Monika Immrová: Tříbení

V umělecké výpovědi Moniky Immrové se živě prolíná několik zřetelných témat a rovin: sochařská plasticita, architektonické vnímání prostoru a hmoty, lidské měřítko, proporce, význam světla a materiálu, vědomí řádu. Současná výstava obsahuje retrospektivní rozměr, práce jsou ale uspořádány tematicky, aby vynikla významová vzájemnost soch, reliéfů i grafik z různých období. Je tak reflektována vztahovost v celku díla, jež současně pojí i výrazové prvky v každé jednotlivé práci.

Monika Immrová, Bez názvu, 2017
Monika Immrová, Bez názvu, 2017

Kurátorka: Iva Mladičová

Výraznou linii tvoří reliéfy geometrizovaného tvarosloví. Reflektují autorčin záměr přiblížit se univerzální, nadčasové, přesné a dokonalé formě. Rané reliéfy mají ale jiný charakter, vycházejí z velkoformátových tužkových kreseb struktur. Ve vnímání a tvůrčím zaměření Moniky Immrové hrála vždy zásadní roli architektura, obecně smysl pro prostor a hmotu, víra v možnost pracemi mocně oživit prostorové a světelné danosti místa. Její sochy vypovídají o hluboké vizuální i praktické zkušenosti se syntézou organického a stereometrického tvaru. V postavách i hlavách nejde o proces zjednodušování, ale o bezprostřední realizaci, nalézání univerzálního v přítomném. Výrazový účinek soch těží z plasticity s minimální povrchovou expresí, z přítomnosti lidského měřítka a významu proporcí. Princip plasticity se objevuje i v grafických souborech. Pro všechny výrazové prvky je určující význam světla – jeho neustálá proměnnost, také ale proměnnost výrazu skrze materiál. Na jedné straně tedy vnímáme vědomí řádu, jenž autorka touží zviditelnit, současně je ve výrazu přítomna i pocta neustálé proměně a živé provázanosti všech jednotlivostí díla.

Monika Immrová (* 1970 v Lounech) absolvovala v letech 1995–2001 Akademii výtvarných umění v Praze (sochařský ateliér Jindřicha Zeithammla; roku 1997 uskutečnila stáž na Staatliche Akademie der Bildenden Künste Stuttgart a v letech 1999–2000 na drážďanské Hochschule für Bildende Künste). Roku 2011 absolvovala rezidenční pobyt v Raketenstation Hombroich v Německu. Na AVU dále pokračovala v letech 2012–2018 v doktorském studiu. Spoluzaložila sochařské seskupení Socha 2 a iniciovala několik jeho výstav. Od roku 1996 proběhla řada jejích samostatných výstav, např. Glypho Grafein v Galerii výtvarného umění v Mostě, 2003; v pražské Galerii Bayer&Bayer, 2004; Dialogy v Síni pod Plečnikovým schodištěm na Pražském hradě (s Jindřichem Zeithammlem), 2006; Linie a forma v Galerii Caesar v Olomouci, 2007; Tvary v Letohrádku Ostrov (Galerie umění Karlovy Vary) a v Oblastní galerii Liberec, 2009; Souvislost v Galerii města Loun, 2012; Jiný čas v kostele sv. Vavřince v Klatovech, 2013; Socha v GASK v Kutné Hoře (s Danielou Vinopalovou), 2015; Tvar předchází prostor v broumovské Galerii Dům, 2015; v rámci Projektu Nika 7a v Klášteře Dominikánů v Praze, 2016; Socha v pražském Topičově salonu, 2017; Členění v Domě umění v Českých Budějovicích, 2017; v Galerii Goller v německém Selbu, 2017 a v Galerii Závodný v Mikulově roku 2018. Je autorkou sochařské realizace NMF v Kadani (2011). V letech 2008 a 2009 získala ocenění Grafika roku. Ilustrovala knihy Gustava Erharta Podvojná znamení (2005) a Michala Maršálka Pootevřeno (2015), obě nakladatelství Dauphin. Je spoluautorkou knihy Socha 2 AVU 1990–2016 Demartini – Zeithamml vydané Nakladatelstvím AVU v Praze roku 2017.

Monika Immrová, Členění II, 2015
Monika Immrová, Členění II, 2015
Monika Immrová, Hlava IV, 1999
Monika Immrová, Hlava IV, 1999
Monika Immrová, Pýthie V, 2012
Monika Immrová, Pýthie V, 2012