Ne, raději knihu. Melková & Gormley: Křížení stop zpřesňuje obrys Pavel Klusák

Na spolupráci architektky a básnířky Pavly Melkové
s Antonym Gormleym, světovou sochařskou osobností, můžeme být „nacionálně” hrdí, ale to bychom se spokojili s málem. Kniha Gravitační pole nevyslovitelného je tu pro lepší důvody: nutí nás promýšlet, čím tenhle zvláštní tvar publikace vlastně je, kdo je tady autorem a o jaký způsob autorství vlastně jde.
Nuže: koncept knihy a textová část, tedy poezie, jsou dílem Pavly Melkové: architektky, která už nějaký čas rozpouští zkušenost z užité tvorby v prostoru do poetických tvarů. „Věda je omezena hranicí možné průkaznosti. Filozofie hranicemi rozumu. Jenom umění dokáže obě tyto hranice přesahovat,” píše Pavla Melková v úvodní poznámce. Spojitý přechod mezi „expertní” architekturou a (esejistickou i poetickou) kontemplací o prostoru je pro tuhle autorku silně charakteristický: a to ji taky jasně vyděluje, přinejmenším na české scéně. Nikdo jiný evidentně nepublikoval v oborovém časopise Stavba úvahu, v níž by citoval Adrienu Šimotovou a Bohumilu Grögerovou. Právě tento text, nazvaný Hranice prostoru bytí, je jedním z příspěvků věnovaných představení Antonyho Gormleyho v domácím prostředí a rovnou i interpretaci, osobnímu pokračování v jeho díle skrze možnosti textu.
Zásadní pak je vztah obou složek knihy: Gormley svými kresbami neilustruje básnířku, Melková nedoprovází svými texty výtvarníka. Obě složky se tu mohly sejít, protože různými prostředky míří k témuž: „Linie slov básně i čáry kresby jsou (…) stopami obkružování světa, tahy imaginace. Tahy slov poezie a tahy linií kreseb v této knize obkružují tentýž střed a odvíjí se od stejného horizontu. Křížení stop zpřesňuje obrys. V ponoření do tahů skrze vědomí se objevuje jeden společný jazyk.” Melková zdůrazňuje, že viditelný obrys nebývá schopen postihnout to hlavní: podstata se ukrývá ve vztazích, v nespatřeném napětí mezi spatřenými složkami. Nepochybně to lze vztahovat i na povahu knihy: kromě textu a vizuálů naši mysl zaměstnává i jejich nesamozřejmý vztah.
Z toho, co a jak tu o „verších” píšeme, je zřejmé, že nejde dost dobře uniknout jejich esejistickému naturelu. Přitom často odkládají abstraktno ve prospěch konkrétní zkuše-nosti se směrováním a s těžišti skutečného světa:

květ ostružiny
míří k plodu

běl k černi
lehkost k tíze
myšlenka ke krvi

Melková rozdělila knihu do oddílů Směřování, Obkružování, Překrývání, Křížení, Prolínání. Není to ani v nejmenším „na sílu” uplatňovaná kategorizace, verše k jednotlivým typům pohybů jasně poukazují. „Větve lip / lehce / krouží s vichřicí / – – / kdo tančí / toho / – – / vítr nezlomí (…)” – jsou součástí úvah o obkružování, některé verše bychom dokázali naslepo přiřadit: tak zjevně je v nich postižen některý z typů pohybu nebo směřování. U kreseb Antonyho Gormleyho je pak vztah buď zřejmý, nebo je zajímavé jeho rozměr v otevřenosti grafického díla hledat.
Samotné texty Pavly Melkové mají v sobě ještě jeden pohyb: jsou vysázené v řádcích minimální délky, verše mají často jedno až dvě slova, čtyři už jsou úplná výjimka. Mentálně v nich tak my čtenáři postupujeme soustředěně slovo za slovem, „kobercovým” rolováním, postupným odkrývá-ním v čase. Je to rafinovaný způsob, jak držet čtenáře při lineárnosti textu: oči si berou slova postupně, jako články řetězu. Kresby a grafiky Antonyho Gormleyho, třeba změť krouživých siločar přenesená i na obálku knihy, do veškeré linearity házejí vidle: předkládají celé pole, plochu, která s pojmem pohybu pracuje v několika rozměrech najednou. Melková odečítá pohyb v konkrétním světě a jako básnířka ho pojmenovává skrze lyričtější „o něčem jiném”, Gormley tematizuje křížení nebo prolínání zcela beze slov. Obojí je osobní a jde zevnitř.
Tahle knižní publikace, vydaná spolehlivou péčí nakladatelství Kant, je několika záležitostmi najednou. Reprezentuje literární tvorbu architektky Melkové, se kterou by zdejší básnická scéna měla počítat. Je hmatatel-ným důkazem, že tu mohou vznikat kolaborativní projekty se silnými osobnostmi, jakou je Gormley. A ze všeho nejvíc pak je sama kniha Gravitační pole nevyslovitelného uskutečněným dílem, spojením dvou složek v dráždivě zacykleném vztahu. Nakaženi intencí tvůrců, odcházíme najít si pro něj mentální model směrovaného pohybu.

mlha

–

půst

tvarů
barev
jednotlivostí

lék
duše

jež
neunese víc

 

Pavla Melková, Antony Gormley:
Gravitační pole nevyslovitelného
Vydal Karel Kerlický – KANT, 2022