Lekce Kolíbal Petr Vizina

Milí návštěvníci, přátelé a příznivci GHMP, podle všeho bude rok 2025 turbulentní, a to jsme teprve v první půli. O krizi a labilitě víme v současné střední Evropě hlavně z doslechu, jedna z válek však už tři roky krade životy a končetiny nedaleko našeho domu. Geopolitiku bude nejspíš stále víc ovládat logika velící držet slabší v nejistotě a silnějším se podvolit.

Zmiňuji to v souvislosti s „Kolíbalovým stoletím“, což je téma Qartalu č. 17. Neuspěchali jsme oslavy stých narozenin Stanislava Kolíbala letos 11. prosince. Jen chceme podotknout, že už teď žijeme století, v němž vynikající sochař, malíř, ilustrátor a profesor AVU zanechal svůj hluboký a jedinečný otisk. A už teď si procházením Kolíbalova života připomínáme třeba to, jak souvisejí světy politiky a umění. Často se opakuje, že politika a umění k sobě nepatří – do umění se politika netahá, a naopak, „když mluví zbraně, mlčí múzy“. Což je stejný omyl ve dvou verzích. Jakýsi moderní manicheismus na jedné straně upírá umění možnost ovlivňovat dění v polis, na druhé straně je pak slepý k tomu, že konfliktům vždy předchází ideologická kultura nesnášenlivosti a agrese. „Lekce Kolíbal“ pak může spočívat v tom, že hluboce a k dobrému poznačí svět ti, kdo se o vliv ve společnosti prvoplánově nesnaží. Trpělivě a s vážností pracují na své věci – pokud jim to okolnosti dopřejí.

Připadá mi jako znamení času, když se v rozhovoru se Stanislavem Kolíbalem dozvídám o parném létě roku 1947, kdy coby student grafiky na UMPRUM v řečišti Bečvy nachází a experimentuje s kameny, podobajícími se ženským ňadrům, hlavě či trupu. Tehdy si Kolíbal pro sebe nachází téma protikladu lability a stability. Několik měsíců poté ztráta opěrných bodů zasáhne celé poválečné Československo v podobě komunistického zvratu.

Živé historie se dotkneme také v souvislosti s rozhovorem s fotografem Lukášem Jasanským, který svému otci, rovněž fotografovi Pavlu Jasanskému (1938–2021), společně s kurátorem Pavlem Vančátem přichystal výstavu v Domě fotografie GHMP. V ateliéru vedeme rozhovor, jestli Jasanského „přemalované“ fotky z 80. let mohou oslovit stejně, jako kdysi oslovily nás. Cestou domů mi přes rameno kouká excentricky působící mladík na Jasanského fotky v katalogu. „To je super!“ vyhrkl. Měl, myslím, pravdu. Jasanského dobový katalog jsem mládenci v autobusu daroval. Jasanského fotky, rozhovor a mnoho dalšího teď nabízí Qartal č. 17 i vám. Těšíme se na vaši návštěvu v GHMP.