Komentovaná prohlídka výstavy Dagmar Hochová se zaměří na její politickou část. Upozorní na spletité vztahy fotografie a politiky, které provázely Dagmar Hochovou po celý život. Už jako studentka výtvarné školy během druhé světové války zažila vynucené podřizování fotografie jakožto dokumentační a reprodukční techniky k vojenským a propagačním účelům.

V 60. letech se Hochová proslavila svými snímky, na nichž zachycovala svět s empatií, bez patosu, s typickým smyslem pro humor a drobné lidské detaily. V 70. a 80. letech se však ocitla na okraji, zejména poté, co se odmítla podílet na kampani proti Chartě 77.

Po listopadu 1989 přijala nabídku kandidovat do České národní rady. Chodila do sněmovny s fotoaparátem a dva roky v něm fotografovala. Na jejích snímcích vidíme zákulisí parlamentu, místa, kam se oficiální fotografové nedostali: únavu, soustředění, nervozitu i momenty humoru a uvolnění.

Historik Tomáš Zahradníček, jenž se podílel na digitalizaci pozůstalosti Dagmar Hochové, provede návštěvníky celou výstavou, upozorní na politické souvislosti, které se v mnoha fotografiích skrývají, a nakonec se zaměří právě na tuto parlamentní sérii. Tyto snímky nejsou jen historickým dokumentem o „sametové revoluci“, jejích úspěších a prohrách. Jsou také svědectvím o tom, jak se umělecký postoj střetával s politikou a jejími nároky.