KRÁLOVNIČKY

„Pak se stane z rmutu čistá země,
kterou strom i zrno chválí.”

KRÁLOVNIČKY představují vyústění stejnojmenného participativního projektu, který vznikl v rámci programu Umění pro město a na několik dní proměnil stanici metra Kačerov v místo rituálu, péče a sdílené imaginace. Autor Jakub Jahn a kurátorka Kristýna Hájková zde společně se šestnácti dívkami ze ZŠ Cimburkova oživili lidovou tradici „otevírání studánek“ a přenesli ji do kontextu současného městského prostoru.

Čištění zanedbané fontány, rozdávání květin cestujícím i závěrečný průvod za doprovodu hudby Amelie Siba narušily rytmus každodenního provozu stanice a navrátily do utilitární anonymity města zapomenutou vrstevnatost. To, co bývá obvykle vnímáno pouze jako tranzitní uzel, se stalo prostorem zastavení, sdíleného zážitku i symbolické obnovy. Projekt tak subtilním zásahem otevřel stanici metra jinému způsobu vnímání.

Výstava v Kobce 17 na Smíchovské náplavce nyní tento efemérní zásah poprvé uvádí v galerijním formátu. V premiéře představuje dvoukanálovou videoprojekci doprovázenou autorskou hudbou Amelie Siba, fotografiemi a dalšími artefakty, které společně vytvářejí imerzivní prostředí na pomezí dokumentu, výtvarné stylizace a prostorové instalace. Nejde přitom pouze o záznam již proběhlé události, ale o nové významové uspořádání, v němž se původní akce dále proměňuje a získává další vrstvy čitelnosti.

KRÁLOVNIČKY se tak pohybují na pomezí participativního umění, happeningu, rituálu, dokumentárního filmu a prostorové instalace. Vycházejí z folklorní inspirace, aniž by ji doslovně rekonstruovaly – spíše ji aktualizují jako živý kulturní impuls, skrze nějž lze znovu promýšlet vztahy na mnoha úrovních. Ukazují, že umění nemusí být oddělenou exkluzivní sférou života určenou pouze malé skupině poučených diváků, ale může se stávat způsobem, jak znovu otevírat prostor pro sdílení, citlivost a proměnu našeho společného pobývání ve světě.

Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot
Královničky. Foto Jean-Claude Etegnot

František Bílek v Chýnově

Kurátor: Martin Krummholz

Výstava v Bílkově domě v Chýnově představuje především umělcova díla s husitskou tématikou a reliéfy z druhé poloviny jeho tvůrčího období. Další exponáty připomínají sochařovo přátelství s významnými českými básníky Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou a spolupráci s chýnovskými hrnčíři. Atmosféru obytných interiérů dotváří Bílkem navrhovaný nábytek.

pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment
pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment
pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment
pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment
reliéf na domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
reliéf na domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
Dům Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
Dům Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
Dům Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
Dům Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
detail reliéfu na domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
detail reliéfu na domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment
pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment

Labyrint: Krajina vnitřního bloudění

Kurátorka: Karla Dvořák Hlaváčková

Vystavující autoři: Tereza Bartůňková, Veronika Homolová, Hedvika Hlaváčková, Vojtěch Hrubant, Eva Koťátková, Matouš Lipus, Eva Palčič, Klára Samcová, Dominik Styk

Labyrint funguje jako metafora lidského myšlení i životní cesty. Symbolizuje bloudění, odvahu i proměnu, ale také odpovědnost za naše činy a slova. Vstupte a zamyslete se: co se stane, když místo rozumu začne rozhodovat strach – z neznámého, z odlišností, z nepochopení?

Projekt Labyrint rozvíjí právě tyto otázky. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Výstava se dotýká klíčových společenských otázek. Mezi ty páteřní patří strach z neznámého a nejistoty, generalizace a dehumanizace, odpovědnost jednotlivce v moderní společnosti či síla slov a jejich dopad na lidskou důstojnost.

Cesta z labyrintu nevede skrze jednoduché odpovědi, nýbrž ochotu naslouchat, zpochybňovat vlastní jistoty a přijmout odpovědnost za to, jak rozumíme světu i druhým lidem.

Na výstavě se představují díla několika osobností současné české umělecké scény. Reliéf Evoluce Vojtěcha Hrubanta tematizuje lidské putování labyrintem vlastních rozhodnutí a otázku konformity. Veronika Homolová pro výstavu vytvořila ilustraci Mapa strachu, která návštěvníka konfrontuje s jeho strachy a fóbiemi. Tereza Bartůňková je autorkou instalace Zřídlo, která pracuje s tmou, zrcadlem a setkáním diváka se sebou samým. Díla Growth ProtocolNaked Roots Dominika Styka reflektují vliv prostředí na utváření člověka a hrozby dehumanizace. Eva Koťátková ve svém Stroji na obnovení empatie vytváří prostor péče, inkluze a vzájemné podpory. Objekt Vzpomínka na procesí Evy Palčič se zabývá otázkami komunikace, tradic a lidského propojení v sekularizované společnosti. Matouš Lipus je autorem sochy Atlas, jež symbolizuje tíhu odpovědnosti a váhu lidských rozhodnutí. Klára Samcová pak představí textilní práce tematizující menstruaci, genderové role a společenská očekávání spojená s ženskou zkušeností. Výstavu uzavírá video Hedviky Hlaváčkové, která se zamýšlí nad absurditou úporného lpění na genderových stereotypech a skrze různé perspektivy zpochybňuje rigidní škatulky maskulinity a feminity.

pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
Dominik Styk, Naked Roots, 2024, textil, pvc, drát, 50×50×30 cm
Dominik Styk, Naked Roots, 2024, textil, pvc, drát, 50×50×30 cm
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Labyrint: Krajina vnitřního bloudění, GHMP Zámek Troja, 2026. Foto Jan Kolský
Dominik Styk, Naked Roots, 2024, textil, pvc, drát, 50×50×30 cm
Dominik Styk, Naked Roots, 2024, textil, pvc, drát, 50×50×30 cm

Linka, pohyb, prostor

Vystavující autoři a autorky: Agáta Bourová, Jakub Hons, Monika Immrová, Pavel Korbička, David Krňanský, Eliška Perglerová, Jura Piršč, Jiří Příhoda, Martin Zetová

Stanislav Kolíbal slaví letos 100 let, a proto se přidáváme k mnoha institucím, které oslavují jeho odkaz. Na podzim tak na Vyšehradě zahájíme výstavu Linka, pohyb, prostor, která se bude rozpínat jak do veřejného prostoru okolí metra, tak i do výklenku na peróně. K poctě životního jubilea otce československé geometrické abstrakce jsme se rozhodli k ohlédnutí za Kolíbalem s důrazem na jeho odkaz a vliv na mladší generace umělců a umělkyň, kteří pracují se sochou, malbou, grafikou či urbanistickými intervencemi.

foto Rebeka Pojarová

Vyšehrad je Kolíbalovi blízký. Jako průkopník minimalismu zde má autor jednu ze svých nejobjemnějších, i když možná méně známých realizací ve veřejném prostoru, opěrnou zeď na předmostí Nuselského mostu, kterou bohužel dnes ničí graffiti. K účasti na výstavě jsme oslovili široké spektrum umělců a umělkyň – někteří z nich jsou čerství absolventi AVU, jiní etablovaní aktéři současné umělecké scény. Podobně rozmanitá je mediální a žánrová rozpřaženost oslovených autorů a autorek, kteří pracují se sochou, malbou, grafikou či urbanistickými intervencemi. Právě tato rozmanitost věrně odráží oslavencovo ladné kolíbání mezi různými médii.

Výstava Linka, pohyb, prostor bude zahájena dvakrát. Čtyři intervence do veřejného prostoru, které budou umístěny do prostranství před Kolíbalovou zdí, odhalíme 30. 10. 2025 od 18 hodin. Vernisáž zbytku děl, která se nacházejí ve výklencích na perónech metra, proběhne 27. 11. 2025 od 18 hodin.

 

— Vernisáž Linka, pohyb, prostor – Kolíbalova zeď
30. 10. 2025 od 18 hodin (termín konání 30. 10. – 31. 12. 2025)

Monika Immrová, Eliška Perglerová, Jura Piršč, Martin Zetová

—Vernisáž Linka, pohyb, prostor – perón stanice Vyšehrad
27. 11. 2025 od 18 hodin (termín konání 27. 11. – 31. 12. 2025)

Agáta Bourová, Jakub Hons, Pavel Korbička, David Krňanský, Jiří Příhoda, Martin Zetová

Praying Wood

Monumentální objekt Krištofa Kintery vznikl na popud nadačního fondu Bohemian Heritage Fund. Autor na něm začal pracovat již v roce 2019 a během koronavirové pandemie se výroba ve slovenské slévárně časově protáhla. Praying Wood dokončil umělec ve svém pražském ateliéru v roce 2023 a nyní se konečně díky spolupráci s Galerií hlavního města Prahy ukáže veřejnosti na ostrově Štvanice. Odlitek vznikl ve spolupráci se slovenským sochařem a slévačem Lacem Sabo.

Krištof Kintera, Praying Wood

Dílo má podobu obřího „samorostu“, který klečí na kolenou a modlí se. V Kinterově tvorbě se podobné sochy objevovaly již dříve, ale jen v menším měřítku. Monument je odlitkem ze slitiny hliníku a pro výrobu formy byli použity skutečné bukové kmeny z Českého ráje. Díky svému tvaru s precizně vyvedenými detaily funguje socha jako krajinné i dotykové dílo. Praying Wood je jistým způsobem vizionářské práce, memento mori, jež nás varuje před sebou samými. Kromě environmentálních imperativů nese významy sociální a politické. I když se v autorových dílech setkají diváci s humorným podtextem, v tomto případě a v současné situaci jde o dílo doslova mrazivé.

Z jednoduchého přeskládání dřevěných fragmentů vyrůstá obraz pokory, připomínka dětské hry v lese, nová bytost odkazující k transcendentální potřebě člověka, k touze po nedostižném a přesahujícím. Připomíná nám, že jsme se navzdory všem snahám ocitli na hranici: člověk je neoddělitelnou součástí přírody, a přesto se od ní čím dále víc vzdaluje. Samotný objekt, evokující primitivní artefakty přírodních kultur, se pokouší o vertikální smíření, totemické vzepětí k vesmíru. Toto smíření budeme dříve či později nutně potřebovat. Bez odpovědnosti a bez kontaktu s přírodou a naší konečností – v tom spočívá naše největší ztráta: nezůstáváme celiství. A tak vyvstává otázka: je to příroda, která se modlí za člověka, nebo člověk, který se modlí za přírodu?

Synapse

Výstavy v Kobce 17 na Smíchovské náplavce jsou příkladem úspěšné spolupráce pražských institucí v rámci programu Umění pro město. Galerie hlavního města Prahy má dvakrát ročně možnost využít tento prostor ve správě TCP a nabídnout veřejnosti aktuální výstavní projekty.

Jan Poš, Mýtus o hyperrealitě – fragment diplomové práce, 2025

Současná výstava propojuje tvorbu mladého umělce Jana Poše a jeho rodinného a tvůrčího zázemí. Dialog mezi sochařskými objekty, digitálním uměním a světelným designem ukazuje, že i přes dnešní existenční otázky či mezigenerační rozdíly lze pomocí volné tvorby hledat společná místa kontaktu – symbolické synapse, přenosy energie a signálů mezi jednotlivými entitami.

Klíčovým dílem je světelný projekt Synapse, vítězný návrh mezinárodního soutěžního dialogu GHMP a Dopravního podniku pro stanici metra Florenc. Modulární světelná zeď, která bude dokončena v roce 2026, symbolizuje propojení a komunikaci pražské MHD, přirovnávané k nervové soustavě. Výstava nabízí možnost nahlédnout na prototypy světelných panelů v galerijním prostředí ještě před jejich budoucí realizací.

Druhé vystavené dílo představuje fragment diplomové práce Jana Poše Mýtus o hyperrealitě. Tato instalace z roku 2025 propojila porcelánovou sochu inspirovanou tvarem meteoritu s digitální vizualizací, zvukem a světlem. Prezentovaný fragment zdůrazňuje fyzickou část díla a zkoumá rozostřené hranice mezi hmotnou sochou a virtuálním obrazem.

Výstava Synapse je doplněna keramickým reliéfem vytvořeným v rámci spolupráce otce a syna. Reliéf odkazuje k prvotní fázi formování hmoty a života: od temné, nestrukturované hmoty přes stříbrně lesklé tvary až k digitálnímu zobrazení virtuálního pohybu. Instalace tak vypráví příběh o počátcích a proměnách – o neustálém koloběhu vzniku a obnovy.

Vernisáž výstavy proběhne 23. října od 18 hodin.

 

Ztráty a nálezy

Galerie hlavního města Prahy a Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR prezentují začátek společného tříletého projektu na záchranu, restaurování a popularizaci mozaikových děl 20. století, které byly, jsou nebo znovu budou osazeny ve veřejném prostoru Prahy. Poprvé bude tento projekt představen na výstavě Ztráty a nálezy, kterou společně slavnostně otevřeme ve čtvrtek 26. června 2025 v 18 hodin v Kobce 17 na Smíchovské náplavce.

Nejedná se o výstavu uměleckých děl, ale o projekt cestující časem. Příklad jedné z cest, jak zachránit to, co jsme ztratili, nalezli a snažíme se navrátit zpět z minulosti do současnosti a zajistit i do budoucnosti.

Kurátorský tým vytipoval několik mozaikových děl, zejména z období 20. století, pro materiálový, restaurátorský a uměleckohistorický průzkum. I když se zájem odborné i laické veřejnosti postupně zvyšuje, jsou mozaiková díla zejména z 2. poloviny 20. století doposud zatížena stigmatem „komunistického umění“, a proto na jejich správnou údržbu ani posouzení jejich umělecké kvality, jež bývá nezřídka velmi vysoká i v evropském kontextu, dosud nebyl příliš brán zřetel.

Přijďte se podívat, jak je na tom česká mozaika a péče o ní.

FB akce

Jitka a Květa Válovy, Orchideje, 1977, skleněná mozaika, 288×503 cm
Jitka a Květa Válovy, Orchideje, 1977, skleněná mozaika, 288×503 cm
Valerián Karoušek, Jiří Novák,  Vzlet I (Aeskulap), 1972–2003
Valerián Karoušek, Jiří Novák, Vzlet I (Aeskulap), 1972–2003
Martin Sladký, Vzlet / Rozvoj lidského myšlení, 1973
Martin Sladký, Vzlet / Rozvoj lidského myšlení, 1973
Martin Sladký, Vzlet / Rozvoj lidského myšlení, 1973
Martin Sladký, Vzlet / Rozvoj lidského myšlení, 1973
Jitka a Květa Válovy, Orchideje, 1977, skleněná mozaika, 288×503 cm
Jitka a Květa Válovy, Orchideje, 1977, skleněná mozaika, 288×503 cm
Jitka a Květa Válovy ve svém ateliéru při přípravě kartonu ke skleněné mozaice, Orchideje, 1977
Jitka a Květa Válovy ve svém ateliéru při přípravě kartonu ke skleněné mozaice, Orchideje, 1977

František Bílek v Chýnově

Kurátor: Martin Krummholz

Výstava v Bílkově domě v Chýnově představuje především umělcova díla s husitskou tématikou a reliéfy z druhé poloviny jeho tvůrčího období. Další exponáty připomínají sochařovo přátelství s významnými českými básníky Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou a spolupráci s chýnovskými hrnčíři. Atmosféru obytných interiérů dotváří Bílkem navrhovaný nábytek.

pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment
pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment
pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment
pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment
reliéf na domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
reliéf na domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
Dům Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
Dům Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
Dům Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
Dům Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
detail reliéfu na domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
detail reliéfu na domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Oto Palán
pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment
pohled do expozice v domě Františka Bílka v Chýnově. Foto Lukáš Kliment

Underground Garden

Kolekci děl s názvem Underground Garden vytvořili během několika posledních měsíců mladí umělci z dětského výtvarného studia Aza Nizi Maza sídlící v Charkově. Jejich díla vybízejí k zamyšlení se nad významem zahrad v době války a k úvahám o tom, jak může radost a naděje přetrvávat i za těch nejtemnějších okolností.

Navzdory pokračujícímu ostřelování Charkova vytvářejí děti nadále ve sklepním ateliéru pozoruhodná umělecká díla. Pro mnohé z nich je tato událost první cestou mimo Ukrajinu. Na vernisáži představí svou tvorbu osobně.

Výstavu pořádá kolektiv filmařů I AM UKRAINIAN, který v současné době pracuje na dokumentárním filmu o Aza Nizi Maza. Akce se koná za podpory Dopravního podniku hl. m. Prahy, Magistrátu hl. m. Prahy, Galerie hlavního města Prahy, Velvyslanectví Ukrajiny, USAID, Nova Ukraine a If Not Now Then When.

Webové stránky projektu Underground Garden

Kids_4
Work
Kids_3
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Screenshot
Paint_1
Screenshot
Screenshot
Studio Work
Volodya_1

Palác (volného) času

Kurátorky: Karla Hlaváčková, Veronika Čechová

Zaměstnaný člověk tráví v práci obvykle osm hodin denně, pět dní v týdnu. Někteří z nás se živí činností, která je naplňuje, a ztotožňují s ní svou identitu, jiní pracují, aby si zajistili takový příjem, který jim pokryje náklady na živobytí a dovolí uspokojivě trávit volné chvíle. Podobně jako dělník u pásu, městská společnost živící se kancelářskou prací se dostává do situace, kdy je výsledek její práce pouhým stupněm „výrobního“ procesu. Již od období industrializace řeší společnost problémy spojené s potřebou regenerace zaměstnance, tak aby si nejen odpočinul, ale také uspokojil své potřeby sociální a kulturní nebo se věnoval fyzické aktivitě.

Kdo si ale může dovolit volný čas uspokojivě trávit, když se i trávení volného času stává tržní komoditou – časem spotřebovávání služeb. Umíme trávit volný čas zahálkou? Nebo jsme i ve volném čase motivováni výkonem – něco vyrobit, něco se naučit, stihnout toho co nejvíce, nakoupit, jít cvičit, abychom byli krásní a zdraví. Volná chvíle má být čas, který můžeme svobodně naplnit. Tato svoboda ale předpokládá jistou odvahu a schopnost rozhodnout se mezi nepřeberným množstvím možností, což u některých vede ke strachu z promarněné chvíle, k obavě, že jim něco utíká, i když ve skutečnosti chtějí po osmi hodinách pracovní aktivity jen odpočívat.

Vystavující: Zbyněk Baladrán, Anna-Marie Berdychová, Johana Hnízdilová, Peter Kolárčik, Eliška Konečná, Monika Kučerová, Judita Levitnerová, Františka Malasková, pingpongping (Anna Vašičková, Hana Kubrichtová, David Stejskal), Nicolas Prokop, Roman Štětina, Eva Volfová, Barbora Zentková & Julia Gryboś, Tereza Zichová

Eliška Konečná, Wildflowers treating, 2024, barvený samet, výšivka, polstrování, 130×170 cm, majetek autorky

Projekt Palác (volného) času se zaměří na téma trávení volného času v kontrastu barokního paláce, který v době svého vzniku fungoval jako letohrádek, letní sídlo, jehož salónky, zahrady, lovecká obora a vinice nabízely svým majitelům různorodé příležitosti k prožití volných chvil. Kontrasty, které by výstava ráda podtrhla, jsou dány povahou stavby Zámku Troja a jeho zahrad.

To nás přivádí k otázkám, kdo si může dovolit trávit volný čas dnes a kdo si jej může dovolit trávit uspokojivě, jaké jsou dnešní trendy trávení volného času a zda jej trávíme odpočinkem, nebo jsme všichni stále vedeni k výkonu i během chvílí, které nejsou určeny k činnostem zabezpečující naše živobytí. Téma volného času tak vybízí k výběru děl, která se k tomuto pojmu vztahují povahou média: ruční práce, textil, keramika nebo tematicky – demokratizace volného času, vznik volného času v kontextu industrializace, vyprázdněnost pracovní činnosti, kritika společnosti orientované na výkon.

pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský
pohled do výstavy Palác volného času, GHMP Zámek Troja, 2025. Foto Jan Kolský