HOUSES OF THE HOLY

Datace: 2005
Materiál: látka, polystyrén, dřevo

Objekt Houses Of The Holy, pojmenovaný podle slavného alba Led Zeppelin, vznikl krátce po umělcově návratu z USA, kde vyrůstal a studoval (Cooper Union, ateliér Hanse Haackeho). Kotík, který se dlouho profiloval především jako muzikant v prostředí nezávislé newyorské scény, zde propojuje hudební odkaz, politickou zkušenost a vizuální jazyk designu.  Sofa – symbol domácího pohodlí, stability a bezpečí – je v jeho pojetí „nábytkem bohatých svatoušků“, jak autor sám říká. Měkká, atraktivní forma luxusního interiéru skrývá agresivní prvky: použitá látka s loveckým vzorem funguje jako metafora násilí povýšeného na zábavu, tvar objektu zároveň připomíná střelu s plochou dráhou letu. Kotík tu s odstupem komentuje poválečnou euforii velkých korporací (např. Halliburton) a pokrytecké deklarace ctnosti, které znevažují konkrétní činy. Houses Of The Holy navazuje na autorovu předchozí kritiku militantní americké politiky (Ať žije velitel; S,M,L,XL) a patří k nejvýraznějším příkladům jeho schopnosti převést abstraktní podoby moci, bohatství a válečné rétoriky do konkrétní, každodenní podoby – do „obyčejného“ nábytku, který odhaluje zneklidňující spojení komfortu, zisku a destrukce.

ENG

The object Houses Of The Holy, named after the famous Led Zeppelin album, was created shortly after the artist’s return from the USA, where he grew up and studied (Cooper Union, Hans Haacke’s studio). Kotík, who for a long time made his name primarily as a musician in the New York independent scene, combines musical references, political experience and the visual language of design in this work.  The sofa – a symbol of domestic comfort, stability and security – is, in his conception, “the furniture of the rich and sanctimonious persons,” as the artist himself puts it. The soft, attractive form of a luxurious interior conceals aggressive elements: the fabric with a hunting pattern serves as a metaphor for violence elevated to entertainment, while the object’s shape resembles a projectile with a flat trajectory. Here, Kotík comments with detachment on the postwar euphoria of large corporations (e.g., Halliburton) and hypocritical declarations of virtue that are undermined by concrete actions. Houses Of The Holy builds on the artist’s previous critique of militant American politics (Long Live the Commander; S,M,L,XL) and stands as one of the most striking examples of his ability to translate abstract forms of power, wealth and war rhetoric into concrete, everyday forms – into “ordinary” furniture that reveals a disturbing connection between comfort, profit and destruction.