 cm, GHMP
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
Toyen, Noc v Oceánii, 1931, KGVU Zlín
Toyen, Noc v Oceánii, 1931, KGVU Zlín
Josef Šíma, Krajina s trojúhelníkem (Krajina s obeliskem), 1930, tempera, plátno, 149×99 cm, GHMP
Josef Šíma, Krajina s trojúhelníkem (Krajina s obeliskem), 1930, tempera, plátno, 149×99 cm, GHMP
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček.
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček.
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček.
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček.
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček.
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček.
Vítězslav Nezval, Abeceda, Muzeum umění Olomouc
Vítězslav Nezval, Abeceda, Muzeum umění Olomouc
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček.
pohled do výstavy Devětsil 1920–1931, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček.

GHMP Knihovna

Městská knihovna na Mariánském náměstí byla postavena v letech 1925–1928 podle projektu architekta Františka Roitha, žáka profesora vídeňské akademie Otto Wagnera. Budova byla koncipována jako kulturní instituce s širokými možnostmi využití včetně výstavních, přednáškových a koncertních sálů.

Ve východním křídle stavby je umístěn reprezentační byt pražského primátora zařízený ve stylu art deco. Architektura budovy vychází z racionalisticky pojatého půdorysu a jednoduchého rozvržení hmoty. Nad hlavním vchodem a balkónovou balustrádou jsou umístěny alegorické sochy od Ladislava Kofránka. Fasáda budovy je pokryta travertinem, který se spolu s mosazí a umělým kamenem uplatňuje i ve výzdobě interiéru. Autorem ornamentálně geometrického dekoru na stropě centrální haly je František Kysela.

Rozsáhlé výstavní prostory ve 2. patře získala Galerie hlavního města Prahy v roce 1992. Po jejich rekonstrukci zde pořádá reprezentativní výstavy. Součástí úprav bylo i nové výtvarné řešení hlavního vstupu do Galerie z Valentinské ulice od architekta Vlado Miluniče z roku 1996.

Městská knihovna, 2. patro. Foto Studio Flusser
Městská knihovna. Foto Studio Flusser
Městská knihovna. Foto Studio Flusser
Městská knihovna. Foto Studio Flusser
pohled do výstavy Ve věci umění / Matter of Art 2020 / Pojď blíž – Bienále současného umění Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2020. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Ve věci umění / Matter of Art 2020 / Pojď blíž – Bienále současného umění Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2020. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Nová díla ve sbírkách GHMP, Městská knihovna, 2. patro, 2018. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Nová díla ve sbírkách GHMP, Městská knihovna, 2. patro, 2018. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Nová díla ve sbírkách GHMP, Městská knihovna, 2. patro, 2018. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Nová díla ve sbírkách GHMP, Městská knihovna, 2. patro, 2018. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Nová díla ve sbírkách GHMP, Městská knihovna, 2. patro, 2018. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Nová díla ve sbírkách GHMP, Městská knihovna, 2. patro, 2018. Foto Tomáš Souček

GHMP Dům fotografie

Počátky Pražského domu fotografie (Prague House of Photography, PHP), sahají do roku 1989, kdy vznikl Aktiv volné fotografie – tedy sdružení fotografů, jehož cílem bylo hledat vhodné prostory pro výstavy. Začátkem 90. let z něj vznikla nadace Pražský dům fotografie, v roce 2005 pak stejnojmenná obecně prospěšná společnost.

O projektu v Revoluční ulici se začalo jednat již v roce 2002. Velkorysý plán provozu této nové instituce zaměřené na prezentaci převážně české, ale i světové fotografie, počítal s obsáhlým prostorem galerie včetně vlastního depozitáře, knihovnou, přednáškovým sálem a černou komorou zařízenou na fotografické kurzy a workshopy i s dalšími místnostmi pro doprovodné programy. Vlastní objekt Pražského domu fotografie založil Magistrát hlavního města Prahy společně s Ministerstvem kultury. Obě instituce, které do tohoto projektu společně investovaly 20 milionů korun, kvůli neustálým průtahům s rekonstrukcí objektu uvažovaly o tom, že z obecně prospěšné společnosti vystoupí. Nedokončený projekt také provázely stále častější spory mezi fotografy a vedením PHP. Nakonec byly v roce 2010 nebytové prostory v domě v Revoluční ulici 5, jež byly v té době již několik let zrekonstruovány pro potřeby PHP, rozhodnutím Rady hl. m. Prahy převedeny do majetku Galerie hlavního města Prahy. Galerie také získala od pražského magistrátu pět milionů korun na dokončení klimatizace a zprovoznění všech jeho prostor.

Dům fotografie. Foto Studio Flusser
Dům fotografie. Foto Studio Flusser
pohled do výstavy J/P/K Jasanský Polák Karny, Dům fotografie, 2020. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy J/P/K Jasanský Polák Karny, Dům fotografie, 2020. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Vladimír Ambroz: Akce, Dům fotografie, 2018. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Vladimír Ambroz: Akce, Dům fotografie, 2018. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy, Dům fotografie, 2020. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy, Dům fotografie, 2020. Foto Tomáš Souček

GHMP Colloredo-Mansfeld

Z důvodu rekonstrukce střešního pláště je Colloredo-Mansfeldský palác od 4. dubna 2022 do odvolání pro veřejnost uzavřen. Palác patří k vynikajícím příkladům pražské palácové architektury s bohatým stavebním vývojem snoubícím v sobě prvky vrcholného baroka a pozdějších rokokových a druhorokokových úprav. Barokní objekt nacházející se na jednom z nejexponovanějších míst staré Prahy u Karlova mostu byl postaven na základech románské a gotické zástavby a renesanční budovy. Mezi jeho majiteli najdeme řadu zajímavých osobností od hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, popraveného za účast při pražském stavovském povstání, přes jezuitský řád, saského kurfiřta, krutého hraběte Bredu až k Pavlu Jindřichovi knížeti z Mansfeldu-Fondi. Kníže nechal v letech 1736-1737 původní palác, navržený zřejmě Giovannim Battistou Alliprandim, přestavět Františkem Ignácem Preé do vrcholně barokní podoby. Definitivní novorokokovou tvář interiérům stavby pak v šedesátých letech devatenáctého století vtiskla rodina Auerspergů, která pak kolem roku 1900 přestavěla velkou část paláce na luxusní činžovní dům.

Nejkrásnějším a zřejmě nejlépe dochovaným prostorem paláce je taneční sál, jehož definitivní výzdoba byla patrně dokončena v letech 1736–1737. Autory nástropní fresky s námětem shromáždění olympských bohů jsou freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist. Palác je spojen s významnými šlechtickými rody, ale také s kulturními a historickými událostmi, mezi jinými s posledním zasedáním královské rady „zimního krále“ Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Po druhé světové válce byl palác využíván Československou akademií věd. V současnosti objekt spravuje Galerie hlavního města Prahy, která chystá jeho důstojnou obnovu a zapojí ho do svých aktivit. Prohlídková trasa, která zpřístupňuje návštěvníkům reprezentační prostory piana nobile, seznamuje návštěvníka s historií a architektonickými kvalitami paláce a nabízí jedinečný zážitek z prostor naplněných stopami minulosti a komplikovaného vztahu moderní společnosti k historickému dědictví.

pohled do výstavy Roman Štětina: Předmluva, Colloredo-Mansfeldský palác, 2018. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Roman Štětina: Předmluva, Colloredo-Mansfeldský palác, 2018. Foto Tomáš Souček
Colloredo-Mansfeldský palác. Foto Tomáš Souček
Colloredo-Mansfeldský palác. Foto Tomáš Souček
Colloredo-Mansfeldský palác. Foto Tomáš Souček
Colloredo-Mansfeldský palác. Foto Tomáš Souček
Colloredo-Mansfeldský palác. Foto Tomáš Souček
Colloredo-Mansfeldský palác. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Roman Štětina: Předmluva, Colloredo-Mansfeldský palác, 2018. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Roman Štětina: Předmluva, Colloredo-Mansfeldský palác, 2018. Foto Tomáš Souček
Colloredo-Mansfeldský palác. Foto Tomáš Souček
Colloredo-Mansfeldský palác. Foto Tomáš Souček

GHMP Zvon

Podle posledních stavebně-historických průzkumů se počátky domu U Kamenného zvonu datují do druhé poloviny 13. století, kdy za mohutným věžovým nárožím s masivními obvodovými zdmi vzniklo i podélné boční stavení. Nejstarší stavební etapa se zachovala ve sklepích a v přízemí jižního křídla.

Druhá stavební etapa následovala kolem roku 1310. Tehdy byla v přízemí zřízena kaple s bohatou figurální a ornamentální malířskou výzdobou, pokrývající stěny i klenbu. Výsledkem přestavby objektu ve druhé čtvrtině 14. století byl reprezentativní městský palácový dům s věžovým nárožím, který je pozoruhodným dokladem činnosti severofrancouzsky orientované dvorské huti a jenž je ojedinělým dodnes dochovaným příkladem tohoto typu architektury v Praze.

Hlavní dominantu průčelí bohatě zdobeného gotickými architektonickými prvky tvořila plastická figurální výzdoba. Její ikonografický program oslavoval ideu království a panovnickou rodinu – v této souvislosti vznikla domněnka, že stavebníkem byl někdo z okruhu královského dvora. Typické domovní znamení umístili na nároží budovy v 16. století. Po roce 1685 a v 18. století proběhly barokní úpravy budovy. Náročné rekonstrukci domu U Kamenného zvonu, při které byla stržena novobarokní fasáda z 19. století a objeveno gotické průčelí, předcházel rozsáhlý stavebně-historický průzkum.

Rekonstrukce byla dokončena v roce 1988 a město přidělilo objekt Galerii hlavního města Prahy, které slouží jako výstavní prostor pro její významné výstavní projekty. V objektu je otevřena prodejna knih a katalogů a ve spodní zadní části objektu je umístěna kavárna caffee U Zvonu.

Dům U Kamenného zvonu. Foto Studio Flusser
Dům U Kamenného zvonu. Foto Studio Flusser
Dům U Kamenného zvonu. Foto Studio Flusser
Dům U Kamenného zvonu. Foto Studio Flusser
Dům U Kamenného zvonu, gotická kaple. Foto Tomáš Rasl
Dům U Kamenného zvonu, gotická kaple. Foto Tomáš Rasl
Dům U Kamenného zvonu. Foto Tomáš Rasl
Dům U Kamenného zvonu. Foto Tomáš Rasl
Dům U Kamenného zvonu. Foto Studio Flusser
Dům U Kamenného zvonu. Foto Studio Flusser
Dům U Kamenného zvonu na Staroměstrském náměstí. Dobové foto
Dům U Kamenného zvonu na Staroměstrském náměstí. Dobové foto