V prvním čísle Qartalu jsem psala o knize Literatura, zasvěcené trojrozměrným dílům, která Viktor Karlík věnoval svým literárním láskám, vzorům a inspiracím. Dotkla jsem se tehdy lákavé představy, že cyklus Hlasy z podzemí, který vše inicioval, bude provázet naše kroky na některém z pražských chodníků. A téměř rok nato jsou kanálové poklopy s citáty básníků, spisovatelů a filozofů vsazeny do dlažby podél Musea Kampa!
Když jsme je 17. listopadu odhalovali, byla to událost nejen k poctě těchto osobností, ale také myšlence umělecké svobody a nezávislosti, a tím pádem také autorovi cyklu. On sám, stejně jako citovaní umělci, nikdy nepodlehl žádnému tlaku, natož politickému, a s přijetím všech rizik se nikdy nevzdal svého kritického soudu tam, kde byly prolomeny hranice morálky a vkusu. A to i v případě, že se k tomu snížil někdo z undergroundu, odkud Viktor Karlík vzešel.
Kanál jako médium
Na úplném počátku tohoto cyklu byla řada otisků skutečných kanálů, které sbíral po nocích zejména na Smíchově. V další fázi z nich realizoval řadu monotypů a jejich industriální charakter mu imponoval natolik, že se rozhodl jej využít jako „nosič” pro citáty z děl osobností různých generací: „V žádném případě to nemá být ‚objektivní‘ pohled na českou poesii pod poklopem komunistického kulturního teroru. Je to výraz mé vlastní zkušenosti s některými literárními texty a jejich autory a svého druhu pocta síle slova. Jediným zadavatelem celého cyklu byla moje životní cesta.”
Mottem celého souboru je citát Marcela Duchampa: „Velký umělec zítřka se stáhne do podzemí.” Následují texty bratří Topolů, Pavla Zajíčka, Víta Kremličky, J. H. Krchovského, Ivana Martina Jirouse, Andreje Stankoviče, Egona Bondyho, Iva Vodseďálka, Petra Kabeše, Jana Hanče, Zbyňka Hejdy a Jiřího Koláře.
Duchampův výrok není jen výraz dobového znechucení nad komercionalizací a zaprodaností umění masové poptávce, je to výzva k popření všeho, co umění v jakékoliv době činí služebným.
Slova u našich nohou
Litina, ve které byly po vzoru reálné předlohy poklopy provedeny, je robustní a odolný materiál, proto tu budou tyto texty s námi ještě dlouho. Některá slova stojí za to tesat do kamene, některá mohou být odlita do nenápadného reliéfu a leží u našich nohou jako v tomto případě. Je to další kontext tohoto díla, který varuje, že důležitá poselství budou v každé době muset vzdorovat pokusům o zašlapání a zneuctění.
Instalací díla ve veřejném prostoru se staly tyto obsahy dostupné nám všem. V době, kdy je to nanejvýš aktuální a kdy význam podobných poselství bývá často podceňován a zesměšňován jako trapný sentiment.
Hlasy z podzemí byly realizovány po mnoha letech od jejich vzniku (2000–2013). O to silnější je to satisfakce pro autora i všechny, kdo jej podporovali. Poměrně rázný a svižný postup umožnil program GHMP Umění pro město, který podporuje Magistrát hl. města Prahy a radní pro kulturu Hana Třeštíková, stejně tak jako účinná spolupráce a sympatie ze strany starosty městské části Prahy 1 Petra Hejmy, který zodpovídá za park na Kampě. Jako zástupkyně Galerie hlavního města Prahy připojuji dík za poskytnuté zázemí ze strany Musea Kampa během instalace a odhalení díla.
Viktor Karlík (nar. 1962 v Praze) – výtvarník a redaktor, zakladatel samizdatových edicí Pro více a Jednou nohou / Revolver revue, spoluzakládal hudební skupiny Národní třída. V roce 1989 stál u zrodu Nezávislého tiskového střediska, ze kterého vzešel časopis Respekt. Výtvarným redaktorem Revolver revue je dodnes, publikuje zde však i řadu literárních příspěvků. Před listopadem se účastnil pouze neoficiálních výstav. První veřejně přístupnou výstavu měl v květnu 1989 v Junior klubu na Chmelnici. Od roku 1990 vystavuje doma i v zahraničí.
