Fotograf Festival – Archeologie euforie: 1985–1995

Pokračování mezinárodního výstavního projektu, který je meditací nad existencí východoevropské identity se v rámci Fotograf festivalu soustředí na film a video umělců tří generací. Struktura pěti místností pokračuje v rozvinuté linii oscilujících pozic studu, touhy po náležení a pyšné aroganci jako definičních pozic raněné identity. Pěti sálové museum neslavných národních historií, terapeutický reenactment překvapení, zklamání a ponížení, volně reprízuje vývoj posledních 30 let skrze sérii pocitů falešného osvobození.

Vystavující autoři:
Matei Bejenaru, Piotr Bosacki, Pavel Brăila, Darja Bajagić, András Cséfalvay, Anetta Mona Chisa a Lucia Tkáčová, Jiří Černický, Chto Delat?, Anna Daučíková, Marek Delong a Anna Slama, Lizaveta Hrydziushka, Zhana Ivanova, IRWIN, Anna Jermolaewa, Shifra Kazhdan, Alina Kleytman, Kwiekulik, David Maljković, Marek Meduna, Marge Monko, Ciprian Muresan, Vlad Nancă, Deimantas Narkevičius, Jiří Skála, Mark Ther, Viktor Timofejev, Jerzy Truszkowski, Alicja Żebrowska, Jana Želibská

Marge Monko, Shaken not Stirred, 2010
Marge Monko, Shaken not Stirred, 2010

Zvuky / Kódy / Obrazy

Kurátorka: Jitka Hlaváčková ve spolupráci Milan Guštar a Miloš Vojtěchovský

Výstavní projekt představí průřez dějinami zobrazení zvuku jako abstraktního fenoménu od doby avantgardy po současnost. Hlavní osou jeho koncepce je zmapování nejvýznamnějších směrů zvukového experimentu na poli vizuálního umění, a to jak obrazů a grafických partitur, tak zvukových instalací, akustických objektů, filmů či multimediálních projekcí. Na výběru z historického materiálu ukáže, jak zvuk nabývá barvu a tvar, stává se objektem nebo architekturou, a jaké psychologické, ale také fyzikální nebo psychofyzické předpoklady předurčují jeho vizuální podobu. Výstava zároveň představí díla umělců, kteří v lokálním či mezinárodním kontextu posunuli uvažování o experimentu v umění. Mezi zastoupené autory bude patřit například František Kupka, umělci z okruhu Bauhausu, John Cage a představitelé hnutí Fluxus, autoři grafických partitur, Woody a Steina Vasulkovi a další autoři zvukových objektů a instalací, nebo umělci zabývající se akustickou ekologií.

Vystavující autoři:

Milan Adamčiak, Karel Adamus, Alois Bílek, John Cage, Peter Cusack, Federico Diaz, Irena a Karel Dodalovi, Tomáš Dvořák, Luboš Fidler, Ken Friedman, Michal Gabriel (Růžena Zátková), Christina Della Giustina, Milan Grygar, Milan Guštar, Jolana Havelková, Vladimír Havlík, Pavel Hayek, Dick Higgins, Arne Hošek, Tomáš Hrůza, Martin Janíček, Joe Jones, Olga Karlíková, Michal Kindernay, Milan Knížák, Jiří Kolář, Rudolf Komorous, Petr Kotík, Milan Kozelka, František Kupka, Ladislav Kupkovič, František Kyncl, Peter Machajdík, Alex Mlynárčik, Manfred Mohr, Gordon Monahan, Monogramista T.D, Charlotte Moorman, Pavel Mrkus, Michal Murin, Morgan O’Hara, Opening Performance Orchestra, Nam June Paik, Štěpán Palla, Ben Patterson (a Jozef Cseres), Zdeněk Pešánek, Jan Pfeiffer, Alois Piňos + Dalibor Chatrný, Miroslav Ponc, Keith Rowe, Blahoslav Rozbořil, Pavel Rudolf, Jan Steklík, Jaroslav Šťastný (Peter Graham), Jiří Suchánek, Jiří Valoch, Jitka Válová, Tomáš Vaněk, Steina Vasulka, Woody Vasulka, Jolana Havelková + Lucie Vítková, Robert Vlasák, Miloš Vojtěchovský, Jan Wojnar

pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
Woody Vasulka, Thierry, 1970, video, 2 min., Galerie hlavního města Prahy
Woody Vasulka, Thierry, 1970, video, 2 min., Galerie hlavního města Prahy
Peter Cusack, Ice Bells, video, 9:47 min., majetek autora
Peter Cusack, Ice Bells, video, 9:47 min., majetek autora
Milan Knížák, Actual Music (partitury), kolem 1965. Galerie hlavního města Prahy
Milan Knížák, Actual Music (partitury), kolem 1965. Galerie hlavního města Prahy
Arne Hošek, Tá – Turá (ze sbírky slovenských lidových písní), 1932. Galerie hlavního města Prahy
Arne Hošek, Tá – Turá (ze sbírky slovenských lidových písní), 1932. Galerie hlavního města Prahy
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění, Dům U Kamenného zvonu, 2019. Foto Tomáš Souček

Karafiáty a samet

Překvapivé podobnosti, paralely i paradoxy převratných událostí Portugalska a Československa. Hranice demokratického kontinentu i hranice epochy – karafiátová a sametová revoluce jako první a poslední z „třetí vlny“ světových revolucí a jejich odraz ve výtvarném umění.

Pavel Štěcha, 17. listopadu 1989, Praha
Pavel Štěcha, 17. listopadu 1989, Praha

Kurátorský projekt Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu představuje první souhrnnou přehlídku portugalského vizuálního umění v Čechách i na Slovensku v historicko-politickém dialogu s československými umělci. Společným východiskem je rok 1968, doba pražského jara v Československu a v Lisabonu jara Marcela Caetana. Tento rok představoval první záchvěv nadějí v konec stávajících nedemokratických režimů. Nadějí, které v Československu zmařila sovětská okupace a v Portugalsku pokračování koloniální války. Roky 1974 a 1989, data pokojných revolucí, poté přinesly oběma státům svobodu. Karafiátová revoluce se odehrála 25. dubna 1974 a sametová revoluce v Československu 17. listopadu 1989.

Výstava uvádí díla československých a portugalských umělců, osobností a legend, jež reagovaly na totalitní režimy a měly zásadní vliv na formování současného umění obou zemí. Patří mezi ně zejména Adriena Šimotová, Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Květa a Jitka Válovy, Jiří Kovanda, Petr Štembera, Karel Miler, Jan Mlčoch, Milan Knížák, Václav Havel, Jiří Kolář, Július Koller, Ľubomír Ďurček, Mária Bartuszová, Jana Želibská a mnozí další. Do kontextu s nimi jsou zahrnuti jejich portugalští vrstevníci Helena Almeida, Lourdes Castro, Ana Vieira, Ana Hatherly, Fernando Calhau, Manuel Alvess, António Barros, Silvestre Pestana, Alberto Carneiro, Ernesto de Sousa, Álvaro Lapa a José de Guimarães a jiní. Ke slovu se dostává také mladší generace reflektující téma obou totalitních režimů a revoluce: Zbyněk Baladrán, Jan Pfeiffer, Filipe Marques, Carla Filipe nebo česko-portugalská umělkyně Ana de Almeida.

Kromě uměleckých děl prezentuje výstava rozsáhlé rešerše České televize, Rádio e Televisão de Portugal, Knihovny Václava Havla a Fundacão Soares. Zároveň poprvé u nás dává nahlédnout do soukromých archivů portugalských studentů. Právě oni jako první zahraniční delegace přijeli podpořit naši demokratizaci. Padesát tisíc růží, které rozdali na Národní třídě, se stalo symbolem solidarity a svobody.

pohled do výstavy Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu 1968–1974–1989, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Tomáš Souček
Portugalsko, 14. prosinec 1990 - Cabo da Roca - V. Havel na pobřeží Atlantického oceánu poblíž nejzápadnějšího výběžku evropského kontinentu, foto:Tomki Němec/400ASA. Jakékoli jiné/další šíření fotografie jen s písemným svolením autora.
Portugalsko, 14. prosinec 1990 – Cabo da Roca – Václav Havel na pobřeží Atlantického oceánu poblíž nejzápadnějšího výběžku evropského kontinentu, foto: Tomki Němec/400ASA. Jakékoli jiné/další šíření fotografie jen s písemným svolením autora.
Maria Helena Vieira da Silva, Strom svodoby, 1974-1975, Colecção MNAC. Ex-Col. SEC- Casa Morgados da Pedricosa
Maria Helena Vieira da Silva, Strom svodoby, 1974-1975, Colecção MNAC. Ex-Col. SEC- Casa Morgados da Pedricosa
António Barros, Revoluce, 1977, Col. Fundação de Serralves – Museu de Arte Contemporânea, Porto. Foto: Tomáš Souček
António Barros, Revoluce, 1977, Col. Fundação de Serralves – Museu de Arte Contemporânea, Porto. Foto: Tomáš Souček
Fernando Calhau, #99 (Materializace imaginárního čtverce), 1974. Zdroj: 1960-1980. Anos de Normalização Artística na Colecções do Museu do Chiado, 2003
Fernando Calhau, #99 (Materializace imaginárního čtverce), 1974. Zdroj: 1960-1980. Anos de Normalização Artística na Colecções do Museu do Chiado, 2003
Řád svobody pro Václava Havla, 1990. Zdroj: Fundaçao Mário Soares / Arquivo Soares
Řád svobody pro Václava Havla, 1990. Zdroj: Fundaçao Mário Soares / Arquivo Soares
Článek o akci s růžemi v portugalském tisku, 1989. Zdroj: Biblioteca Municipal de Lisboa
Článek o akci s růžemi v portugalském tisku, 1989. Zdroj: Biblioteca Municipal de Lisboa
Porto, 25. dubna 1975, den voleb. Zdroj: Petr Morávek
Porto, 25. dubna 1975, den voleb. Zdroj: Petr Morávek

Start up: Ondřej Filípek – Vaz

Kurátor: Jakub Král

V rámci kartézského souřadnicového systému stojí vždy v centru světa člověk, který svět nahlíží. Filosof Jan Patočka ve svém textu Přirozený svět jako filosofický problém z roku 1936 poodkrývá možný trojí pohyb lidského života jako pohyb zakotvení či přijetí, jichž se nám dostává od druhých, pohyb práce a boje, jímž působíme na přítomné podmínky, které přizpůsobujeme k životu, a pohyb průlomu či pravdy, jenž v naší činnosti jako jediný není určován stavem danosti. Prožívaný pohyb, tak, jak o něm Patočka hovoří, není pouhou perspektivou vědomí, ale je daleko více skutkem.

V centru práce Ondřeje Filípka (*1993) se tak objevuje lidská figura, která stojí na ruinách naší současnosti a kterou se pomocí jejích již dávno pohřbených reliktů snaží obnovit. To se děje v místech dotyku, kde se socha jako figura – svislý útvar připomínající lidské tělo – setkává s podložkou. Patočka hovoří o tělesném vědomí jako o aktivním skutku: Filípek se pak snaží skrze figurální sochu a její situaci v rámci její širší instalace demonstrovat radikální zapojení člověka do stavu věcí, do něhož je situován. Konstrukční princip jeho instalací pak připomíná snahu zorientovat se ve světě, který ztratil pevné body, na kterých lze ulpívat. V tomto procesu se vyjevuje autorova strategie oživování technických materiálů v rámci jejich využití v organických tvarech připomínajících lidské tělo, které bylo vpraveno do průmyslového rámce. Pod tíhou technické zkázy lidské přirozenosti Filípek znovu začíná stavět vertikály, rekonstruovat přirozené lidské vědomí ztracené v síti postindustriálního myšlení v současném světě.

Autor postupně na Akademii výtvarných umění v Praze prošel sochařskými ateliéry Jaroslava Róny a později Lukáše Rittsteina a v roce 2018 absolvoval školu figurálního sochařství a medaile Vojtěcha Míči. Vystavoval na skupinových výstavách Against Nature ve Veletržním paláci a Možnosti dialogu #1 v Salmovském paláci.

Ondřej Filípek, Vaz, 2019
Ondřej Filípek, Vaz, 2019
Ondřej Filípek, Vaz, 2019
Ondřej Filípek, Vaz, 2019
Ondřej Filípek, Vaz, 2019
Ondřej Filípek, Vaz, 2019
pohled do výstavy Start up: Ondřej Filípek − Vaz, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Start up: Ondřej Filípek − Vaz, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Start up: Ondřej Filípek − Vaz, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Start up: Ondřej Filípek − Vaz, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček

Lukáš Machalický: Hodina eklektismu

Kurátorka: Hana Larvová

Pro tvorbu Lukáše Machalického je příznačná formální, instalační i architektonická čistota, která zdánlivě vylučuje jakoukoliv živelnost nebo nahodilost. Přesto právě odchylky, balancování, dvojakost a systémy, které selhávají, sehrávají v práci tohoto autora klíčovou roli. Není nutné uvádět konkrétní situace, podstatná je šíře – od banality po závažnost. Výstava v historickém patře Colloredo-Mandsfeldského paláce je logickým navázáním na výstavy In the Park (New Jörg, Vídeň, 2018) a Těleso ponořené do tekutiny (MeetFactory, Praha, 2017). Přísně geometrická kompozice a symetrie piana nobile vybízí k jakési mystifikaci prostoru. I zde je pochopitelně podstatná chyba a selhání původně zamýšlené dokonalosti. Ostatně zdánlivost, neurčitost či ambivalence je pro práci autora typická.

pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Lukáš Machalický: Hodina eklektismu, Colloredo-Mansfeldský palác, piano nobile, 2019. Foto Tomáš Souček

Michaela Vélová Maupicová (1982–2018)

Kurátor: Petr Vaňous

Dílo předčasně zesnulé umělkyně představuje ve výběru výstava připravená kolektivem kolegů z GHMP a kurátora Petra Vaňouse. Tato „kreslířka a malířka s přesahem k objektu, instalaci a novým médiím, si za dobu svého působení vypracovala osobitý výtvarný projev ‚dějové abstrakce‘, kterou bychom mohli označit za svého druhu existenciální. Kresby Michaely Maupicové představují živelně se množící, neklidný, všepohlcující ornament, někdy ukázněný do symetrických soustav, jindy utíkající a rozlévající se náhodně po formátu i mimo něj nebo expandující přímo do prostoru. Máme tu před sebou řád v náhodnosti, zvětšeninu umožňující v modelové situaci zvoleného jednotícího prvku a jeho zmnožení nahlédnout naši analogickou představu o dění mimo nás a v nás.“

Michaela Maupicová, z cyklu Skladby VIII, 2018. Foto Marcel Rozhoň
Michaela Maupicová, z cyklu Skladby VIII, 2018. Foto Marcel Rozhoň
pohled do výstavy Michaela Vélová Maupicová (1982–2018), Colloredo-Mansfeldský palác, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Michaela Vélová Maupicová (1982–2018), Colloredo-Mansfeldský palác, 2019. Foto Tomáš Souček
Oriment, 2010–2011
Michaela Maupicová, Oriment, 2010–2011
Michaela Maupicová, Struktura, 2012
Michaela Maupicová, Struktura, 2012
Michaela Maupicová, z cyklu O-tisky III, 2014. Sbírka Galerie Klatovy Klenová
Michaela Maupicová, z cyklu O-tisky III, 2014. Sbírka Galerie Klatovy Klenová
pohled do výstavy Michaela Vélová Maupicová (1982–2018), Colloredo-Mansfeldský palác, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Michaela Vélová Maupicová (1982–2018), Colloredo-Mansfeldský palác, 2019. Foto Tomáš Souček

Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018

Kurátor: Josef Moucha

Dokumentarista Jiří Hanke (*1944) se věnuje dlouhodobým, sociálně zaměřeným projektům. Jeho fotografie nezřídka inspirovalo rodné Kladno. Nejdéle uzavřeným souborem jsou Lidé z Podprůhonu 1974–1989 (knižně 1995). Historická hodnota dokladů o doznívajícím životním stylu dělnické kolonie byla zřejmá i bez nynějšího časového odstupu. Dobově zakotvená svědectví o lidské existenci zároveň přesahují zobecněním výpovědi regionální východiska. Klíčová kolekce Pohledy z okna mého bytu shrnuje snímky pořizované od 10. září 1981 do 10. ledna 2003 (knižně 1994 a 2013). Letitý dvojportrét s otcem, po němž zdědil sklony k fotografování, přivedl Jiřího Hankeho k vytváření Otisků generace (knižně 1998). Formou diptychů či širších sérií podobizen rodičů a dětí je doplňuje od roku 1986 dosud. Průřez rozsáhlou tvorbou, připravený k pětasedmdesátinám autora, připomíná i další cykly, rovněž zpracované v klasické černobílé škále: Pařížské fragmenty, TV Image, Ozvěny anebo Periferie. Kurátorem retrospektivy je Josef Moucha, který sestavil monografickou publikaci Jiří Hanke (2008).

Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček
Jiří Hanke: Fotografie 1973–2018, Dům fotografie, 2019. Foto Tomáš Souček

Start up: Ondřej Vicena – 4D kočár

Kurátor: Jakub Král

Ondřej Vicena (*1988) je umělec dvou komplementárních kariér. V jedné z nich se věnuje uměleckému řemeslu a ve druhé volnému umění. Jeho instalace se obracejí k hledání ztracené kategorie krásy v archivech vizuálního odpadu nedávné minulosti – odpadu jak virtuálního, tak reálného. Podobně jako už kdysi naznačil Clement Greenberg, tak i dnes na průniku kulturního zázemí a paralelních projevů vysokého a nízkého umění, jejichž vztah se mezitím obrátil, restaurujeme pluralitní podobu klasických uměleckých kategorií. Ondřej Vicena je absolvent Ateliéru nových médií Tomáše Svobody na Akademii výtvarných umění v Praze (2018).

Ondřej Vicena, 4D kočár, 2019
Ondřej Vicena, 4D kočár, 2019
pohled do výstavy Ondřej Vicena, 4D kočár, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Ondřej Vicena, 4D kočár, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Ondřej Vicena, 4D kočár, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Ondřej Vicena, 4D kočár, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Ondřej Vicena, 4D kočár, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Ondřej Vicena, 4D kočár, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Ondřej Vicena, 4D kočár, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Ondřej Vicena, 4D kočár, Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček

Transformace geometrie

Kurátorky: Hana Larvová, Ljuba Beránková

Výstavní projekt Galerie hlavního města Prahy Transformace geometrie představuje na profilu dvou významných soukromých sbírek – Sammlung Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha – mimořádná díla významných českých i zahraničních umělců, která vycházejí z reduktivních geometrických, respektive strukturálních konceptů. Poprvé v tomto rozsahu zprostředkovává divákům vzájemný dialog dvou sběratelských strategií v rámci stejného tématu, který zároveň vytváří zajímavý prostor pro uvažování o jejich spojitostech a naopak rozdílnostech.

Berlínský sběratel Siegfried Grauwinkel buduje svou sbírku již přes třicet let. Z původně širšího konceptu se postupně přeorientoval na konkrétní umění a geometrické formy obecně, které v současnosti rozšiřuje o příklady fundamentální a radikální malby. Také dlouhodobě budovaná sbírka českého sběratele Miroslava Velfla měla původně širší záběr; v posledních letech se však sběratel zcela soustředil na konstruktivistické tendence českého i zahraničního umění období od šedesátých let dvacátého století až do počátku nového tisíciletí.

Vystavující autoři:

Sbírka Miroslav Velfl
Anni Albers, Leon Polk Smith, Francois Morellet, Jiří Kolář, Max Bill, Camille Graeser, Manfred Mohr, Zdeněk Sýkora, Kenneth Martin, Karel Malich, Günther Uecker, Vladimir Kokolia, František Kyncl, Josef Hiršal, Hugo Demartini, Radek Kratina, Lev Valdemarovič Nusberg, Auguste Herbin, Dalibor Chatrný, Vladislav Mirvald, Kamil Linhart, Milan Grygar, Petr Kvíčala, Rita Ernst, Horst Bartnig, Paul Richard Lohse, Henryk Stazewski, Getulio Alviani, Richard Anuszkiewicz, Carlos Cruz-Diez, Cesar Domela, Anthony Hill, Richard Paul Lohse, Pavel Mansouroff, Mauro Reggiani, Jesus Rafael Soto, Fausta Squatriti, Jeffrey Steale, Victor Vasarely, Steven Aalders

Sbírka Siegfried Grauwinkel
Frank Badur, Imre Bak, Horst Bartnig, Hartmuth Böhm, Max Bill, Andreas Brandt, Max Cole, Suzanne Daetwyler, Piero Dorazio, Paul Uwe Dreyer, Rita Ernst, Günther Förg, Dan Freudenthal, Günter Fruhtrunk, Heinz Gappmayr, Johanes Geccelli, Kuno Gonschior, Camille Graeser, István Haász, Marcia Hafif, Herbert Hinteregger, Olaf Holzapfel, Alfred Hückler, Callum Innes, Imi Knoebel, Imre Kocsis, Matti Kujasalo, Adolf Luther, Gianni Colombo, Susanne Lyner, Ray Malone, Dóra Maurer, Manfred Mohr, Lienhard von Monkiewitsch, Francois Morellet, Jan van Munster, Aurelie Nemours, Kenneth Noland, Georg Karl Pfahler, Gudrun Piper, Henri Prosi, Rolf Rose, Reinhard Roy, Klaus J. Schoen, Christiane Schlosser, Elisabeth Sonneck, Renaud Jacquier Stajnowicz, Esther Stocker, Günther Uecker, Rudolf Valenta, Victor Vasarely, Heimo Zobernig, Jan Maarten Voskuil, Anton Stankowski, Betty Rieckmann, Bernar Venet, Mar Vicente, Ryszard Winiarski, Turi Simeti, Andreas Brandt, Stefanos Gazis, Kristin Gerber, Thomas Kaminsky, Jan Kotík, Christian Roeckenschuss, Peter Sedgley

Zdeněk Sýkora, 3. fáze, 1997, serigrafie, 70×70 cm
Zdeněk Sýkora, 3. fáze, 1997, serigrafie, 70×70 cm
pohled do výstavy Transformace geometrie / Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Transformace geometrie / Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Jiří Thýn
Max Bill, Světlé jádro, 1972/1973, olej na plátně, 62×62 cm, sbírka Grauwinkel
Max Bill, Světlé jádro, 1972/1973, olej na plátně, 62×62 cm, sbírka Grauwinkel
pohled do výstavy Transformace geometrie / Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Transformace geometrie / Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Transformace geometrie / Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Transformace geometrie / Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Transformace geometrie / Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Transformace geometrie / Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Transformace geometrie / Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Jiří Thýn
pohled do výstavy Transformace geometrie / Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, Městská knihovna, 2. patro, 2019. Foto Jiří Thýn

Start up: Eliška Havlíková – Mít chuť. Jít dál.

Kurátorka: Jitka Hlaváčková

Asociativní sled vizuálně textových koláží uniká z plátna do prostoru galerie, vyvolává pocity nepatřičnosti, zneklidňuje. Jeho autorka využívá filmové i reklamní strategie, rafinovaně kombinuje a stříhá obraz, text i zvuk; střídá osobní výpověď se zcizujícím cynismem a sugestivně manipuluje i s naším, možná falešně kultivovaným, obrazem sebe sama. Eliška Havlíková je studentkou Ateliéru nových médií pod vedením Anny Daučíkové na pražské AVU.

Eliška Havlíková, Mám chuť. Jít dál., video, 2017
Eliška Havlíková, Mám chuť. Jít dál., video, 2017
pohled do výstavy Start up: Eliška Havlíková: Mít chuť. Jít dál., Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Start up: Eliška Havlíková: Mít chuť. Jít dál., Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
Eliška Havlíková, Mám chuť. Jít dál., video, 2017
Eliška Havlíková, Mám chuť. Jít dál., video, 2017
pohled do výstavy Start up: Eliška Havlíková: Mít chuť. Jít dál., Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Start up: Eliška Havlíková: Mít chuť. Jít dál., Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Start up: Eliška Havlíková: Mít chuť. Jít dál., Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
pohled do výstavy Start up: Eliška Havlíková: Mít chuť. Jít dál., Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna, 2019. Foto Tomáš Souček
Eliška Havlíková, Mám chuť. Jít dál., video, 2017
Eliška Havlíková, Mám chuť. Jít dál., video, 2017