Cvičenci

Sbírka: Plastika
Autor: Novák Jiří
Název: Cvičenci

Datace: 1963
Technika: kombinovaná technika (kombinovaná technika)
Materiál: dřevo (dřevo; mosaz; ocel; guma)
Rozměr: šířka=52cm; výška=40cm; hloubka=30cm
Inventární číslo: P-1714
Signatura: není

Jiří Novák patří k autorům, jejichž rukopis se v druhé polovině padesátých let – především pod vlivem bruselského veletrhu EXPO – odklání od sochařské figurace směrem k organické abstrakci. Jeho pojetí splývavého a cípatého tvarosloví se však posouvá i později; tentokrát se nemění forma, nýbrž socha samotná. Novák ji totiž přestává chápat v původním statickém smyslu a přetváří ji v kinetickou událost – soustavu prvků, jejichž uspořádání se může proměňovat v čase, a to v závislosti na působení přírodních, technologických či lidských vlivů. Tento vývoj pak přirozeně proměňuje také jeho pole působnosti. Nadále už totiž netenduje primárně k interiérové plastice, ale cílí na československý veřejný prostor. To zpětně ovlivňuje i způsob, jakým Novák svá díla koncipuje, a rozděluje jeho odkaz na dvě paralelní linie: exteriérové realizace a doprovodné modely. Dílo Cvičenci lze v tomto ohledu chápat jako výrazného zástupce druhé skupiny.

ENG

Jiří Novák belongs to a group of artists whose style, in the second half of the 1950s – primarily under the influence of the Brussels EXPO – shifted away from figurative sculpture toward organic abstraction. However, his conception of flowing and jagged forms shifted later; this time, it was not the form that changed, but the framework of the sculpture itself. Novák no longer views it in its original static sense but transforms it into a kinetic event – a system of elements whose arrangement can change over time, depending on natural, technological, or human influences. This development naturally transforms his field of activity as well. From then on, he no longer focused primarily on interior sculpture, but became one of the artists working in the public space. This, in turn, influences the way Novák conceives his works and divides his legacy into two parallel lines: exterior installations and accompanying models. In this regard, the work Exercisers can be understood as a prominent representative of the latter group.