P K Jak si vybavuješ „tvárnici“ od otce z dřívějška, patrně z dětství?
M Z Vůbec jsem nevěděl, že tuto a další typy tvárnic na sídlišti Pankrác I a II táta (1) dělal. Upozornil mě na ně až nedávno – před třemi lety – pan architekt Jiří Lasovský (2) autor sídliště. I když jsem v dětství i dospívání trávil v otcově ateliéru hodně času, jeho realizacemi v architektuře jsem se nikdy moc nezabýval. Aktivizující podnět, že bych měl, byla zpráva, že Pražský hrad (Kancelář prezidenta republiky) chce z Nejvyššího purkrabství odstranit sochu Mládí (3), kterou jsem jako jednu z mála znal a měl rád. Z pankráckých tvárnic jsem věděl jen o vlnovkách, ze kterých jsou tam variabilně vyskládány zdi vymezující výseky veřejného prostoru, ale i ty jsem znal jen z fotografií.
P K Oživit tvárnici jsi navrhl ty?
M Z V souvislosti s chystanou výstavou Sochař Miloš Zet – Zdi, sokly a makety pro Dům umění Města Brna4 (4) nám s kurátorkou Terezií Petiškovou připadalo pěkné, kdyby téma už s předstihem vstoupilo do města. Navíc motiv festivalu BAO19 (5) byl: Jsem závislý objekt. (Se strategií vytvořit „tematické předpolí“ souvisela i výstava 2× MZ v Galerii Umakart(6).) Použité bednění z Tvárnice se následně stalo jedním z objektů vlastní výstavy.
P K Jak náročné bylo realizovat Tvárnici? Jak a kde se odlila?
M Z Náročné to bylo velmi, protože jsme nechtěli dělat skořepinu, ale plný železobetonový objekt. Hmotnost 42 tun jsme považovali za důležitou kvalitu, i když právě ta se stala největší výzvou při odlévání v červnu roku 2019 i loňském stěhování z louky před dolním nádražím do Prahy. Veškeré díky za realizaci patří skvělému realizačnímu tandemu Domu umění – PhDr. Jitce Pernesové a Ing. Zdeňku Hamžovi.(7)
P K Teď stojí u Muzea. Co říkáš na to místo?
M Z Na mé ambice je místo až moc exponované, ale na druhou stranu mou drzost příjemně lechtá, že od Legerovy ulice je možné ji vidět v jednom záběru s Mysl- bekovým pomníkem svatého Václava (8) a Makovského Novým věkem (9).
P K Máš k Tvárnici vztah? Je v té hranatosti a těžké hmotě i něco emotivního?
M Z Je zajímavé, že v momentě, kdy jsem ji uviděl v tomto zvětšeném měřítku, zrodila se ve mně touha udělat ještě víc podobných a třeba ještě větších objektů, vycházejících z tvárnic minulosti, ať už z dílny mého tatínka, nebo někoho jiného. Dnes mám v hlavě čtyři další konkrétní tvary. Celé to ale vlastně je taková zkouška stanoviska – ochutnal jsem tuto (co se hmotnosti týče) megapolohu, u které vnímám filosoficko-ekologické slabiny. Chutná sladce, návykově. Vyvolává žádostivost pokračovat. Zbytečně nepřemýšlet. Připomíná mi to rozšířené úskalí lidských činností, kdy místo abychom uvažovali o tom, co k čemu slouží, řešíme jak překonat technické, technologické problémy. Problematika řešení toxoplazmicky odkloňuje myšlení, adjustuje ho k hostiteli neznámému prospěchu. Ani jsem se nedoléčil a už jsem opět nakažen touhou materiálně tvořit. Mám se zase ptát: Proč? A: Neškodím?
P K Ten otvor v tvárnici: je výrazný, neignorovatelný, co na něj říkáš?
M Z Ty další obří tvárnice, které chtějí na svět, mají také výrazné otvory.
P K Tvárnice poputuje dál – kam a proč?
M Z Sním, že by se navrátila na místo, kde jsem uviděl její předlohu, na pankrácké sídliště. Tam průhledné zídky kolem vchodů a kontejnerů nepřežily stavební úpravy spojené se zateplováním domů a tvárnice osvobozené z kontextu zdi si obyvatelé vyskládali podél cest, vytvořili z nich kompozice k posezení. Odhalili krásu jednotlivého stavebního prvku.
1 Akad. soch. Miloš Zet, 1920–1995.
2 Narozen 1926.
3 Socha Mládí byla odstraněna 5. 2. 2018.
4 12. 2. – 27. 7. 2020.
5 Kurátorský kolektiv Café Utopia – Marika Kupková, Katarína Hládeková, Zuzana Janečková a Markéta Žáčková.
6 18. 9. – 7. 10. 2019, kurátor Šimon Kadlčák.
7 Výrobu objektu o hmotnosti 42 tun umožnilo partnerství výrobce betonových dílců Prefa Brno a betonárny Stappa mix.
8 Pomník svatého Václava vznikal v letech 1887–1924.
9 Sousoší Nový věk bylo vytvořeno v roce 1958.
