PANENKY

Datace: 2007
Materiál: polychromovaný polystyren, vlasy

Od počátku své kariéry rozvíjí široké spektrum médií, zejména malbu, kresbu,
plastiku. Její tvorbu primárně charakterizují témata identity, těla a kultury spotřeby. Rané sochy jsou často vyráběny z neobvyklých materiálů – polystyren, buď ponechaný v bílé nebo kolorovaný. Tato strategie odkazuje ke klasické soše a k ideálům figury, avšak materiál a povrch je jednoznačně současný, často komentující až ironizující konzumní či mediální kulturu. Bornová se soustředí na ženskou identitu, fetišizaci těla a vztah běžného, masového či mediálního obrazu – toho dokladem jsou i Panenky, představující klíčové dílo její tvorby po roce 2000. Čtyři drobné plastiky z polychromovaného polystyrenu a umělých vlasů jsou uzavřené do plexisklových vitrín, čímž Bornová vytváří dojem laboratorního zkoumání
či preparátu. Východiskem se staly fotografie žen z pornočasopisů, tedy obrazy
ženského těla podrobeného pohledu a komerční estetice. Převodem těchto
banálních, masově reprodukovaných zobrazení do hmotného média sochy dochází k zásadní proměně: erotizovaná figura je znehybněna, její povrch je zmechanizován a nese na sobě stopy ručního opracování i barevné vrstvy.
Polystyren – materiál spojený s průmyslovou výrobou – zde získává výraznou
sochařskou sílu. Jeho měkkost a pórovitost kontrastuje s polychromovaným
povrchem, který připomíná líčení či masku. Vlasy, jako fyzicky přítomný, organický prvek, dodávají plastikám na znepokojivost, až jakousi odpornost, současně ale posilují jejich symbolický rozměr, tedy důraz transformaci obrazu v objekt a na reinterpretaci ženského těla v současném vizuálním prostoru.

ENG

Since the start of her career, she has worked in a wide range of media, particularly painting, drawing and sculpture. Her work is primarily concerned with themes of identity, the body and consumer culture. Her early sculptures are often made from unconventional materials such as polystyrene – either left white or coloured. This strategy references classical sculpture and the ideals of the figure, yet the material and surface are unmistakably contemporary, often commenting on or satirising consumer or media culture. Bornová focuses on female identity, the fetishisation of the body and the relationship to everyday, mass or media imagery – as evidenced by Dolls, a key body of work from her practice after 2000. Four small sculptures made of polychrome polystyrene and synthetic hair are enclosed in plexiglass display cases, creating the impression of a laboratory examination or a specimen. The starting point
was photographs of women from pornographic magazines – images of the female body subjected to the gaze and commercial aesthetics. Transferring these banal, mass produced images into the tangible medium of sculpture effects a fundamenta transformation: the eroticised figure is immobilised, its surface mechanised and bearing traces of manual processing and layers of colour. Polystyrene – a material associated with industrial production – here acquires considerable sculptural power. Its softness and porosity contrast with the polychrome surface, which resembles make-up or a mask. Hair, as a physically present organic element, gives the sculptures an unsettling, even repulsive quality, while simultaneously reinforcing their symbolic dimension: the transformation of the image into an object and the reinterpretation of the female body within the contemporary visual field. They read almost as relics – synthetic symbols of desire and manipulation.