Jděte pomalu. Zaposlouchejte se a dívejte se Boris Klepal

Zůstaňte stát, dokud hudba nedozní, a stanete se součástí něčeho komplexnějšího. Sluch i zrak si vytvoří propletenou změť siločar vznášející se nad plátnem či objektem prosvíceným skrze notový papír nebo snad jinou soustavu hudebních pokynů a schémat. Vizuální umění prolnuté s hudbou na základě vnitřních pout a principů se do Galerie hlavního města Prahy vrací již potřetí.

Jindřich Zeithamml, Bez názvu (Ležící)

Výstava Nejisté situace navazuje na Pět nejistých situací z roku 2022 a další Dvě nejisté situace z loňska, které stejně jako letos připravili skladatel, performer a multiartista Ian Mikyska s kurátorkou Jitkou Hlaváčkovou. Část ze sedmi minulých zastavení se v dubnu vrátí, ale přibudou k nim nová díla a také instalace, které návštěvníka vtáhnou do zámku v Troji. Letos se však neomezí pouze na bývalou konírnu a kapli, ale vyjde také do volného prostranství a dotkne se i těch, kdo se třeba jen náhodně přiblíží.

Mohlo by to na první pohled připomenout soundwalk čili zvukovou procházku. Je to ve své podstatě nejdostupnější umělecká disciplína, jíž se může s úspěchem věnovat každý, kdo vyjde ven, dívá se kolem sebe a zároveň pečlivě naslouchá. Soulad ulice, lesa nebo parku se zvuky, které k nim patří, je zdánlivě zcela všední a samozřejmý – o to více překvapení v něm však lze objevit. Zvukový objekt pak přidává do venkovního prostředí něco nového – třeba jen málo kontrastního, ale přece jen zvláštního a nečekaného. Jakýsi audiovizuální klobouk ve křoví, u nějž není na první pohled jasné, kdo a proč jej tam pohodil. Kolemjdoucí jsou přímo nuceni, aby zůstali stát, a možná se v té chvíli zastaví i jejich myšlenky.

Kontrast technologie a venkovního prostoru vytvoří dílo soundartisty Jiřího Suchánka – autora zvukových instalací a objektů, ale také sonifikačního software Atomtone, který vytváří zvuky ze zdroje jiných dat. Pomocí jeho software lze naslouchat gravitačním vlnám vesmírných objektů a nemusí to být o nic dobrodružnější než nechat se vlákat venkovním objektem ke vstupu do nitra trojského zámku, jehož barokní architektura připomíná epochu, v níž se vytvářelo umění pro všechny smysly.

Mikyska a Hlaváčková však svým konceptem nabízejí o hodně víc než zvukovou procházku. Zvláště u Mikysky je dlouhodobě zřetelné, že ho nezajímá jen hudba nebo vizuální umění jako oddělené světy. Stejně tak pro něj není příliš důležitá hudba inspirovaná výtvarným uměním, jak ji obvykle vnímá koncertní publikum odkojené Obrázky z výstavy od Modesta Petroviče Musorgského. Zásadní roli hrají u Mikysky struktury a děje, které není potřeba zcela přesně popsat nebo časově vymezit, ale zachytit jejich souvislosti, tím i jejich vzájemný smysl a podřídit mu celek.

Odvolává se při tom na tradiční čínskou kulturu, v níž podle něj „jeden z nejvýraznějších znaků tvoří výrazná míra propojení jednotlivých oblastí zájmu: poezie znamená kaligrafii, kaligrafie znamená malbu, a všechny tyto obory propojuje duchovní zázemí se základem v mahájánovém (primárně čchanovém/zenovém) buddhismu, taoismu a konfucianismu“. Pro skladatele je pak zcela samozřejmé přidat k nim i zvuk.

Prague Quiet Music Collective, který Mikyska založil roku 2021, se hlásí k hudbě hledající ztišení, klid a soustředění, v němž časové intervaly ztrácejí přesnou délku. Je to hudba odhalující struktury, které nelze přesně zapsat ani narýsovat, ale je zcela nezbytné a zároveň krásné je prožít. Potvrdilo se to už v rámci dvou dosavadních běhů Nejistých situací, které se částečně připomenou i letos.

Z minulých projektů se mimo jiné objeví skladba Variabily, jíž skladatel Michal Wróblewski reagoval na Rám ve formě L od Radoslava Kratiny. Jeho samozřejmá variabilita v pohybu se do partitury odrazila v mikrointervalech a glissandech. Střídání pokynů „not in unison“ / „unison“ naznačilo pohyb jednotlivých segmentů, které do sebe v konkrétní chvíli nemají, nebo naopak musí zapadat. Vrátí se také kinetická socha Kolize galaxií II od Pavly Scerankové. Ta inspirovala takřka stejnojmennou kompozici Michaely Antalové, jejíž segmenty se k sobě občas chovají podobně jako narážky v divadelní hře: jedna provokuje druhou, která zase musí počkat na její pokyn. Některé fáze se opakují pořád dokola tak dlouho, dokud nedozní melodický hlas. Znovu budou vystaveny také Dvě nejisté situace Iana Mikysky a Jacka Langdona.

Pro letošní akci v Zámku Troja vytváří novou skladbu Marie Nečasová, která bude reagovat na kresby Václava Boštíka a Stanislava Kolíbala a také na objekt Ležící od Jindřicha Zeithammla. Američan Kory Reeder bude komunikovat s kombinací objektu a kresby, kterou její autorka Kristina Láníková nazvala Večerní kresby při odličování. Novou kompozicí přispěje slovenský skladatel Matej Sloboda, zvukovou instalaci připravuje Slavomír Hořínka.

Z předminulého roku se znovu rozezní také Překrývající se proměny od skladatelky Sylvie Lim – tentokrát však bez série fotogramů Třicet šest dramatických situací od Aleksandry Vajd, která stála u jejich vzniku. Staré proměny budou zasazeny do nově vytvořeného prostředí nezávislého na původní inspiraci.

Výstava Nejisté situace se koná od 21. května do 10. listopadu 2024 v Zámku Troja. Její součástí jsou kromě nových děl i objekty ze sbírek GHMP, výtvarná díla přímo pracující se zvukem, setkání s hudebníky, koncerty v hlavním sále Zámku, hudební workshopy a další.

 

Autor je hudební publicista.

Václav Boštík, Body, 1981