Nová média a komiks ve společnosti starých mistrů. Herní vizualizace a komiks svatováclavského návrší v Olomouci jako prostředky komunikace s návštěvníkem
Mgr. Miroslav Kindl, Ph.D.
Miroslav Kindl pracuje jako vedoucí odboru starého umění Muzea umění Olomouc a kurátor sbírky nizozemského malířství. Na Univerzitě Palackého v Olomouci přednáší dějiny nizozemského malířství 15.–16. století, nizozemského a vlámského umění 17. století, dějiny sběratelství 17. století a festivity a ceremonie habsburského dvora v 17. století. Ve své dizertační práci se věnoval obrazové a grafické dokumentaci slavností a ceremonií rakouských Habsburků 17. století. V současnosti se intenzivně zabývá možnostmi a hledáním hranic uplatnění nových médií v muzejní a galerijní praxi. A to nejen v elektronické či digitální formě, ale také ve formě komiksu a jiných forem populární kultury. V souvislosti s tím připravuje a upravuje výstavy a stálé expozice Muzea umění Olomouc, ve kterých se snaží pracovat s virtuální, rozšířenou a herní realitou, které mohou návštěvníkovi nabídnout jednodušeji čitelný a značně rozšířený kontext bez újmy na originalitě a odbornosti expozice. V případě potřeby (především v reflexi uplynulých dvou let v pandemii COVID-19) bez fyzické přítomnosti v prostorách muzea.
Nová média a komiks ve společnosti starých mistrů. Herní vizualizace a komiks svatováclavského návrší v Olomouci jako prostředky komunikace s návštěvníkem
Česká i světová muzea a galerie zkoumají možnosti zapojení nových médií do praxe paměťových institucí již dlouhou dobu. Přírodovědná a vlastivědná muzea jsou v tomto ohledu napřed – často dovolují návštěvnici nebo návštěvníkovi aktivně se zapojit do expozice. Poskytují jim tak unikátní a jinde neopakovatelný zážitek, vycházející z vědeckého poznání kurátorek či kurátorů a kreativního uchopení tématu edukátorkami a edukátory. Výsledkem nezřídka bývá mnohem zábavnější a často podstatně hlubší vnímání významu expozice. A to jak pomocí asistovaných, tak samostatných forem. V muzeích a galeriích výtvarného umění se nová média zabydlují v posledních letech především v souvislosti s multidisciplinárním pojetím a s tím souvisejícím rozšířením kulturně-historicky orientovaných scénářů expozic. Čím dál častěji muzea spolupracují nejen s odbornicemi a odborníky na muzejní edukaci, ale také kartografii, geoinformatiku, psychologii a v neposlední řadě nová média v rozličných formách. Sdílené výstupy se tak stávají nezbytným prostředkem komunikace odborných týmů různého zaměření s návštěvníky a návštěvnicemi. A to jak v prostorách muzea a galerie, tak v digitálním světě.
V současné době muzea a galerie používají celou řadu prostředků nových médií. Od sociálních sítí přes digitální průvodce či rozšířenou a virtuální realitu. V České republice má sídlo mnoho mezinárodně ceněných společností, věnujících se vývoji aplikací ve virtuální realitě, a také společnosti vyvíjející počítačové hry pro různé platformy. Grantové programy různého určení a původu podporují digitalizaci kulturního dědictví a zavádění nových médií do muzeí a galerií. Spojení přírodních a humanitních věd s technikou se tak v našem prostředí a při dodržení předem stanovených hranic jeví jako ideální a rozumné.
Podobně jako nová média vstupují v poslední době do paláců a svatyní umění také méně tradiční prostředky komunikace s publikem. Čím dál více institucí vydává kromě vědeckých monografií také popularizační tiskoviny, sešity a knihy. Prověřeným médiem je v tomto ohledu komiks, který dokáže jednoduchou, ale zároveň velmi přitažlivou formou oslovit zájemkyně a zájemce různých věkových i sociálních skupin.
Nová média a komiks nemusejí být ani bezprostředně svázány s expozicí – tzn. mohou být konzumovány i bez fyzické přítomnosti v galerii či muzeu a návštěvu samotnou mohou teprve podnítit. Fungují i v době, kdy jsou výstavní prostory uzavřeny, ať už z důvodů stavební rekonstrukce či jiných (např. epidemie COVID-19). Herní a virtuální reality dokáží popsat a zobrazit prostředí a umělecké dědictví, které bylo dříve zobrazováno pomocí rekonstrukčních kreseb. A co především, do středu tohoto prostředí dokáží umístit divačku či diváka, kteří je mohou detailně studovat, zkoumat, a dokonce i formovat. Komiks dokáže rekonstruovat relevantní příběh a probudit zvídavost, která podnítí čtenářku nebo čtenáře k návštěvě muzea či galerie. Je pak úlohou kurátorky či kurátora dobře propojit fyzické kulturní dědictví s příběhem virtuální a herní reality nebo komiksu. Je-li produkt nových médií prezentován přímo v muzeu na obrazovkách, v tabletech či zařízeních virtuální reality, je znovu úlohou libreta expozice, aby digitální svět neodváděl pozornost od světa skutečného – aby mu nekonkuroval, ale pouze jej doplňoval a rozšiřoval.
Muzeum umění Olomouc připravuje v současnosti koncepci pro nový prostor Arcidiecézního muzea. Kulturně-historicky koncipovaná expozice s názvem Zde se nacházíte a podtitulem Svatováclavské návrší v Olomouci v proměnách staletí představí historii jednoho místa v průběhu několika tisíciletí – od eneolitu po současnost. Nová média nám jsou prostředkem, jak co možná nejnázorněji představit bohaté dějiny, rekonstruovatelné z archeologických nálezů, fragmentů staveb, starých kreseb a grafických listů či v době novější starých fotografií. A komiks nám je prostředkem oslovení širšího spektra návštěvníků.