Zábrany a vysoké napětí Petr Vizina, šéfredaktor

„Bacha, ať vás to nezabije!“ varoval technik, který pro sourozence Titlovy koncem 70. let amatérsky sestrojil takzvaný Kirlianův přístroj. Vynález pojmenovaný podle ruského elektrotechnika z Krasnodaru dokázal pomocí krátkých výbojů vysokého napětí zobrazit duševní stav člověka. Barva nebo pravidelnost luminiscence byla závislá na stavu kůže a organismu. Šarlatáni se fotkami z Kirlianova přístroje ve své době dokonce snažili prokázat existenci aury, výsledek měl skutečně spíš podobu metafory než průkazné analýzy. Třeba když dva navzájem sympatičtí lidé položili ruce vedle sebe a mezi jejich dlaněmi se objevila záře. Studenta psychologie Slavoje Titla tehdy zajímala hypnóza, energie, léčitelství, vše neprobádané a těžko zachytitelné jinak než v hermetických učeních. Případně zpodobněné na fotografiích elektrického výboje kutilsky poskládaného přístroje. Slavojovu sestru, studentku umění Margitu Titlovou zaujala krása těchto fotografií, na přelomu 70. a 80. let s přístrojem experimentovala. Obrazy energie, tepla nebo pohybu lidského těla jsou součástí uměleckého výzkumu Margity Titlové, výsledky jsou k vidění na výstavě Purpurová vertikála. Pro Qartal číslo 10 jsme vybrali tři silné vizuály jako výseč Margitina díla. Černobílé fotografie z ateliéru, zachycující zkoumání prostoru a tvaru, komentuje výtvarnice Veronika Bromová. „Undergroundovou“ vernisáž velkoformátových maleb v budově Veletržního paláce, tehdy poničené požárem, připomene kurátorka Národní galerie Radomíra Sedláková. Elektrické výboje, které inspirovaly výtvarné dílo Margity Titlové, popisuje její bratr Slavoj.

Energii soustavnou, soustředěnou dlouhá desetiletí do bodu, kde se tužka nebo tuš dotýkají papíru, představuje výstava kreseb a objektů Jitky Svobodové nazvaná Za hranou viděného. A jsme znovu u exaktních věd coby inspirace umělecké představivosti, tentokrát pro práci vykonávanou s obdivuhodnou trpělivostí a stálostí. Ve fyzice je práce výslednicí vynaložené energie za určitý čas. Text historičky umění Hany Hlaváčkové se osobním a podstatným postřehem vrací na časové ose k roku 1978, k výstavě Jitky Svobodové v Českém Těšíně. Při přípravě katalogu si tehdy povšimla podobnosti vlastního osobnostního nastavení s povahou Jitky Svobodové. Text k výstavě tento společný rys umělkyně a teoretičky pojmenoval jako překážky či zábrany v komunikaci. Doba velí zábrany v komunikaci považovat za handicap. Postřeh Hany Hlaváčkové vysvětluje, proč je právě takové nastavení vůči světu nejen v případě Jitky Svobodové cenné.

„Tyto zábrany jsou ale současně překážkami, které autorce brání rozptylovat se v dojmovém bohatství světa a vedou k hlubokému soustředění na jeho určitý detail… Ne šíře, ale hloubka je metodou práce Jitky Svobodové.“

Tématem čísla je anketa zaměřená na výstavní instalace. V odpovědích je řeč například o „žárlivosti doktrín“ univerzálních definic, „předpečených konceptech“ a tichém hlasu vystavovaných uměleckých děl. Naslouchání předcházející gestu, pozorování jako předpoklad úsudku, i tak se dá popsat téma 10. čísla Qartalu.

Technikovo varování z úvodu textu je zde stále na místě. Nejde o život, jako v případě Kirlianova přístroje, ale vysoké napětí je stále přítomné. Umění má energií měnit lidské vnímání.

Petr Vizina