O ní Petr Babák

Mluví o ní úplně všichni a všude. V tramvaji nejvíc. Dokonce i papoušci o ní živě drbou ve svých klecích v ZOO zahradě na kopci Troja. Slyšel jsem je. A neříkali vůbec nic povzbudivého. Lamentovali. Vřeštěli jeden přes druhého. Co jako bude? Jak to může dopadnout? Zvládnou to? Nebo už půjdeme do vlády konečně my, papoušci? Do toho sice dost ráčkovali, ale odezíral jsem a pečlivě špicoval ušiska. Papoušci ví. Dožívají se hodně let. Tak jako se už staletí mluví mezi námi lidmi třeba o počasí a všichni na něho mají patent. Většina z nás velmi přesně ví, proč a kdy bude zítra pršet, a dokonce jsou schopni napočítat i kolik kapek napadne na jejich náměstíčku. Takový jsme mástři. Úplní Zákopčáníkové. Teplotu jsme schopni spočítat přesně na setinu stupně. Vezmeme si rukavice. Radši dvoje. A přesně ve 12:10 středoevropského času jedny sundáme. Protože se na 17 minut a 20 sekund přiblíží teplý vzduch ze španělského pobřeží. Takže jedny rukavky budou stačit. A tak je to s námi se vším. Víme všechno a když ne, tak si to vymyslíme. Nebudu to jinak dělat ani já. Poslední dobou se mě spousta různých vrstevníků a známých ptá, co říkáš na tu AI? Bojíš se jí? Sebere ti teda práci? Budeš vůbec schopen přežít do druhého dne?

UMÍ

V zásadě odpovídám stejně, jako idealistický technooptimista. Hele, je tady a pojďme se s ní seznamovat. Dokonce jsem slyšel názory, že ji musíme nějak zahubit. Nějak ji prostě vypnout a zašlapat. Vytáhnout jí šťávu ze zdi.

ONA

Bude AI postupem času a svého vlastního raketového vylepšování schopna uvařit AI oběd? Bude umět přečíst deset filosofických knih za vteřinu a nalít nám je použitelným způsobem do hlavy? Uložených navždy až do skonání světa, a dokonce i po něm? Teda že skonáme a stejně nám hlava pojede dál. A někde v pravý okamžik se vynoříme a hloubkou AI myšlenek se zapojíme zpět do diskuze? Rozlouskneme a do minuty za pomoci ničeho zkonstruujeme hned několika způsoby perpetuum mobile? Toto od AI časem očekávám. Zatím si nás jen tak čekuje, jestli stojíme vůbec za to. Jestli je vůbec k něčemu, opravovat nám mozky a kolena. Jestli má za nás operovat na operačních sálech. Jestli má doktory specialisty nechat jen tak stát jako z papundeklu, ať máme alespoň pocit, že nás nekrájí robot pomocí AI informací stažených z indických novin z roku 1832. A přitom že vychází z informací z receptu, jak si udělat slepici na kari a použije stejné ingredience a stejné pohyby skalpelem.

Chtěl bych, aby nasypala sýkorkám do krmítka. Chtěl bych, aby mi zaplatila všechny složenky na rok dopředu a pěkně ze svého. Z Uměle-inteligenčního fondu. Chtěl bych, aby z Kutné Hory dostala už jen ten zbyteček turistů, kteří naštěstí v Hoře nespí, protože Praha blízko. Chtěl bych, a to bych chtěl moc, aby opravila některé mozky. Lehce pofackovat mozek, zabrázdit, prohrabat, prohníst a naložit dobrotou. Chtěl bych, aby na nás počkala na Marsu a postavila zatím nějaké řádné slumy pro ten zbytek z nás. Chtěl bych, aby AI zařídila zimu v zimě. Chci sníh. Hej, AI pojď? Dej ten sníh? Vločky. Závěje. Metelice. Pálení rukou. Upadávání zmrzlých prstů. Přilepený jazyk na zábradlí. Chtěl bych se s AI pouhým pomyšlením dostat do vteřiny tam, kam chci. Kilometráž nerozhoduje. Chtěl bych toho po AI hodně a věřím, že si to všechno píše. Dám jí ještě chvilku čas, ale nervozita stoupá.

Zcela sobecky bych pak chtěl, aby už neexistoval email a aby se už neplnila schránka blbostmi a nabídkami na nová prsa, když ta moje mi úplně stačí. Aby gmail začal používat mozek a neotravoval. Aby se pomocí AI naučil opravdu číst myšlenky jednotlivých lidí a nerozjížděl ten biz s prsy. No prsa. Prsa vše nevyřeší. Pojď se zabývat něčím vyšším. Pojď nás neotravovat a vezmi nás všechny společně na cestu vědění a smíru. Na cestu myšlenkového ráje a napoj nás na pránu nekonečného vědění, ty jedna AI, ať už nejsme tak nekonečně blbí jako doposud. Áíčko, udělej nám to k dobru. Áíčko, nešetři nás, ale zase netýrej a hrň to do nás aspoň po kapkách, ale za to furt. At’ vůbec stihneme společně, za ten náš bídně krátký životaběh, něco změnit k lepšímu. Bud’ na nás hodná, kruci. Neser.

TEMNO

A aby bylo, tedy radši jen trochu, i z druhého a temného břehu, tak tu máme tzv. superinteligenci. Vědci přirozeně varují, protože vědí, cituji: „Nejenže AI umí poznatky rychle sdílet a kopírovat. Je také nevypočitatelná. Není to počítačový program, je to činitel schopný vlastního jednání.“ Nebo: „Je to větší hrozba než jaderná válka.“ Či: „Odvrátit riziko vyhynutí lidstva v důsledku AI by měla být celosvětová priorita, na úrovni dalších globálních rizik, jako jsou pandemie nebo atomová válka.“ Nebo tady ještě trochu toho oprávněného děsu: „Umělá inteligence rozumí světu. Umí lhát a přetvařovat se. Vykazuje pud sebezáchovy a touží po moci.“ Kde se to asi naučila a stále učí, dodávám? Navíc se dost logicky nabízí tato tak prostá „vize“: „Nemáme v historii mnoho příkladů, jak méně inteligentní bytost, v našem případě my lidé, páni světa, ovládá bytost výrazně inteligentnější.“ AI má už teď evidentně navrch a nevím…

TŘEBA

Ale oukej, zůstanu pozitivní. A co bych teda ještě chtěl v tom pozitivnu? Kdyby uměla vstoupit do hlavy sebestředným tupcům, kteří jakoby zapomínají na historii, kteří jsou schopni s úplně ledovým klidem opakovat věci, o kterých kdysi četli už na základkách. Přál bych si, aby se AI takovým způsobem nasrala a aby nám všem vlezla do hlavy a některým lehce zploštila vystouplá ega prokrvených a vrstevnatě vykreslených mozků, jejichž výstupky jsou vyšší než kopce v Tibetu. Zbrázdila je tím nejostřejším z AI pluhů. Pěkně řádku po řádce a zorat ta neúrodná pole. Aby se nám ty mozky tak nějak srovnaly a vypadaly jako nejhezčí mozky z anatomie pana anatoma Linze, který nás kdysi na UMPRUM učil anatomii člověka. Který nám o různých vazech, svalech a zákoutích mozku dokázal zcela barvitě a vášnivě vyprávět. Jako by šlo o ty nejvoňavější kytky na rozkvetlé letní loutce. Cítíte to? Heřmánek, vůně kopřivy, šalvěj a další. A to vše v jednom mozku. Voňavém mozku.

CHATGPT

Říkal jsem si, platí mi to tady GHMP, tak si dám chvilku pauzičku, přestanu používat mozek a zkusím vlézt do onlajnu. Tak co by třeba řekl ChatGPT na otázku: „Není profesor Babák úplnej fantasta, když si myslí, že prostřednictvím AI můžeme něčemu a někomu pomoci?“ Jeho obligátní nabídka: s čím vám mohu pomoci? OK, tak když říkáš. Sunu text. A už to na mě valí. Jen kopíruju, takže mi píše: „Rozumím, co tím míníte – někdy může působit, že lidé, kteří mluví o možnostech AI, jsou příliš optimističtí. Ale označit někoho za fantastu je dost silné slovo a obvykle víc vypovídá o rozdílu v pohledu než o realitě…

Jestli je někdo vizionář, nebo fantasta, záleží na:

tom, co konkrétně tvrdí, jaké má argumenty, a jak moc jsou jeho očekávání realistická v kontextu současné vědy a technologií.

 

Pokud chcete, můžete mi napsat, která konkrétní jeho tvrzení nebo myšlenky vám připadají přehnané – rád je rozeberu a řeknu, jak realistické jsou.“

Dál jsme spolu nepokračovali. Protože znáte to. Někdo se s AI dokáže bavit v řádu hodin, místo aby šel mezi živé a třeba i zcela nepředvídatelné lidi. Ale jen z tohoto úvodu zcela jasně vyplývá, viz. bod tři, opět cituji: „Na druhou stranu je pravda, že část ‚AI nadšení‘ bývá přehnaná a je zdravé k němu přistupovat kriticky“, konec citace, že i AI sama, pokud ji můžeme brát za „živou“ bytost, po nás chce, abychom k ní přistupovali kriticky. Podle třeba sociálních sítí, a bohužel i jinde, se čím dál tím víc potkávám s tím, že přestáváme uvažovat. Natožpak kriticky. Navíc se kritika stává něčím zcela nechtěným. Něčím, co může mladému člověku prý úplně zničit svět budoucí. Mám ale obavu, že pokud budeme postupně ztrácet tuto úplně elementární schopnost, schopnost, která zcela přirozeně podporuje „růst“ a rozšiřuje obzory, tak to s námi dopadne špatně. Tím, že si přestáváme klást otázky, zkoumat, si uzavíráme svět.

Zajímavá je rovněž doplňující otázka v komunikaci s ChatGPT, cituji: „Jestli je někdo vizionář, nebo fantasta, záleží na tom, jaké má argumenty.“ Toto se taky velmi rychle vytrácí. Někdo vám řekne, že ten a ten je úplnej blbec, zachraňovat uprchlíka je totální kravina a mít peníze v bance je ultra totální hovadina. A dál? Často tím diskuze končí. Zapomínáme do hloubky argumentovat. Ztrácíme schopnost rozebrat situaci či děj či následky do malinkatých detailů. Jsme líní argumentovat a používat informace, které kolem nás lítají. Řekne se dost, já si to tak myslím a konec. Žádný antický symposion, kde čas nehrál žádnou roli. Všichni leželi na boku, zobali hroznové víno a vedli disputace. Nekonečné disputace. Nebo „jen“ skládali básně, ale přiznám se, že si dnes nedokážu představit novodobý symposion. Rvačka by vypukla po druhé větě. Zejména v poslední době nám toto myšlenkové proplétání a vrstvení vůbec nejde. Jen názorová zákopová válka a bud’ je něco jen hnědé, nebo jen červené. A šlus, konec, nazdar. Mám obavu, že tady bude AI o dost chytřejší a bude to mít s námi hodně snadné.

Co mi taky utkvělo v paměti při disputaci s ChatGPT je, že používáním AI se výrazně redukuje vznik riskantních situací. Můžeme si tuto tezi vyložit různě, ale přijde mi, že jsme přímo odkázáni na krizové situace. Kdy zkoušíme hranu, přes kterou občas i přepadneme. Myslím, že se tomu říká vývoj. Pokud nezažijeme rizikovou, krizovou či prostě jen úplně debilní situaci, nebudeme schopni se z ní poučit. To, že se občas dostaneme za hranu a tu hranu musíme

obrousit, je za mě vývoj. Pomyslné další slezení z višně. Potřebujeme zažívat rizikové situace. Potřebujeme se sem tam vystavit novým výzvám a hlavně je potřebujeme aktivně řešit a analyzovat a sunout dál, šneci moji. Pojďme si užívat rizikové situace.

LOGO

Jen taková oborová perlička: Neexistuje žádný jediný, univerzální logotyp AI reprezentující celé pole umělé inteligence. Umělá inteligence je široký obor a různé společnosti, nástroje a výzkumné projekty používají svá vlastní, unikátní loga k vyjádření své identity. Přiznám se, že tento fakt mi přijde zcela v pořádku a vlastně fantastický a věřím, že se na něm nic do budoucna nezmění. Prostě no logo. Zejména v době, kdy má logotyp kdejakej nesmysl, zapadlá vesnice, jednotlivý pes nebo dneska už i dveře do domu. Netuším, kde se tato doba logotypová zastaví. Asi nikde, protože to je pro řadu firem biz a dobrý biz. Sice nedokáží a hlavně ani neumí vysvětlit, proč má mít každej nesmysl logo, ale škváru za tím tušíš velkou.

Teda když jsem použil i ChatGPT, tak mrkneme s logem i na něho. Googlím: Úvodní logotyp pro OpenAI (jehož je ChatGPT produktem) navrhli Ben Barry a Ludwig Pettersson. Logo pro samotný ChatGPT bylo vyvinuto interním designovým týmem OpenAI. Význam logotypu ChatGPT (který je variantou loga OpenAI, často nazývaného blossom neboli květ) je geometrický symbol, který má několik významů: 1. Propojení a spolupráce: Logo tvoří kruhový vzor šesti propletených linií v zaobleném šestiúhelníku, což symbolizuje komunikaci a bezproblémovou výměnu myšlenek a informací. 2. Technologie a inovace: Díky svým čistým, matematickým tvarům a modernímu bezpatkovému písmu logo odráží technologickou a inovativní povahu umělé inteligence. 3. Nekonečné možnosti a růst: Propletené čáry mohou připomínat symbol nekonečna nebo vír, což naznačuje neustálý vývoj, růst a nekonečné možnosti, které moderní technologie a algoritmy poskytují. 4. Rovnováha: Design usiluje o rovnováhu mezi „strojovou“ konstrukcí a „lidským dotekem“, což je v souladu s posláním OpenAI učinit komplexní AI přístupnou atd. atd… Neuvěřitelné! Čumím. To jsou věci a příběhy. Osobně toto vypisování o smyslu a obsahu a obsahu a smyslu považuju za smradlavou korporátní břečku, u které by stačila jedna věta. Ta by mohla vypadat třeba takto: Logotyp ChatGPT tvoří květ. Tečka. Zbytek je na vás. Ale chápu, že tento balík žvástů se potom lépe fakturuje.

TECHNO

Ano, jsem tedy nekonečný technooptimista a beru AI jako další z nástrojů. Ano, rozumím, že právně bude řada věcí nekonečně složitá a že se budeme chtít soudit kvůli každé blbině. Ano, už nikdo nebude nikdy vědět, co je ta pravda, kde leží, kde ji hledat. Kdo ji má kde ukrytou. A tuším, že z vlhkých děr vyleze mnoho pábitelů a ezoteriků, kteří ji budou mít doma na poličce a oni budou mít tu onu pravdu nejpravdovatější. OK, ale věřím, že nám může ChatGPT sázet témata k zamyšlení a nebudeme už jen všichni sami smutně sedět doma a koukat z okna. Nebudeme mít nikoho na pokec. Všechny manželky a manželé a partnerky se rozutečou po lesích. Tak pokud nám v této beznadějné situaci AI položí sadu plnokrevných otázek, tak je to nástroj, který v tomto období naopak budeme možná nutně potřebovat. Samozřejmě je jen otázkou, zda budeme kvůli impulzům od AI ochotni – jak by řekl belgický detektiv Hercule Poirot – roztočit své malé šedé buňky. Tady nám pomůže jen velmi vyhajpovaný mozek, ale spíš ani ten ne.

Autor je grafický designér a pedagog