Stanislav Kolíbal patří mezi legendy českého i světového umění. Jeho tvorba se pohybuje na pomezí sochařství, (prostorové) kresby a architektury a po celá desetiletí výrazně formovala podobu české i světové výtvarné scény. Jeho dílo je na první pohled vzácně kompaktní, postavené na racionálním a přísném uvažování, na druhý pak plné rozporů, otázek, intelektuálních výzev a až existenciálního napětí. Kolem roku 1963 vstupuje do jeho děl geometrické tvarosloví, které se stává důležitým polem pro tyto Kolíbalovy esenciální otázky – možnost ideálního tvaru, organizace a řádu je vlastností „geometrického“ vidění světa, světa abstraktních idejí, v nichž je možný i prožitek absolutní krásy. Stejně tak je ale Kolíbal pevně zakotven ve stávajícím světě, do jeho děl vstupuje konkrétní prostor, pohyb, materiál a světlo. Charakteristickým rysem jeho práce je schopnost vyjádřit složité myšlenky pomocí minimalistických forem – geometrií, linií a hmotou.

V devadesátých letech tvoří důležitou část Kolíbalova díla velkoformátové prostorové útvary. Vedle Staveb jsou to i velké konstrukce, mezi něž patří i Vertikální struktura. Dají se charakterizovat jako kresby v prostoru, jako architektury, jako nová dimenze v existujícím prostoru. Důležitými prvky jsou materiál (hladkost kovu), výška a tloušťka stěn, vazba vnitřního a vnějšího, nečekaně výrazná barevnost. Tyto práce jsou vytvářeny s ohledem na možnosti vnímání: divák se musí fyzicky konfrontovat s dílem, obcházet ho, nahlížet z různých úhlů a perspektiv, vnímat fragmenty, větší či menší části, „materiálnost“ materiálu…

Stanislav Kolíbal oslaví v roce 2025 sté narozeniny. Součástí řady akcí, které tuto významnou událost připomínají, je i instalace objektu Vertikální struktura na Mariánském náměstí, v srdci Prahy. Do tohoto rušného prostoru, tvořeného čtyřmi naprosto odlišnými fasádami (secesní, modernistickou, vrcholně barokní a klasicistní) vstupuje Kolíbalův objekt radikálně, ale s maximálním pochopením kontextu. Divák může vnímat nejenom tvar samotné konstrukce, ale zároveň skrze něj novým způsobem objevovat náměstí.

Díla Stanislava Kolíbala jsou stále aktuální svým myšlenkovým rozměrem i formální čistotou. Jeho životní dílo představuje mimořádný příspěvek k modernímu umění a dodnes inspiruje nové generace tvůrců.

Helena Musilová