Ekologie se v Česku stále ještě znevažuje Barbora Baronová

Když se řekne „vydávat knihy ekologicky“, většina nakladatelství se hned začne ohánět publikacemi bez plastu a papírovými páskami na balení zásilek. Téma ekologie v rámci vydavatelské praxe však v sobě zahrnuje více proměnných, jako jsou například životnost knih, férové odměňování autorů, materiálová dostupnost nebo samotná udržitelnost nakladatelské praxe. Všechny tyto aspekty je navíc třeba nahlížet perspektivou země, ve které kniha vzniká. Pozice České republiky je v tomto ohledu privilegovaná – už jenom proto, že se nacházíme na bohatším globálním severu.

Knihy se pohybují v ekosystému, jejž tvoří tvůrci, nakladatelství, distribuce, obchody, knihovny a pak čtenářky a čtenáři. Pro udržitelnost takového knižního ekosystému jsou proto důležité hodnoty jako etika, férová spolupráce, solidarita – a v neposlední řadě i ekologie. Ta bývá mnohdy všemi aktéry přehlížena – často z ekonomických důvodů. Tlak na co nejnižší konečnou cenu knih láká nakladatele tisknout v Číně, na nekvalitní papír, produkci vydávat v obřích nákladech, potažmo posléze kulturně a esteticky kolonizovat země, kam se pak knižní nadprodukce odklání. Vedle toho si čtenáři samozřejmě nárokují vytoužené knihy vlastnit a dožadují se slev, které neznamenají nic jiného než nutit knižní produkce chovat se právě neekologicky, potažmo narušovat křehký knižní ekosystém tím, že někdo kvůli snížené ceně publikace nedostane spravedlivě zaplaceno. Pak se divíme, že zavřelo další nezávislé knihkupectví, protože jako jediné nemělo slevu dát z čeho. Čtenáři si knihu přišli osahat, vyfotit, aby si ji v kavárně za rohem pak pořídili online levněji – na úkor marže pro knihkupectví. Nezaplacení často zůstávají tvůrci obsahu. K důstojnosti jejich pracovních podmínek by mohl pomoci mimo jiné Status umělce/umělkyně, kdyby lidem v kultuře nabídnul například minimální nepodmíněný příjem, a to s ohledem na hodnoty, které doposud společnosti předali. V knižním ekosystému by mnohem silnější pozici mohly mít veřejné knihovny, kdyby se jim dařilo zvyšovat dostupnost knih, kterých by se potom mohlo produkovat méně. Menší produkce knih by následně samozřejmě znamenala menší environmentální dopady ze strany distribuce. Vše je v knižním ekosystému provázáno.

Můj pohled na téma ekologie v rámci vydavatelské praxe zásadně proměnila nakladatelská konference ve španělské Pamploně, kterou v zimě 2021 pořádala Mezinárodní aliance nezávislých nakladatelství, na níž jsem měla možnost poslechnout si perspektivy mých nakladatelských kolegyň a kolegů z různých koutů světa. Uvědomila jsem si, v jak privilegované zemi pro nakladatelskou praxi žijeme – můžeme si vybírat z nespočtu lokálních tiskáren. Máme k dispozici ekologický papír a v případě malých nakladatelství dokážeme knihy do obchodů distribuovat klidně i tramvají. Můžeme se účastnit řady dostupných lokálních akcí a prodávat knihy napřímo. Nejenom koncovým zákazníkům a zákaznicím, ale třeba i knihovnám, které v Česku tvoří jednu z nejhustších sítí na světě. Ekonomicky jako země rosteme, a tak si vedle knih můžeme pořizovat i čtečky nebo audioknihy. Toto privilegium sice na jednu stranu pomáhá šířit obsahy bezbariérově, na druhou stranu znamenají e-knihy větší ekologickou zátěž na životní prostředí než fyzické knihy.

V české diskusi na téma ekologického vydávání knih je bohužel stále mnoho ale. Jako nakladatelka, která se snaží minimalizovat dopady svého nakladatelství na planetu, čelím někdy nenávistným komentářům čtenářek a čtenářů, kteří investici do ekologicky šetrnější knižní produkce nepovažují za relevantní. Ono se totiž cokoliv ekologického u nás v Česku pořád ještě zesměšňuje, relativizuje, znevažuje. Individuální ukojení potřeb klademe nad zodpovědnost vůči planetě a dalším generacím.

Existují dvě hlavní cesty k proměně našeho chování v knižním ekosystému. Jednou je vzdělávání, tedy informování o důsledcích našeho chování. Druhou pak kritika a nové nastavení grantové politiky v kultuře. Ministerstvo kultury by se mělo pokusit zohledňovat křehkost knižního ekosystému a cíleně posilovat především nejslabší články v něm. Třeba právě prostřednictvím vyššího oceňování pro-ekologického chování jednotlivých aktérů, jež celý systém posiluje. Struktury státu mají nástroje k tomu, aby jednotlivé složky knižního ekosystému vedly k větší ohleduplnosti vůči planetě. Jen to z jejich strany vyžaduje větší flexibilitu.

Některé regiony a instituce pro nás mohou být v přístupech k ekologickému vydávání knih příkladem. Když jsem letos v květnu přednášela na festivalu LiteralPRO v Barceloně, ptala jsem se na nakladatelskou ekologii Laiy Figueras Tortras, ředitelky katalánského institutu ekologického vydávání knih Institut de l’Ecoedició.

Q Proč je tak důležité znát širší kontext ekologického vydávání knih?
L F T Institut de l’Ecoedició, který zastupuji, vypočítal, že uhlíková stopa knih, které byly v roce 2019 vydány v Katalánsku, činila přibližně 61 000 tun CO2. Toto množství odpovídá více méně uhlíkové stopě pouhých 19 vteřin, které by strávili všichni občané Katalánska naráz hledáním na Googlu. Ve srovnání s jinými obory jde spíš o malý environmentální dopad. Přesto by se pro kulturu, zvlášť pro vydávání knih, měly stát úvahy o dopadu na životní prostředí povinností. Kultura představuje souhrn znalostí, zkušeností, názorů, hodnot, postojů a významů, je způsobem života i komunikací. Kulturní poselství bude postrádat důvěryhodnost, pokud se nebudeme starat o to, jakým způsobem jej předáváme.
Q Na jaké aktéry knižního provozu při diskusích o eco-publishingu máme tendenci zapomínat?
L F T Ekologické vydávání knih není možné bez konsenzu a spolupráce všech dílčích aktérů knižního trhu. Ať už jsou to knižní designéři, protože při designování knih dochází k celé řadě rozhodnutí, která mají na životní prostředí značný dopad, jako je třeba užití flitrů, zlacení, ražby a podobně, tiskaři, jelikož znají materiálové možnosti na úrovni papíru nebo inkoustu, knihaři, disponující zkušenostmi s lepidly a orientující se v různých vazbách, distribuce, knihkupectví, přepravní společnosti – a v neposlední řadě i nakladatelství.
Q Jaká je v Katalánsku podpora tohoto tématu?
L F T V Katalánsku vzešlo několik podnětů od nakladatelství zkoumajících ekologické vydávání knih a podporujících lokální produkci jako způsob pečování o lokální vydavatelský průmysl a jeho environmentální dopad. Návrhy soukromého sektoru jsou velmi důležité, nicméně popularizovat eco-publishing lze jen s podporou veřejné správy. V tomto ohledu máme v Katalánsku velké štěstí, neboť naše vláda chápe svou zodpovědnost a navrhla unikátní i dost ambiciózní plán podpory kulturnímu průmyslu. Umožňuje prostřednictvím řady grantů i specializovaného vzdělávání snižovat dopad aktérů na životní prostředí. Nicméně ekologické vydávání knih je především revoluce, a ta potřebuje sílu a víru. Pomohlo by, kdybychom porozuměli nejenom naléhavosti týkající se udržitelné kulturní produkce, ale i spotřeby. V tomto smyslu jsou naši čtenáři na změnu nejenom připraveni, ale dokonce si ji i žádají. Dokazují to nejenom výstupy několika anket. Čím mladší čtenáři jsou, tím jsou náročnější v otázce ochrany životního prostředí, pokud jde o brandy a produkty, které konzumují.
Q Jak přesvědčit lidi, že by je měl u knih ekologický aspekt zajímat?
L F T Čtenáři mají právo znát environmentální dopad knižní produkce – a nakladatelství zase povinnost o něm informovat. Když čtenářům představujeme nakladatelskou filosofii, potažmo účel, s jakým naše knihy vydáváme, musíme je také informovat o strategických rozhodnutích souvisejících s našimi environmentálními závazky. To proto, abychom přispívali k vědomějšímu a udržitelnějšímu způsobu, jakým kulturu konzumovat. U knih se nesnažíme minimalizovat dopad na životní prostředí jen proto, abychom nezahynuli, ale protože takové chování přispívá ke šťastnějšímu způsobu života. Jiným způsobem, jak docílit změny, je uhlíková gramotnost. Kdybych o uhlíkové stopě v Katalánsku vyprávěla bez přirovnání k dalším věcem, samotné číslo by pravděpodobně nemělo žádnou relevanci. Totéž platí pro čtenáře – když jim řekneme, že kniha v jejich rukou představuje 1 453 gramů CO2, ale díky principům ekologického vydávání jsme ušetřili 235 gramů CO2, nemusí to být srozumitelné. Ale když úsporu na jediném výtisku přirovnáme třeba k množství CO2, které vyprodukujeme pouhým nesmazáním čtyřiadvaceti e-mailů, jejich pohled a chápání se mohou změnit. Možná stejně, jako když jim řekneme, že pokud stejnou knihu pro katalánský trh vytiskneme v Asii, můžeme rovnou její uhlíkovou stopu vynásobit sedmi.
Q Co všechno dnes umíte spočítat?
L F T Náš institut vyvinul speciální kalkulačku (BookDAPer) s cílem měřit environmentální dopad knih tištěných jak digitálem, tak offsetem. Dopady, které kalkulačka vyhodnocuje, jsou: uhlíková stopa, vygenerovaný odpad a také spotřeba vody, energie a materiálu. Kalkulačka počítá také environmentální úspory při srovnání s produkcí knih, které ekologické principy nenásledují. Získaná data jsou důležitá nejenom proto, abychom dopady knižní produkce na životní prostředí dovedli předat. Už jenom jejich znalost nám umožňuje je snižovat, tedy včleňovat jednotlivé udržitelné principy do našeho rozhodování o designu knih, jejich produkce, distribuce a podobně. Jen jako příklad uvedu, že uhlíková stopa knihy o rozměrech 13 × 20 centimetrů se 188 stranami, která byla vytištěna lokálně v Katalánsku v nákladu 1 100 výtisků, odpovídá 948 gramům CO2. Pouhou změnou velikosti knihy na 10 × 13 cm se mohou emise CO2 snížit až na 491 gramů. Rozhodnutí, jestli tak nakonec učiníme, je jenom na nás.