Svatá Lucie

Sleeping in Progress

Ondřej Rakušan, David Böhm a Jiří Franta, Aid Kid
Projekce se opakuje každou hodinu třikrát (0′, 20′, 40′).

Hlavní inspirací pro videomappingovou instalaci jsou kresby autorské dvojice Davida Böhma a Jiřího Franty. Černobílé perokresby, které vznikají jako denní práce zkušených rukou kreslířů, jsou plné až dadaistické nadsázky. Projekce v kontextu historické fasády zámku připomíná iluzivní renesanční sgrafita, která se snoubí s náhodnými textovými sděleními, jež často doprovázejí vznikající denní práce. Obrazně vyjádřený „spánek, který probíhá” je konotací na fakt, že Sv. Lucie je patronkou slepých. Autorská dvojice Böhm a Franta totiž často čerpá z podobných motivů, jako jsou sny nebo optické iluze či dvojsmysly. Animátor Ondřej Rakušan zachovává prvky z obou světů, jak z populárních videomappingových instalací, tak i vtip obsažený ve výtvarném stylu obou kreslířů. Dynamický zvukový podkres vytvořil producent Aid Kid, jehož hudba dodává instalaci moderní ráz. V odlehlém a potemnělém prostoru Zámku Troja, za jehož zdmi protéká řeka, se pomalu, ale jistě line i nekonečný proud fantazijních obrazů a iluzivních zvolání.

Ondřej Rakušan studoval scénografii na střední uměleckoprůmyslové škole a pokračoval na Fakultě architektury ČVUT studiem u profesora ak. soch. Mariána Karla. Ondřej je výtvarník a animátor věnující se moderním technologiím. Silnou stránkou jeho tvorby je spojení klasického výtvarného vzdělání s nejmodernějšími technikami z oblasti animace, grafiky a digitálních médií. Díky této specializaci spolupracuje často s umělci známých jmen, kdy díky svým technickým a výtvarným schopnostem spolurealizuje díla s dalšími umělci.

David Böhm a Jiří Franta pracují jako umělecké duo. Jejich aktivity, které primárně vycházejí z kresby, mají široký přesah, který akčně i konceptuálně často překračuje hranice archu papíru. Společně tvoří již od roku 2006 a během té doby se stali opakovaně finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého a vystavovali v Čechách i v zahraničí.

Aid Kid je český producent elektronické hudby. Své první a eponymní album, za které získal cenu Vinyla, vydal již v roce 2015. Věnuje se i filmovým projektům, skládal hudbu například pro filmy Arvéd (2022) nebo Její tělo (2023).

Animace, videomapping: Ondřej Rakušan
Kresby, texty: David Böhm a Jiří Franta
Hudba: Aid Kid, (bicí: Jakub Švejnar, kontrabas: Tomáš Liška)

Jiří Suchánek, Pulse 33, 2013

algoritmická audiovizuální instalace (33 světel, 33 let, 33 tónů)

Reprezentace zvuku světlem je evidentní díky paralelním optickým i zvukovým vjemům, ale díky relativně velkému množství objektů pozorovateli často stále něco uniká… Třicet tři světelných objektů volně rozprostřených v prostoru je synchronizováno s digitální hudbou generovanou určitým algoritmem. Každé světlo má pevně přiřazenou barvu, zvuk a rytmus (puls), jejichž různé kombinace se prolínají do polyrytmické struktury. Je nepravděpodobné, že by se celková kombinace kdykoliv přesně opakovala.

Jiří Suchánek je český umělec, hudebník a multimediální experimentátor. Od roku 2007 se zaměřuje na tvorbu trvalých audiovizuálních instalací, které často umisťuje do neobvyklých prostředí. Spojuje zvuk, světlo, objekty, mechaniku, elektroniku a programování. Zvuk je ústředním prvkem jeho tvorby, který rozvíjí či doplňuje pomocí dalších médií, nečekaných sociálních situací nebo přírodních fenoménů.

Jakub Nepraš, Tree, 2011

video socha, plexisklo, projekce, zvuk

Videoinstalace umělce Jakuba Nepraše s názvem Tree představuje průnik mezi reálným světem a mentálními procesy prostřednictvím projekce světelných zlomků na transparentní otisk předmětů. Dílo zkoumá lidské vědomí, kdy se vzpomínky a zážitky objevují podle intenzity záznamů v neuronové mapě, čímž tvoří chaotický kód odkazující k naší vnitřní realitě. Instalace vybízí k úvahám, zda mentální zápisy po smrti individuální mysli přetrvávají jako součást univerza, nebo mizí podobně jako sny po probuzení.

Jakub Nepraš pracuje s vědeckými a filozofickými znalostmi stejně tak jako s vlastními zkušenostmi, pocity a intuicí. Studuje současné vývojové tendence a chování našeho super-organismu ve vztahu k postavení jednotlivce v rámci celku a monitoruje přírodní principy, které tyto vztahy kontrolují a ovlivňují. Jakub zachycuje stěžejní změny ve společnosti a technologiích a z nich plynoucí odcizování ve vztahu k lidem i přírodě.

Tereza Bartůňková, Nesmělá chapadla, 2024

site specific instalace, textil, žárovky, audio

Sylvia Lim, Překrývající se proměny, 2022

basklarinet, elektrická barytonová kytara, housle, kontrabas

Tereza Bartůňková vytvořila instalaci Nesmělá chapadla v reakci na hudební kompozici, která sama vznikla jako reakce na výtvarné dílo. Výsledkem je intimní prostor pro poslech překrývajících se proměn ve skladbě Sylvie Lim, který je doplněn křehkými haptickými vjemy, zářícími vlákny žárovek, nesmělými chapadélky visícími ze stropu – jako by se člověk ocitl pod dnem moře nebo pod lesem.

Tereza Bartůňková je vizuální umělkyně na volné noze, kterou zajímají přírodní jevy, vztah mezi vnitřním a vnějším světem, síla světla a atmosféry. Vytváří ilustrace, kresby, objekty, scénické a kostýmní návrhy či světelné instalace, které vytvářejí efemérní atmosféru, odhalují skryté aspekty reality a přenášejí diváky do vnitřních krajin jejich podvědomí. Je absolventkou magisterského studia scénografie na KALD DAMU a věnuje se především autorským projektům s důrazem na audiovizuální složku.