Tanec v galerii: Labyrint – choreograficko-sochařský triptych | premiéra
Termín a čas
28. 9. 2026, 17 h
Bezbariérový přístup: pouze přízemí.
Akce se koná v rámci festivalu Poznej Vltavu
zdarma
Související výstavy
Labyrint 2026
Anténa, totem, glitch a cloud? V trojském labyrintu tanec dezorientuje vztahy mezi lidskými těly a sochařskými instalacemi, jimž se zároveň stává site-specific pohybovým výzkumem.
Street dance choreografa Kristiána Mensu přitahuje Ungrounded Stanislava Zábrodského coby industriální anténa z časů rané modernity či „totem neznámé funkce“, kolem něhož s desítkou hip-hoppers tančí rituál kontaktu. Uprostřed bludiště Hana Polanská a Jakub Choma v Circle With Many Centers konstruují kritický model remediovaného světa, ve kterém se vertikální tělo baletky postupně zadrhává a kolabuje do gest herní postavy zacyklené v loopu a chybovém glitchi. Do plastiky Claude se zas uložily tisíce úmorných sochařských gest Tomáše Roubala; ptá se do třetice Viktor Černický: Ale do jakého cloudu se ukládá tanec?
V září vyvrcholí v zahradách Zámku Troja mezioborový projekt Tanec v galerii: Labyrint, který propojuje pohybové umění a vizuální umění v historickém prostoru a galerijním kontextu Galerie hlavního města Prahy. Tři choreografové a choreografka v dialogu se třemi sochaři vytvořili site-specific performativní situace kolem tří sochařských objektů v trojském labyrintu. V labyrintu se jejich různé tvůrčí přístupy potkávají, míjejí, ale i znovu skládají, vždy však proměňují a publikum přitom může sledovat, jak mezi tělem a hmotou hledají společnou řeč. Po samostatných uvedeních během letních festivalů Riviéra se jednotlivé části spojí nejprve do diptychu 19. září na Art Book Fair a následně do triptychu 28. září v rámci festivalu Poznej Vltavu.
Premiéře předchází workshop Viktora Černického od 14 h.
Choreograficko-sochařský tým
Kristián Mensa, tanečník a vizuální tvůrce Kristián „Mr. Kriss“ Mensa ve své práci organicky propojuje breaking, současný pohyb a výtvarné umění.
Hana Polanská, někdejší sólistka baletu ND se ve své umělecké, publicistické i vědecké praxi zaměřuje na to, jak vrátit umění hlas, který hýbe společností.
Viktor Černický tvoří na pomezí pomezí tance, fyzického divadla, cirkusu a vizuálního umění. Zkoumá tanec jako vztah a živý dialog mezi tělem, prostorem a publikem.
Stanislav Zábrodský ve své tvorbě rozkrývá způsoby, kterými se čas a materialita projevují v období zásadně poznamenaném lidskou činností.
Jakub Choma se ve své tvorbě pohybuje v těkavém tření mezi digitální fluiditou a materiální hutností, přičemž podrobuje zkoumání nejisté postavení lidského aktérství v krajině totální technologické mediace.
Tomáš Roubal se věnuje sochařské tvorbě, malbě a kresbě. Jeho díla kriticky reagují na aktuální společenské problémy a politické dění. Je pro něj typický vizuálně srozumitelný, jednoduchý až kresebný rukopis. V poslední době pracuje zejména s kovem.
