online / filmový výběr k výstavě WAS IST KUNST? Dragoljub Raša Todosijević / DAFilms
Adresa
online
Filmový výběr od DAFilms
Pro dlouhé letní večery nabízíme zajímavý filmový speciál.
Streamovací platforma DAFilms pro nás vytvořila seznam filmů, které rozšiřují výstavu WAS IST KUNST? o další kontexty. Ve výběru nechybí film Vyšetřovatel o Vladimíru Dzurovi, který v roce 1997 dopadl prvního válečného zločince konfliktu v bývalé Jugoslávii. Snímek Hotel Jugoslavia zkoumá prostor i historii budovy, luxusního hotelu postaveného v Bělehradu v roce 1969, který byl svědkem turbulentní doby od Tita po Miloševiče, od bombardování jednotkami NATO po ekonomický liberalismus. Na závěr zmíníme film Návrat domů – Marina Abramović a její děti, který zachycuje návrat umělkyně domů, během kterého vzpomíná na svůj komplikovaný vztah k vlasti, rodičům i vlastnímu tělu a rekapituluje, jak překračovala hranice mezi státy i mezi tvůrcem a publikem.
Vyšetřovatel, Viktor Portel, 2022, Česká republika / Chorvatsko, 73 min.
online / filmový výběr k výstavě Margita Titlová: Purpurová vertikála / DAFilms
Adresa
online
Téma ženské tělesnosti propojuje filmy, které pro vás na DAFilms v souvislosti s dílem umělkyně Margity Titlové vybrali.
Tělo mého těla režisérky Violy Ježkové je „pozváním do určitého mentálního prostoru“. Film Tělo v systému představuje pohled profesora Pavla Koláře na tělo a pohyb – pohled v přeneseném, ale i velmi doslovném smyslu. To, že i film může uzdravovat dokládá snímek Terezy Tary Let viny. Režisér „nové české intimity“ Tomasz Wiński natočil film Jiří pes uprchlík o Aničce a Elišce, které bydlí s Jiřím, daňovým poradcem, který si myslí, že je pes. Ve snímku o srbské performerce Návrat domů – Marina Abramović a její děti, vzpomíná umělkyně na svůj komplikovaný vztah k vlasti, rodičům i vlastnímu tělu a rekapituluje, jak překračovala hranice mezi státy i mezi tvůrcem a publikem.
Tělo mého těla, Viola Ježková, 2012, Česká republika, 24 min.
online / filmový výběr k výstavě Margita Titlová: Purpurová vertikála / DAFilms
Adresa
online
Téma ženské tělesnosti propojuje filmy, které pro vás na DAFilms v souvislosti s dílem umělkyně Margity Titlové vybrali.
Tělo mého těla režisérky Violy Ježkové je „pozváním do určitého mentálního prostoru“. Film Tělo v systému představuje pohled profesora Pavla Koláře na tělo a pohyb – pohled v přeneseném, ale i velmi doslovném smyslu. To, že i film může uzdravovat dokládá snímek Terezy Tary Let viny. Režisér „nové české intimity“ Tomasz Wiński natočil film Jiří pes uprchlík o Aničce a Elišce, které bydlí s Jiřím, daňovým poradcem, který si myslí, že je pes. Ve snímku o srbské performerce Návrat domů – Marina Abramović a její děti, vzpomíná umělkyně na svůj komplikovaný vztah k vlasti, rodičům i vlastnímu tělu a rekapituluje, jak překračovala hranice mezi státy i mezi tvůrcem a publikem.
Jiří pes uprchlík, Tomasz Wiński, 2019, Česká republika, 30 min.
online / filmový výběr k výstavě Margita Titlová: Purpurová vertikála / DAFilms
Adresa
online
Téma ženské tělesnosti propojuje filmy, které pro vás na DAFilms v souvislosti s dílem umělkyně Margity Titlové vybrali.
Tělo mého těla režisérky Violy Ježkové je „pozváním do určitého mentálního prostoru“. Film Tělo v systému představuje pohled profesora Pavla Koláře na tělo a pohyb – pohled v přeneseném, ale i velmi doslovném smyslu. To, že i film může uzdravovat dokládá snímek Terezy Tary Let viny. Režisér „nové české intimity“ Tomasz Wiński natočil film Jiří pes uprchlík o Aničce a Elišce, které bydlí s Jiřím, daňovým poradcem, který si myslí, že je pes. Ve snímku o srbské performerce Návrat domů – Marina Abramović a její děti, vzpomíná umělkyně na svůj komplikovaný vztah k vlasti, rodičům i vlastnímu tělu a rekapituluje, jak překračovala hranice mezi státy i mezi tvůrcem a publikem.
Let viny, Tereza Tara, 2021, Česká republika, 78 min.
online / filmový výběr k výstavě Margita Titlová: Purpurová vertikála / DAFilms
Adresa
online
Téma ženské tělesnosti propojuje filmy, které pro vás na DAFilms v souvislosti s dílem umělkyně Margity Titlové vybrali.
Tělo mého těla režisérky Violy Ježkové je „pozváním do určitého mentálního prostoru“. Film Tělo v systému představuje pohled profesora Pavla Koláře na tělo a pohyb – pohled v přeneseném, ale i velmi doslovném smyslu. To, že i film může uzdravovat dokládá snímek Terezy Tary Let viny. Režisér „nové české intimity“ Tomasz Wiński natočil film Jiří pes uprchlík o Aničce a Elišce, které bydlí s Jiřím, daňovým poradcem, který si myslí, že je pes. Ve snímku o srbské performerce Návrat domů – Marina Abramović a její děti, vzpomíná umělkyně na svůj komplikovaný vztah k vlasti, rodičům i vlastnímu tělu a rekapituluje, jak překračovala hranice mezi státy i mezi tvůrcem a publikem.
Tělo v systému, Květa Přibylová, 2013, Česká republika, 25 min.
online / filmový výběr k výstavě Margita Titlová: Purpurová vertikála / DAFilms
Adresa
online
Téma ženské tělesnosti propojuje filmy, které pro vás na DAFilms v souvislosti s dílem umělkyně Margity Titlové vybrali.
Tělo mého těla režisérky Violy Ježkové je „pozváním do určitého mentálního prostoru“. Film Tělo v systému představuje pohled profesora Pavla Koláře na tělo a pohyb – pohled v přeneseném, ale i velmi doslovném smyslu. To, že i film může uzdravovat dokládá snímek Terezy Tary Let viny. Režisér „nové české intimity“ Tomasz Wiński natočil film Jiří pes uprchlík o Aničce a Elišce, které bydlí s Jiřím, daňovým poradcem, který si myslí, že je pes. Ve snímku o srbské performerce Návrat domů – Marina Abramović a její děti, vzpomíná umělkyně na svůj komplikovaný vztah k vlasti, rodičům i vlastnímu tělu a rekapituluje, jak překračovala hranice mezi státy i mezi tvůrcem a publikem.
Promítání filmu Sova si udělala hnízdo v troskách srdce je součástí zahájení výstavy galerie Artwall s názvem Shadi Harouni: Žena. Život. Svoboda.
Shadi Harouni (nar. Hamedan, Írán) je umělkyně žijící v New Yorku. Její tvorba se pohybuje na pomezí obrazu, sochy, textu a folklóru. Její výzkum je zaměřený na historii disentu, především v jejím rodném Kurdistánu a propojuje osobní gesta odporu s globálními masovými hnutími. Práce Shadi Harouni se dotýká míst, lidských i nelidských subjektů, utopických snů i nenaplněných slibů revoluce. Harouni je pedagožka a vedoucí programu na katedře umění Newyorské univerzity.
Sova si udělala hnízdo v troskách srdce
Film s názvem Sova si udělala hnízdo v troskách srdce, natočený v íránském Kurdistánu, zachycuje interiér osiřelého domu, kde se volně pohybuje kráva. Tento jednoduchý obraz doprovází hlas kurdského disidenta, bývalého obyvatele domu, který se zamýšlí nad prostory, kde v minulosti bydlel. Od vesnického domu jeho dětství, který byl „jako mytologická postava, nahoře člověk a dole zvíře“; přes vězeňské cely, které kdysi obývali královští koně; až po dům objevující se ve filmu, jehož dveře byly v určitém okamžiku otevřeny potulujícím se zvířatům v gestu skrytého protestu. Tato vyprávění, vyznačující se značně ironickým humorem, jsou zasazena do složité a bolestivé historie globálních sociálních a politických krizí, včetně rostoucí krize bydlení, která ukazuje porušené politické sliby a mizící naděje pracující třídy po celém světě.
Shadi Harouni: Žena, život, svoboda
Uběhly už více než čtyři měsíce ode dne, kdy íránská mravnostní policie zatkla 22-letou Kurdku Mahsu Jinu Amíní kvůli „nesprávně“ nasazenému šátku. O tři dny později 16. září byla Jina mrtvá. Úřady tvrdily, že zemřela na infarkt, což ještě posílilo smutek a hněv rodiny a tisíců protestujících, kteří se shromáždili před nemocnicí, kde dívka ležela v kómatu. Íránem od té doby otřásá největší vlna protestů od islámské revoluce roku 1979. Byly zabity stovky demonstrantů a další desetitisíce byly zraněny a zatčeny při protestech, nebo uneseny z domovů, desítky lidí byly odsouzeny k trestu smrti. Policejní brutalita při potlačování demonstrací, ani vlna poprav vykonaných státem však neodstrašila demonstrující, kteří bez rozdílu pohlaví, riskují své životy a bojují za ženská práva a lidská práva jako taková, důstojnost a svobodu. Ženy si v gestu truchlení a odporu stříhají vlasy, sundávají a pálí šátky symbolizující útlak a nerovná práva. „Žena, život, svoboda“, heslo ražené kurdskými aktivistkami a filozofkami, se stalo heslem této feministické, proti-režimní revoluce.
Stejnojmenná výstava íránské umělkyně Shadi Harouni vytvořená speciálně pro galerii Artwall je poctou pokračujícímu boji za svobodu a proti útlaku.
Mluví jazykem veřejných i soukromých protestů. Harouni, jejíž výzkum a praxe vychází z historie disentu a revoluce, zde čerpá ze svých osobních i veřejných archivů umění a protestů, z písní a poezie, sloganů a graffiti, z obrazů s nízkým rozlišením kolujících po internetu, ze symbolické i fyzické přítomnosti revoltujících těl a z neúnavné a poetické práce aktivistek. Na pětici fotografií se setkáváme s motivem ženských rukou prostrčených otvory ve zdi prezentujících atributy revoluce: snímek zkrvavené ruky zvedající prsty v gestu vítězství; betonovou tvárnici užívanou ke stavbě barikád s nasprejovaným revolučním heslem, které se objevuje na zdech po celém Íránu; text spojující truchlení s akcí a povstáním; ruku držící ženský cop; šablonu s motivem Dayeh (Matky) Sharifeh – matky kurdského aktivisty Ramina Hosseina Panahiho popraveného v roce 2018, výlohu se siluetou Vidy Movahed, která se v roce 2017 na protest proti potlačování ženských práv postavila na rozvodnou skříň na rušné teheránské ulici, sundala si hidžáb a zdvihla jej na tyči. Následně byla zatčena a uvězněna na tři roky. Její obraz zůstává symbolem nepolevujícího odporu íránských žen.
„Současná výstava je gestem solidarity s protestujícími, kteří v Íránu nasazují své životy za práva žen a svobodu. Je zároveň výzvou adresovanou představitelům demokratických zemí, aby využili veškeré dostupné prostředky k politickému nátlaku na brutální Íránský režim.“ konstatuje kurátorka galerie Zuzana Štefková. „Symbolem této revoluce je žena jejíž vlající vlasy, jak se píše v pouličních sloganech, tančí volně ve větru. Tančí, revoltuje a odmítá to vzdát.“
Výstava proběhne od 20. 1. do 22. 3. 2023 v galerii Artwall na nábřeží kpt. Jaroše a Edvarda Beneše v Praze.
Shadi Harouni měla v roce 2018 výstavu v Galerii hlavního města Prahy. Výstava v Colloredo-Mansfeldském paláci nesla název Sním o tom, že je hora stále celá.
online / V hlavě Františka Bílka / film
Adresa
online
Film V hlavě Františka Bílka vznikl v koprodukci s Českou Televizí k výročí narození tohoto umělce. Televizní premiéra snímku se odehraje 2. 11. 2022 na kanálu ČT Art ve 22.05. Dokumentární film také můžete vidět v pražské vile jako součást stálé expozice.
František Bílek je z generace, která ve svém vývoji umělecky spojovala romantický a mystický svět 19. století s moderní a kolikrát hrůznou realitou dvou světových válek. Ač ovlivněn řadou osobností a událostí své doby (jako jeho současníci pobýval v moderním světě Paříže), zachoval si svůj nezaměnitelný styl. Ačkoli nebyl ve své době snadno přijímán, jak už to u originálních umělců bývá, jeho tvorba je snadno rozpoznatelná a svou intenzitou poznamenává každého, kdo se s ní setkal.
V případě Františka Bílka je tato stopa velice ojedinělá svým dopadem na lidi, kteří kolem jeho soch denně chodí a žijí s nimi, protože řadu svých děl vytvořil a umístil v rodném Chýnově, jihočeském městečku, které je celé prodchnuté jeho zvláštně vzrušující, oduševnělou tvorbou, a kde stojí jeho muzeum. Důležitou stopu také zanechal v Praze, kde postavil architektonicky neobyčejnou tzv. „Bílkovu“ vilu, jednu z 10 českých staveb označenou mezinárodním titulem Iconic House, kterou spravuje Galerie hlavního města Prahy.
Autorkou filmu je Hedvika Hlaváčková, která v minulosti zaujala diváky svým dokumentárním filmem Šílený Hedvábník Zika Asher.
K výstavě John Wehrheim: Paradise Lost jsme spolu se streamovací platformou DAFilms vytvořili filmový výběr, který rozšíří kontext výstavy o další příběhy komunit. Ve výběru je také dostupný film Na prahu ráje, který doplňuje výstavu o rozhovory s bývalými obyvateli tábora Taylor Camp.
V minulosti byl život ve společenství samozřejmostí i životní nutností. Ať už šlo o širokou rodinu, kmen nebo vesnici. Dnes je život v komunitě vědomou volbou. A jak ji budovat a udržovat se musí její členové znovu učit. Přinášíme vám dokumentární i hrané filmy, které se tématem komun a komunit zabývají.
Do komunit se uchylují často lidé, kteří jsou odsouváni na okraj společnosti jako ve snímku Pod úrovní moře o životě v pouštní osadě, jejíž obyvatelé se rozhodli žít bez tekoucí vody a elektřiny. Hrdinové filmů Zastavit bušící srdce a Disco se rozhodli pro komunitu z náboženských důvodů. I společný zájem lidi stmeluje. Ve snímku Jiskra je to ochrana přírody, což společenství dovede od environmentálního aktivismu až k anarchismu. V 70. letech vybudovala skupina hipíků malou komunitu na Havaji, o vyznavačích marihuany a nudismu vypráví film Na prahu ráje, který uvádíme při příležitosti nové výstavy v Galerii hlavního města Prahy John Wehrheim: Paradise Lost.
K výstavě John Wehrheim: Paradise Lost jsme spolu se streamovací platformou DAFilms vytvořili filmový výběr, který rozšíří kontext výstavy o další příběhy komunit. Ve výběru je také dostupný film Na prahu ráje, který doplňuje výstavu o rozhovory s bývalými obyvateli tábora Taylor Camp.
V minulosti byl život ve společenství samozřejmostí i životní nutností. Ať už šlo o širokou rodinu, kmen nebo vesnici. Dnes je život v komunitě vědomou volbou. A jak ji budovat a udržovat se musí její členové znovu učit. Přinášíme vám dokumentární i hrané filmy, které se tématem komun a komunit zabývají.
Do komunit se uchylují často lidé, kteří jsou odsouváni na okraj společnosti jako ve snímku Pod úrovní moře o životě v pouštní osadě, jejíž obyvatelé se rozhodli žít bez tekoucí vody a elektřiny. Hrdinové filmů Zastavit bušící srdce a Disco se rozhodli pro komunitu z náboženských důvodů. I společný zájem lidi stmeluje. Ve snímku Jiskra je to ochrana přírody, což společenství dovede od environmentálního aktivismu až k anarchismu. V 70. letech vybudovala skupina hipíků malou komunitu na Havaji, o vyznavačích marihuany a nudismu vypráví film Na prahu ráje, který uvádíme při příležitosti nové výstavy v Galerii hlavního města Prahy John Wehrheim: Paradise Lost.
Pod úrovní moře, Gianfranco Rosi, 2009, Itálie, USA, 119 min.
Spravovat Souhlas s cookies
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
