Jsme součástí konstelace Pavel Klusák, šéfredaktor

Člověk plánuje, Bůh se směje, říká rčení. V uplynulých dvou letech se tolik plánů měnilo vinou pandemie covidu-19, i tento čtvrtletník se zrodil do měsíců, kdy galerie nemohly se svými návštěvníky komunikovat uvnitř svých prostor. Když vlna pandemie zeslábla a upustilo se od hlavních restrikcí, přišlo to, co nyní vnímáme každý den: vpád ruské armády na Ukrajinu. Válka, která nás naplňuje nejistotou, ale taky solidaritou. V době uzávěrky Qartalu udělilo Česko vízum na 240 tisícům uprchlicí a uprchlíků. Každým dnem jich přibývá.

GHMP, stejně jako dlouhá řada dalších galerií, jedná. Edukační oddělení v úctyhodném tempu jednotky rychlého nasazení vytváří programy pro ukrajinsky mluvící; vytváří se prostor pro umělecké vyjádření přímo z Ukrajiny. Modrožluté prapory na galerijních místech se staly konstantou, zřejmou deklarací, která snad jemně pomáhá udržovat společného ducha solidarity. (A jak bylo mnohokrát konstatováno, ukrajinská vlajka je vizuálně prostě pěkná.) Fakta, potřeby a modely komunikace se v takové situaci mění rychleji než jindy: jednat znamená průběžně prověřovat, zda jsme relevantní.

Aktuální se střetává s nadčasovým a dlouhodobým. Po několik let připravovaly kurátorky, kurátoři, umělkyně a umělci dvě velké výstavní události: kolektivní a vrstevnatý projekt Světy Jindřicha Chalupeckého a velkou přehlídku českého umění devadesátých let, jak je tehdy zachycovala činnost GHMP, nazvanou Heroin Crystal. Obě výstavy výrazným způsobem klenou most mezi různými časovými rovinami. Nejen že se ohlížejí do minulosti výtvarného dění u nás (a v případě Chalupeckého i v zahraničí), ale ptají se, jak tuto minulost můžeme vnímat dnes. Co si s ní počít, jak čerpat z tehdejší imaginace, myšlení, reakcí na „svět, v němž žijeme”, řečeno Chalupeckého slovy. Dnes už lze díky odstupu spatřit, co bylo tehdy každodenní, samozřejmé, a tedy neviditelné. Samozřejmě nás při tomhle uvědomování napadá, kterým slepým skvrnám a jakým přehlédnutým samozřejmostem podléháme dnes.

Karina Kottová v rozhovoru v tomto čísle vzpomíná na Chalupeckého výrok, že umělecké dílo nemůže být chápáno izolovaně – výstava je konstelace, umění je průmětem několika kontextů. I to, co nabízí veřejnosti Galerie hlavního města Prahy, je konstelace: devadesátkový Heroin Crystal U Kamenného zvonu, Chalupecký v Městské knihovně, Suška a Škoda v Zámku Troja, proměny a funkční přemety postmediální fotografie v Domě fotografie, kreativní výzkum velkoměstských lišejníků v outdoorové Galerii Vltavská… Po dvou letech zmizely z kulturních akcí respirátory a kapacitní omezení, plněji se rozběhly i komentované prohlídky, doprovodné akce, procházky. Z galerie dnes tak snadno dobloudíme k uvažování o budoucnosti biotopu, který obýváme: viz rozhovor BioTroja – IPR v tomto vydání. Nemůžeme se z proměn biotopu odečíst: souvisíme. Jsme součástí konstelace.
Přejeme vám klid a mír ke čtení Qartalu i k návštěvám galerie.