Buďme v obraze Petr Vizina, šéfredaktor

Existuje podezření, že Češi se ve vztahu ke Slovensku ani třiatřicet let po rozdělení Československa nezbavili poručnictví a dodnes radí „mladšímu sourozenci“ Slovensku, jak jednat. Pojďme se s tímto podezřením vyrovnat hned zkraje tohoto textu. Existuje totiž podezření daleko vážnější. Přijde na ně řeč hned vzápětí.

Česká blahosklonnost vůči Slovensku je z času na čas zřejmá. Jeden příklad za všechny. Proč se na Slovensku čtou české knihy, zatímco u nás toho o současné slovenské literatuře zas tolik nevíme? Jsme v obraze, pokud jde o současnou slovenskou kinematografii, divadlo, výtvarné umění? Tahle nevšímavost vůči nejbližším sousedům je tak trochu českým zakletím, z něhož se my, bývalí „premianti Evropy“, pomalu začínáme probouzet. Jinak řečeno, tohle si, milí Slováci a Slovenky, neberte osobně. Častěji jezdíme na dovolenou do Polska. A stále víc se začínáme zajímat o to, co se na Slovensku děje. Máme obavy, abychom nešli „slovenskou cestou“, jak se někdy říká s varovně zdviženým prstem. Málokterý slogan zní z českých úst tak blahosklonně, jako právě tenhle. Porozumět dění na současném Slovensku jako cestě, to bychom totiž opravdu nejprve museli dění u sousedů soustavně sledovat. Krátce, tenhle domácí úkol si doplníme. Třeba na výstavě Slobodná národná galéria v GHMP Domě fotografie.

S expozicí přibližující pochod nacionalisticky laděného konzervativismu slovenskými kulturními institucemi je spojené druhé, vážnější podezření. Vedle toho, co si na zmíněné výstavě prohlížíme, a podle toho, co se dozvídáme, je problém české přezíravosti vůči sousedům pouhou humoreskou. Pokusme se přezíravosti vyhnout, ale neuhýbat před tím, co se vedle nás a do jisté míry i na domácím hřišti děje.

Není potřeba kritizovat síly, vzešlé z legitimních voleb na Slovensku, Qartal nebude fušovat do řemesla politických komentářů. Co sledujeme, je obnova mentality, která velí jít na ruku brutální síle a tím pádem se vůči slabším jako panovačná síla chovat. Jak si všiml maďarský nobelista Imre Kertész, sentiment se rád vodí za ruku s nevybíravostí, servilita s hrubostí. „Neměli jsme na výběr, taková byla doba,“ říká se později, když tahle strategie znovu, jako vždycky zklame.

Svobodu galeriím a dobré volby jejich návštěvnictvu v roce 2026!