Mexický dušičkový oltář pro Fridu Kahlo / k výstavě Frida Kahlo – Fotografie

Mexický svátek Den mrtvých (Día de Muertos) se koná na počest zesnulých a jeho kořeny sahají až do dob dávných Aztéků. V dobách kolonialismu přišli do Mexika se španělskými dobyvateli též misionáři a kněží, kteří spojili aztécký svátek s katolickým svátkem Dušiček. Mexičané věří, že 1. listopadu se vrací na náš svět duše dětí a 2. listopadu duše dospělých. Aranžují si doma pestrobarevné oltáře na počest svých zesnulých příbuzných a přátel. Tyto dušičkové oltáře zdobí zejména květinami aksamitníku (cempazúchitl), barevnými lebkami z cukru (calaveritas de azúcar), sladkým chlebem s ruličkami těsta připomínajícími kosti (pan de muerto) a různými symbolickými dekoracemi. Na oltáře jsou též kladeny i dary (ofrendas) v podobě potravin a předmětů, které měli zemřelí rádi. V Mexiku svátek Dne mrtvých provází i oslavy ve veřejném prostoru – bujaré průvody, zdobení hřbitovů a hrobů. Tato tradice pomáhá vnímat smrt jako přirozenou součást života a lidé slavící tento svátek věří, že se duše zemřelých vrací k živým, aby společně zavzpomínali na všechno dobré a oslavili spolu koloběh života. Roku 1993 byl Día de Muertos zapsán na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Tento oltář je věnován mexické malířce Fridě Kahlo a předměty i dary na něm vystavené odpovídají osobnosti, životu a dílu této umělkyně. Nasvícení oltáře vytvořilo neplánovaný vizuální efekt, připomínající svým tvarem křídla, která evokují slavný citát Fridy Kahlo: „K čemu potřebuji nohy, když mám křídla na létání.“

Oltář vytvořilo edukační oddělení GHMP ve spolupráci s Lindou Jandáskovou DiS. (Poradna pro integraci), Erickem Romerem Zamoranem, Anou Gajdoš a Carmen Amador.