Marie Lukáčová: Drak a ryba.. Ukázky z knihy vydané k výstavě v Domu fotografie Marie Lukáčová
Součástí výstavy Divoženky v Domě fotografie GHMP je multimediální trilogie výtvarnice, hudebnice a nyní i spisovatelky Marie Lukáčové. K trilogii patří autorská kniha s názvem Drak a ryba. Přednostními adresáty textu a ilustrací jsou dospívající. Zdánlivě starobylá vyprávění a rituály totiž koření ve fantazii dívčí party z doby, kdy byla Lukáčová v podobném věku.
Byl to ten nejmladší, nejkrásnější a nejrozvážnější z nich, kdo si bezhlesně stoupnul mezi dva valy. Rozhodli se pro budoucnost a nikoli sobecky. Srdce jim pukala, ale věnovali zítřkům toho nejlepšího. Šest mužů si navzájem v dešti oholilo vlasy a okousalo nehty. Zabalili je do prošívaného šátku, aby je spolu se svým přítelem odevzdali božstvu Zelú.
Nikdo totiž doopravdy nevěděl, komu občerstvení u rybníka patří. Jahoda stála na pláži zavřená celý rok a na začátku léta se prostě v potravinách objevil inzerát. Kdo u něj byl první, dostal se ke skvělé práci a každé ráno od července do srpna jezdil se stovkou rohlíků k rybníku.
Zora se nevěřícně obrátila na Kari.
„Cos jí to namíchala?“
„Semena divoké mrkve. Piju to pokaždé a jsem ok.“
„Kari, ale ty nemůžeš otěhotnět s větví.“
„Říká kdo?“
Stávala se bleskem na obloze lesa. Prosvištěla kopcem a přeskočila skálu. Přenesla se přes svatební tůň a z prsou jí vyrazil bílý duch lišky a jezevce. Vedli ji krajinou a ona je následovala. Snad pět minut, ale mohl to být i den anebo rok. Ostnaté keře ji švihaly do tváří a těla. Z krve, která z ní kapala na zem, vyrůstaly malé rudé pryskyřičné houby. Přitahovaly hmyz, který se na ně dravě snášel a hodoval na nich. Skrze jejich oči, které se pak rozletěly do stran, mohla Zora vidět celý svět.
Pokračoval, ale ona měla vše, pro co přišla. Teď by se podle všeho měla podvolit a dovolit mu dokončit jeho proces. Nechat ze sebe vyžahnout život. Soustředil se na sebe, v očích divoký smutek smíšený s radostí. Těsně před jeho vrcholem se ale zmohla na poslední pohyb.