Mácha, mrkvička, rajče Magdalena Juříková
Na kampaň Adoptuj sochu přišly nejrůznější reakce, vstřícné, pobavené i rozhořčené.
Ty pozitivní a chápající, které nás samozřejmě moc potěšily a za které jsme vděční, přinesly naději, že sochy, objekty a památníky, kterým věnujeme naši péči ve veřejném prostoru Prahy, nejsou neviditelné. A je nás spousta, kdo si jich vážíme a všímáme.
Negativní reakce prozrazují různé pohnutky a hlavně odrážejí nepochopení situace, ve které je tím nejpodstatnějším cílem naše poselství, abychom si všichni uvědomovali, jak vypadá náš veřejný prostor, jehož jsou sochy důležitou a většinou trvalou součástí. Usilujme proto společně o jejich reprezentativní vzhled. To „společně“ je v tomto případě podstatné, neboť veřejný prostor sdílíme také všichni dohromady. Někteří aktéři na našich sociálních sítích adopci zesměšňují. Navrhují přesměrovat příspěvky na jejich vlastní „údržbu” či sponzorovaný nakup nějakého svršku v narážce na naši kampaň zmiňující vyleštění botek apod.
Nesouhlasné a rozhořčené reakce většinou vede nějaká zášť vůči vedení města, vládě či dokonce všeobecně vůči státu jako takovému, který se málo stará nejen o sochy, ale prakticky o cokoliv, a když už, tak plýtvá našimi daněmi a zneužívá dobroty nás všech, kteří ty daně pilně platíme, a posílá je bezhlavě na Ukrajinu. Sochy jsou také zřejmě
něco, co v jejich očích přispívá k upevňování státní moci,
jsou to ty různé pomníky a památníky, které jsou všude
kolem nás a připomínají nám osobnosti či události, jež
většině už nic neříkají. Tak ať klidně zapadnou prachem
a vrstvou zapomnění. Vždyť je to stále politika, která vede
ke vztyčování pomníků, tak pryč od toho!