Markéta Magidová: To není víla, to je máma venkovní výstava 10. 11. 2021 – 4. 3. 2022

Obě postavy zobrazují v jejich mytologické lehkosti, v oslavě proudu života. Faun je tu ale poněkud svobodnější než Vltava – sedí na vrcholu se svou flétnou, zatímco Vltava drží říční kameny a nechá po sobě stékat prameny vody, jež celou fontánu rozeznívají. Markéta Magidová se v aktuální práci snaží zamíchat kartami mytologických archetypů i mnohem současnějších společenských a genderových stereotypů a ukázat Fauna a Vltavu v nových konstelacích. Ve svých velkoformátových digitálních obrazech, které umísťuje do těsné blízkosti původního sousoší, například zaměňuje Faunovu flétnu za láhev s kojeneckým mlékem a do náručí mu vkládá nemluvně, aby si Vltava/máma na chvíli odpočinula a mohla dělat cokoli, co pro sebe bude v tu chvíli chtít – ať už to znamená bavit se, pořádně se vyspat, pracovat nebo třeba jet do lázní. V dalších obrazech ukazuje autorka Vltavu a Fauna v různých rodinných konstelacích, s nemocnými nebo ukřičenými dětmi, v radostech i starostech, které je vytrhují z jejich archetypálních, neměnných rolí a přibližují neukotvené současnosti, ve které otázky, kdo tvoří rodinu, komu přísluší jaké role a jaké si dokážeme představit alternativy vůči zavedeným a často omezujícím normám nabývají na politické a společenské intenzitě.

Na jednom z obrazů Magidové leží Vltava pod peřinou z leknínů, jako vykořeněná bytost připomínající utonulou Ofélii. Tady se snad nejvíc prolíná téma Vltavy jako řeky a její personifikace jako ženy. Ženám, nebo obecněji ženskému principu jsou často připisovány „vodní“ vlastnosti, jako je paměť, vnímavost, přizpůsobivost, smyslnost nebo vytrvalá síla. Aliance vodních a ženských principů v době, kdy je (znovu) třeba bojovat za jejich práva, se přitom víc než nabízí. Když se z archetypů stanou skutečné příběhy a když přírodní entity získají rovnocenný hlas v lidském společenství, můžeme se k nim přiblížit, vcítit se do nich, a to nám snad také může pomoci hledat cesty k udržitelnější a ohleduplnější budoucnosti.

Zobrazit více…

Markéta Magidová je umělkyně a režisérka pracující v médiích instalace, digitální malby a animovaného filmu. Ve své tvorbě zkoumá způsoby historické a fiktivní reprezentace, vzorce a normativy kolektivního chování, myšlení a emocí. Reflektuje společenská témata zvláště v genderové perspektivě. Osobní či ideologické narativy i kulturní reference vytvářejí prostředí jejích filmů a výtvarných instalací. Její filmy byly uvedeny na významných zahraničních filmových festivalech (Annecy, ShortFest Dresden, Bolton International Film Festival, Bucheon International Animation Festival, St. Louis International Film Festival, Roma Independent Film Festival ad.) i na českém AniFilmu, třikrát se stala finalistkou Jiných vizí PAF. Výtvarné práce Magidové byly představeny na moskevském Bienále mladých, v makedonské Národní galerii, v Plexus Project (New York), CEAAC Gallery (Štrasburk), Bunkieru Sztuki (Krakov), Národním paláci kultury (Sofie), Českém centru v Berlíně, Nitrianské městské galerii, dále v pražských galeriích (MeetFactory, Centrum pro současné umění v Praze, Francouzský institut v Praze), v brněnských galeriích (FAIT Gallery, TIC, Dům umění) nebo mimo jiné na ostravském sochařském festivalu ve veřejném prostoru Kukačka. Text z její autorské knížky Překlapy a přehmaty byl zdramatizován stanicí Vltava ČRo do rozhlasové hry, spolueditovala s Ondřejem Buddeusem rozsáhlou soubornou publikaci Literatura a konceptuální tendence.