Nedílnou součástí historických pražských zahrad byla jejich umělecká výzdoba a drobná architektura. Tato umělecká díla, desítky let vystavená rozmarům počasí, postupně ze zahrad zmizela – byla buď nenávratně zničena, nebo musela být nahrazena kopiemi. Zachráněné originální sochy i architektonické prvky byly uloženy v depozitářích Galerie hlavního města Prahy. Z areálu zámku Troja jsou to například kamenné kašny s figurálními motivy Nereidek a delfínů, které byly nalezeny 80. letech 20. století při rekonstrukci zámku a zahrad. Na výstavě jsou dále prezentovány sochařské originály z Vrtbovské zahrady, skupina Číňanů z krajinného parku Cibulka nebo braunovské busty z letohrádku Portheimka.
Budování zahrad kolem sídel panovníků je doloženo napříč všemi známými kulturami. Oázy zeleně s vodními prameny, vzácnými stromy a rostlinami poskytovaly vyhledávaný stín i místo pro potěšení všech smyslů. Středověká Evropa se však od přepychu palácových teras odvrátila, a v duchu křesťanské skromnosti a pokory uzavřela městskou přírodu do užitkových nebo klášterních zahrad s rajskými dvory na okrajích hradeb. S nástupem renesance se změnil přístup k pohodlí a přepychu, opevněné hrady byly nahrazeny vzdušnými paláci, a zahrady se tak opět staly součástí životního stylu i reprezentace vyšších vrstev. Kromě přísně geometrického uspořádání zelených ploch i záhonů se v zahradách a parcích objevily drobné stavby altánů a podloubí, vodní nádrže, fontány a umělecká díla, která často navazovala na příklady známých dochovaných památek starověkého Řecka a Říma. Nadcházející baroko vneslo v 17. a 18. století do zahrad a parků smysl pro osovou kompozici, návaznost na okolní krajinu, průhledy a ucelenou koncepci s tematickým zaměřením a ikonografickým propojením všech zahradních, architektonických i uměleckých detailů.
Praha, královské a císařské město, nezůstávala za evropskými trendy v zahradní architektuře nijak pozadu. Při zakládání zahrad a parků u nově budovaných či renovovaných paláců se jejich majitelé obraceli na známé a osvědčené architekty a umělce, kteří svým uměním napomáhali zviditelnit postavení a prestiž urozených objednavatelů. Do dnešních dnů se v původním stavu zachovala řada historických pražských zahrad, jejich umělecká výzdoba i drobná architektura. Jiné bohužel nenávratně zmizely při rozšiřování městské zástavby, nebo jsou neudržované a zdevastované, protože jim chybí potřebná péče.
Sochařská umělecká díla v podobě váz, byst, soch, kamenných laviček nebo fontán, desítky nebo dokonce stovky let vystavená rozmarům počasí, nemohou zubu času odolávat věčně. Originální výzdoba se ze zahrad postupně vytrácí, buď byla nenávratně zničena, nebo musí být nahrazována kopiemi. Sochy i architektonické prvky, které byly zachráněny, jsou ukryté v depozitářích pražských muzeí a galerií. Zde se významně zpomalí jejich degradace, a původní díla z rukou významných umělců tak zůstanou zachována pro budoucí generace. Cenné památky a doklady vysoké úrovně pražského sochařství ale zmizí z očí veřejnosti a mnohdy o jejich uložení nemají tušení ani odborní badatelé či historici umění. Praze citelně chybí prostory pro nové moderní lapidárium, kde by bylo možné soustředit památky pražského sochařství od 11. do 20. století, nyní porůznu uložené v depozitářích městských muzeí a galerií.
Galerie hlavního města Prahy je správcem konvolutu veřejných plastik metropole a areálu zámku Troja, ve svém depozitáři má uloženu řadu originálních prvků z pražských zahrad, jež nelze jinak zpřístupnit veřejnosti. Deponované památky jsou v depozitářích uloženy v nálezovém stavu a obvykle se nerestaurují pro výstavní účely.
Soubor exponátů barokní výzdoby zahrady Trojského zámku, Vrtbovské zahrady, krajinného parku Cibulka a letohrádku Portheimka nepředstavuje ucelenou a záměrně budovanou sbírku, ani se nesnaží o reprezentativní průřez historií zahradní architektury nebo vyčerpávající přehled uměleckých dekorací a soch, včetně ikonografických námětů a témat palácových zahrad nebo parků. Nabízí setkání s originálním dílem, na kterém můžeme obdivovat autentický otisk uměleckého rukopisu sochaře nebo modeléra. Zblízka si můžeme prohlédnout detaily, jež v exteriéru zahrad není možné zaznamenat, a uvědomit si souvislost konkrétního díla s myšlenkou, tématem či scénářem zahrady, který byl pro současníka jasně čitelný, ale dnešnímu člověku bez výkladu uniká.
