Kreslili i motorkami. Na to, jak dělat umění ve dvou, není recept, říkají
26. 6. 2024
Podcast Na dotek Petra Viziny z Aktuálně.cz
„Tady jsme kreslili motorkami, pamatuješ?“ optá se výtvarník Jiří Franta kolegy Davida Böhma, když přicházejí na rozhovor do bývalé haly ČKD v pražském Karlíně. Téměř dvacet let pracují ve dvojici, a kromě motocyklu zapojili do experimentu s kresbou jeřáby, zavěšené tužky, dlouhé tyče nebo vlastní ruku v sádře.
Nyní se pro ně nástrojem tvořivosti stal samotný prostor galerie, konkrétně Domu fotografie na pražské Revoluční třídě. Do 29. září v něm nově představují své obrazy pod hlavičkou Galerie hlavního města Prahy. „Půdorys galerie nám pomohl k přemýšlení, jak k výstavě přistupovat,“ vysvětluje David Böhm.
Budova má dvě prostorově prakticky totožná patra. S ohledem na to umělci popisují očekávanou návštěvnickou zkušenost, „jako kdyby dva lidé vyprávěli tentýž film“ anebo „kdyby se vám tentýž sen zdál dvakrát, jen se v něm pokaždé věci děly trochu jinak“. Projekt nazvali Fabulant; podle nich je „přepisem“ dialogu, který spolu vedou prostřednictvím kresby. „Třeba o tom, co vidíme v médiích a na sociálních sítích. Za oponou hravosti je spousta práce, nejistoty, vážných situací,“ říkají.
Tvořit ve dvojici považují za ideální, ale málokdo najde svůj vhodný umělecký protějšek a parťáka. Nechat si od někoho mluvit do práce bývá obecně považováno za frustrující. Pro šestačtyřicetiletého Jiřího Frantu a dvaačtyřicetiletého Davida Böhma je to naopak uspokojivé. „Opustil bych étos romantického génia, který kutí někde za komínem a potom překvapí svět. Často je větší dobrodružství ve spolupráci, kde recept není napsaný a kuchtí se dohromady,“ uvažuje Böhm.
Ten zároveň učí na pražské Akademii výtvarných umění. V podcastu tak mluví mimo jiné o nedávné petici osobností české kultury, která kritizovala dění na této škole, v Národní galerii a okolo Ceny Jindřicha Chalupeckého. „Sněhová koule, která se začala nabalovat a každý si tam nebezpečně něco našel,“ komentuje to Jiří Franta. „Mohla to být relevantní diskuse, ale teď je to podobné jako s našimi dvěma patry na výstavě; podle mě je musíte navštívit několikrát, abyste si udělali pravdivý obrázek. Podobně si neuděláte obrázek o těch institucích z jednoho přečtení petice.“
Franta s Böhmem vystavují v Domě fotografie svůj svět a leccos naznačí už způsob, jakým kresby vytvářejí. Druhý zmíněný popisuje výsledek následovně: „Jak by vypadal svět, kdyby se Panně Marii narodila dvojčata?“