Konference / Kámen, město, papír – Komu? Čemu?

Tereza Stejskalová je ředitelkou tranzit.cz a spoluzakladatelkou bienále Ve věci umění. V letech 2018-2022 působila jako výzkumná pracovnice a pedagožka na Akademii múzických umění v Praze. Spolupracovala na mnoha výstavách a projektech. Publikuje texty v akademických i neakademických časopisech, je editorkou několika publikací a autorkou knížky Smrt umělce. Ať žijí pomocnice! (tranzit 2024).

14:00–14:25 Aneta Kohoutová – Tekutá monumentalita

Jako strom rosteme z kořenů minulosti do větví současnosti, tvrdí Friedrich Nietzsche ve své eseji O užitku a škodlivosti historie pro život. Termín „monumentální“ pak používá pro narativ, který z toku dějin vytrhává a glorifikuje pouze určité osobnosti a události, jejichž individuální motivace se pak často zaměňují s všeobecným dobrem. Příkladem monumentální historie jsou figurální sochy a monumenty umístěné ve veřejném prostoru. Monumentalita je tedy kategorií, ve které se prolíná estetické, etické a politické. V rámci prezentace představím svůj pojem tekutá monumentalita, který si klade za cíl přiblížit způsob, jakým vyprávíme příběhy skrze veřejnou participaci, a zároveň zpochybňuje roli umělce jako jediného autora.

Mgr. Aneta Kohoutová, Ph.D. se dlouhodobě věnuje otázkám veřejného prostoru v rovině praktické i teoretické. V srpnu 2024 obhájila v mezinárodním Centre for Ethics svoji dizertační práci s názvem The Ethics of the Public Spaces: In Between the Lived and the Built Environment, ve které skrze filozofické koncepty nahlíží prostor jako místo mocenských vztahů, zranitelnosti, svobody i setkávání s neznámým. Její práce je synergií osobních zkušeností a zahraničních výzkumných pobytů (Univerzita Tartu, The New School for Social Research). Je spoluzakladatelkou kulturní sauny a osvěžovny NUUK, komunitního blešího trhu Nábleší a kurátorkou broumovského festivalu participace a umění ve veřejném prostoru BART.

14:30–14:55 Erika Mészárosová – Kuchárky, spojky a iné odbojárky Slovenského národného povstania: Kritika pamäťového maskulínneho heroizmu vo verejnom priestore

Projekt Ženy v Slovenskom národnom povstaní sa zameriava na zviditeľnenie doteraz marginalizovaných príbehov žien, ktoré sa počas SNP podieľali na odboji ako spojky, kuchárky, ošetrovateľky či práčky. Ich každodenná, neviditeľná práca nebola historickou pamäťou reflektovaná. Na základe orálnej histórie a archívneho výskumu realizujem efemérne pamätníky vo verejnom priestore, priamo na miestach spätých s konkrétnymi ženskými osudmi. Využívam feministickú metodológiu art-based research a site-specific prístup. Projekt kladie dôraz na dočasnosť, krehkosť a intímnosť ako alternatívu k monumentálnemu, maskulínnemu modelu pamäti – prostredníctvom textilných objektov. Umelecké zásahy často aktivizujú miestne komunity, ktoré sa zapájajú do procesu spomínania a reflexie. Tým vzniká priestor pre tichý protest proti politickému zneužívaniu pamäti a verejných priestorov.

Erika Mészárosová, MgA., pôsobí ako doktorandka na Fakulte výtvarných umení VUT v Brne. Venuje sa umelecko-historickému výskumu na pomedzí vizuálneho umenia, pamäti a ženských dejín. Vo svojej tvorbe sa zameriava na postavenie žien vo vojnových konfliktoch. Projekt Ženy v Slovenskom národnom povstaní sa venuje zviditeľňovaniu neviditeľnej účasti žien počas SNP prostredníctvom efemérnych pamätníkov realizovaných vo verejnom priestore. Využíva metódu orálnej histórie, feministický prístup k art-based research a site-specific stratégiu.

15:00–15:30 Ján Kralovič – Javisko ulica: Performativita vzdoru

V marci vyšiel v Denníku N článok Patrika Garaja: „Umenie vraj nezostane ticho. Tak prečo ho nepočuť?“ ktorý vyvolal reakciu slovenskej výtvarnej obce. Autor kritizuje málo kreatívnu formu protestov proti aktuálnej kultúrnej politike reprezentovanej nacionalistickou vládou. Text vyšiel v čase štartu ďalšieho z foriem štafetových protestov pred budovou SNG a predchádzal viacero skupinových i individuálnych performacií. Ako môžu umelci/-kyne efektívne demonštrovať svoj postoj a zároveň prehovárať aj k širšej skupine ľudí? Môžu sa stať performatívne formy podnetom k aktívnejšiemu záujmu o občanov o dianie okolo seba? Vzhľadom na situáciu v slovenskej kultúrnej politike sa otvára otázka možností performance ako protestného nástroja, ktorý sa okrem protestného odkazu transformuje aj do možnej esteticky či konceptuálne premyslenej formy. Vstúpenie umelca či umelkyne (ale aj ktoréhokoľvek občana/-čianky) do verejného priestoru je faktorom stelesnenia situácie, keď sa vzdor projektuje v emocionálno- telesnej aktivity a vzájomnej medziľudskej interakcie. Príspevok má za cieľ esejistickým spôsobom zhodnotiť vybrané akcie a formy protestov, ktoré sa aktuálne vo verejnom priestore na Slovenku dejú. Koncentrovanejšie sa zameria na nedávnu akciu „Pozor padá kultúra“ kde sa telo performerov/-riek stáva metaforou pádu, znehybnenia a deštrukcie.

Ján Kralovič, pôsobí na Katedre teórie a dejín umenia Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave ako odborný asistent. Venuje sa problematike slovenského výtvarného umenia a vedie semináre zamerané na interpretáciu a teóriu umenia. V aktuálnych výskumoch sa venuje médiu knihy. V roku 2024 publikoval monografickú publikáciu o umení akcie v mestskom priestore v rokoch 1965-1989 pod názvom Teritórium ulica a v roku 2017 knihu o bytových výstavách v období normalizácie: Majstrovstvo za dverami. Poslednou spolueditovanou publikáciou (v spolupráci s Danielom Grúňom) je antológia Pohyb za obrazmi (2024) ohľadom súčasných kurátorských stratégií.

16:00–16:25 Nela Petrová – Performativní gesta v boji o veřejný význam: reinterpretace paměti

V příspěvku se zaměřuji na to, jak různé formy aktivistických a protestních akcí ve veřejném prostoru přispívají k formování kolektivní paměti v posttransformační společnosti. Na příkladu výzvy Nemusíš to vydržet (DAMU, 2021) a Petice umělců (2023) ukazuji, jak se veřejný prostor dnes stává arénou kulturních střetů. Performativní intervence zde fungují nejen jako umělecký nebo politický nástroj, ale také jako způsob komunitní sebeidentifikace a reinterpretace nedávné historie. Pomocí teoretických rámců Huntera, Roye a Slačálka ukazuji, jak se v těchto gestech zrcadlí kulturní války – napětí mezi tradicí a změnou i asymetrická logika „mlčící většiny“. Díky Majewské uvažuji, proč právě efemérní občanská gesta mimo instituce umožňují těmto střetům vzniknout – a co to může znamenat.

Nela Petrová je tanečnice, choreografka a studentka magisterského studia politické teorie na FF UK. Vystudovala klasický tanec na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy a Mezinárodní teritoriální studia na FSV UK. Studovala také aplikovanou divadelní vědu na univerzitě v Giessenu. Působila jako tanečnice v Česku i zahraničí, zkušenosti má také z oblasti PR a státní správy. Ve své práci propojuje teorii s uměleckou praxí a dlouhodobě se zajímá o kulturní politiku, veřejný prostor a vztah mezi resentimentem, aktivismem a kulturními konflikty.

16:30–17:00 Peter Fink – O lidské situaci – O projektech v Jeruzalémě, v Londýně, v Kurdistánu a v San Diegu

Peter Fink připomene svůj projekt z roku 1986 v Jeruzalémě, vytvoření hřiště odrážející traumatický vztah izraelských a palestinských dětí. Bude také hovořit o Mass and Memory Game, dvou projektech Anne Bean realizovaných ve věznici v Sulejmánii v Kurdistánu v roce 2008, zaměřených na trauma z nedávné minulosti a její společné sdílené paměťové stopy. Jeho veřejná instalace Autobusy přijíždějí z USA z roku 2023 byla zaměřena na dokumentaci zápasu o občanská práva v roce 1961 s otázkou nejen: „Komu? Za co?“, ale taky „Kdo? Za kterou věc bys dnes jel ty?“.

Peter Fink je umělec známý svými celosvětově oceňovanými projekty, které zdůrazňují roli umělecké kreativity v našich městských krajinách. Zaměřuje se na otázky sociální a environmentální udržitelnosti a zkoumá, jak se umění a kultura mohou stát klíčovou kvalitou v designu našich měst a primárním katalyzátorem změn. Jeho projekty zahrnují interdisciplinární spolupráci a proaktivní vztahy s klienty, zainteresovanými stranami a komunitami. Ačkoli se narodil v Londýně, žil v Praze dvacet jedna let, až do roku 1969. Jeho praxe vychází z jeho neobvyklého původu a kombinace dovedností, které získal studiem inženýrství v Praze a filozofie a sochařství v Londýně.  Prezentace bude zahrnovat dvě díla Petrovy životní partnerky a spolupracovnice, performativní umělkyně Anne Bean.

10:00–10:25 Tereza Nováková – Vytváření nových identit veřejného prostoru

Příspěvek se zaměřuje na představení konkrétních případů kurátorské, komunitní a participativní praxe věnující se historii, kulturnímu dědictví, industriálnímu prostředí, ale především vztahu obyvatel i odborníků k místu a tvorbě specifického ekosystému, možnostem spolupráce s lokální veřejností, se znevýhodněnými skupinami. Zároveň však jde o spolupráci transdisciplinární a meziinstitucionální a v kontaktu s mezinárodní scénou. To vše výrazně ovlivňuje to, jak současná díla ve veřejném prostoru vypadají. Dočasné intervence mají kromě estetického, komunitního, iniciačního a interakčního významu též význam kritického a experimentálního dialogu o využití místa a vytvoření jeho nové identity. Součástí bude také nahlédnutí do procesu příprav umělecko-architektonické soutěže.

Tereza Nováková je kurátorka, kritička a teoretička současného umění. Působí v platformě a databázi českého současného environmentálního umění Artbiom a ve výzkumné platformě dočasného urbanismu Public Space Lab a je koordinátorkou participace na Odboru rozvoje a péče o veřejný prostor Městské části Praha 7.

10:30–10:55 Savka Marenić – Performativní vyprávění jako způsob péče o veřejný prostor

Tento příspěvek na konkrétním příkladu tvůrčí praxe a výzkumu ukazuje dočasné zásahy do veřejného prostoru, které rozšiřují performativní umění o nové perspektivy a způsoby vztahování se k místu. Autorka se opírá o teorie performativity, naratologie, psychogeografie a filozofie vnímání, jež pomáhají porozumět tomu, jak tělo, prostor, vyprávění a paměť společně utvářejí význam místa a vztah k němu. Zaměřuje se na zranitelná, opomíjená či zvláštní místa, která nesou specifický genius loci a kolektivní paměť. Metodu participativního vyprávění, které není jen popisné, ale aktivní, proměňuje v performativní gesta a prostorové intervence, jež se stávají výzvou k imaginaci, citlivému vnímání a spoluúčasti. Tyto intervence podporují ekologickou, sociální a narativní reflexi, posilují komunitní vztahy a péči o prostor.

Savka Marenić je architektka, umělkyně a doktorandka na Katedře volného umění UMPRUM v Praze. Ve své praxi propojuje site-specific prostorové intervence s participativním vzděláváním, architekturou, performativním uměním a kolektivní pamětí. Zkoumá, jak performativita a fikce přispívají k proměně a ozdravování veřejného prostoru. Skrze dočasné performativní intervence přistupuje k veřejnému prostoru jako k místu péče, sdílení a imaginace. Spolupracovala s řadou uměleckých a architektonických kolektivů a galerií v České republice, kde realizovala různé participativní a performativní projekty.

11:00–11:25 Ida Chuchlíková a Petra Vlachyňská – Komu patří paměť míst? Umění jako iniciátor obnovy ztracené identity

Projekt Hledání ztracené identity zkoumá, jak participativní umělecké intervence mohou obnovovat zpřetrhanou kolektivní paměť veřejného prostoru. V historicky zatížené lokalitě sokolovny v Jablonci nad Nisou se umění stává nástrojem sdílení, aktivizace i reinterpretace místa. Projekt propojuje místní komunitu, umělce i studenty a přináší nové formy připomínání vedoucí k obnově paměti území.

Projekt byl realizován za podpory Fondů EHP 2014–2021 ve spolupráci s lokálními iniciativami (PLAC, Jablonec jinak), firmami i okresní hospodářskou komorou, v období květen 2022 až duben 2024.

Ida Chuchlíková se vedle své architektonické praxe věnuje kultivaci veřejného prostoru ve spolku PLAC, spoluorganizuje přednášky Tištěná architektura, realizuje intervence ve veřejném prostoru a ve volném čase působí na poli volného umění, kde se skrze výtvarné projekty věnuje rozhraní krajiny a sídla (projekt CirculUM pro Galerii hlavního města Prahy). Po působení na pozici prorektorky pro vnější vztahy na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze se vrátila k architektonické tvorbě, kterou prostupuje spolupráce s umělci. Ve svém doktorátu se věnuje mentální paměti území spjaté s urbánními atributy a jejímu zprostředkování širšímu publiku prostřednictvím příběhů.

Petra Vlachyňská se ve svých sochařských objektech a instalacích zabývá především abstraktními tématy s důrazem na materiály a proces práce s nimi. Průběžně se věnuje tvorbě pro veřejný prostor a architekturu. Vystudovala architekturu na Fakultě architektury ČVUT a sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Umění ve veřejném prostoru je tématem projektů, na kterých se podílela ve spolupráci s Galerií Jaroslava Fragnera, architektonickým časopisem ERA21 nebo pražským Institutem plánování a rozvoje. Od roku 2020 působí na výtvarné katedře na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde vyučuje předměty zaměřené na tvorbu ve veřejném prostoru a vede zde ateliér.

12:00–12:25 Miloslav Vorlíček – Emoce a paměť ve veřejném prostoru Památníku Lidice

Jak může umění ve veřejném prostoru zahrnout kolektivní zkušenosti místních obyvatel a nabídnout nové perspektivy historické paměti? Paměťové lokace jsou místa silně spjatá především s tragickou historií, jejich veřejné prostory bývají doplněny o architektonické prvky a umělecké intervence. Příspěvek Emoce a paměť ve veřejném prostoru Památníku Lidice se zaměří na analýzu uměleckých děl (ne)instalovaných v roce 1987 v pietním území Památníku Lidice. Speciální důraz bude kladen na odmítnutí díla Pomník dětských obětí války akademické sochařky Marie Uchytilové (1924–1989) a proměnu charakteru instalovaných děl po roce 1990, kdy dochází k redefinici veřejného prostoru v kontextu nové politické reality. Významným aspektem je absence participace místní komunity při rozhodování o podobě veřejného prostoru, což otevírá otázku legitimity a autenticity vzpomínání a paměti.

Miloslav Vorlíček (nar. 1983) je kurátor, dokumentátor a pedagog. V Památníku Lidice působí od roku 2023 jako kurátor a dokumentátor Lidické sbírky umění, od loňského roku zde inicioval a vede rezidenční programy pro začínající kurátory*ky z méně privilegovaných poměrů a od letošního roku zde vede digitalizaci sbírky Památníku Lidice, kterou také inicioval. Mezi lety 2022 a 2023 vedl záchranu a restrukturalizaci prostoru SVĚTOVA 1 a předtím, v období od 2016 do 2022, byl jedním ze zakladatelů a ředitelů pražské galerie lítost. Mezi jeho nedávné projekty patří výstava Embracing Flux II v Českém Centru v New Yorku a konference Art in Between Times v Národní galerii v Praze. Miloslav je od roku 2014 držitelem titulu MA Curating Contemporary Art z Royal College of Art v Londýně.

12:30–12:55 Anna Poubová – Je mi Ralsko – Největší výstava na světě

Skupinový projekt studujících ateliéru Intermedia 2 z roku 2022–2024: Heřman Hůrka, Matěj Liška, Anna Poubová, Dorothea Hofmeisterová, Anna Broučková, Maria Jančová, Jiří Klimenta, Lukáš Procházka, Laura Fiľáková, Adam Civín, Dušan Zahoranský, Roman Štětina

Ralsko je městem mnoha extrémů. Rozlohou je to čtvrté největší město v republice, počtem obyvatel ale jedno z nejmenších. Dodnes je na něm patrná pohnutá historie sudetského vysídlení a především následné využití jako uzavřený vojenský prostor, který zde fungoval mezi lety 1946 a 1991. Místa, která zůstala zachována nebo se po zrušení vojenského prostoru obnovila, se nachází hlavně na okrajích města. Velká střední část je lidmi neobydlená. Na pozvání Akademie věd k prozkoumání možností místa skrz uměleckou intervenci se skupina rozhodla o zcela decentralizované umělecké dílo/dar/událost, do jehož vzniku i provedení zapojila velkou část obyvatel. Roztříštěný, jednotlivým domácnostem distribuovaný projekt byl na konci propojen kolektivním cílem: pokusem o zapsání největší výstavy do české knihy rekordů jako příspěvku k nové, společné historii místa. Je decentralizace možným řešením otázky dostupnosti umění? A jaká byla reakce obyvatelstva?

Realizováno s podporou výzkumného programu Odolná společnost pro 21. století v rámci Strategie AV 21.

Anna Poubová se narodila v Plzni. Žije v Berlíně, kde vystudovala výtvarná umění na Universität der Künste v ateliéru Prostor, Koncept, Média. Ve studiu pokračovala na AVU v Praze, v ateliéru Intermedia 2, pod vedením prof. Dušana Zahoranského a doc. Pavly Scerankové, kde absolvovala v roce 2024. Věnuje se fotografii, malbě a psaní. V Berlíně je zastoupena ve vedení kolektivu Explorative eV, který se věnuje propojování komunit prostřednictvím umění.

13:00–13:30 Kristýna Hájková – Konceptuální východiska nově umístěných pamětních desek Jana Palacha a Josefa Toufara

Přednáška představí nově vzniklé pamětní desky s reliéfy připomínající Jana Palacha a Josefa Toufara, které jsou umístěny na fasádě Borůvkova sanatoria v Praze, kde oba tragicky zemřeli. Autorka Tereza Štětinová citlivě propojuje dvě tragické postavy československé historie 20. století a na reliéfech znázorňuje gesta rukou obětí socialistického režimu. Josefu Toufarovi vtiskla gesto žehnající s rozevřenou dlaní. Janu Palachovi zase gesto vzdoru vyjádřené hřbetem ruky. Příspěvek se zaměří na konceptuální východiska díla, jeho materiálové provedení a způsob, jakým Štětinová reflektuje odkaz těchto dvou hrdinů. Dále jej využije pro reflexi způsobu budování památníků v Čechách a přes zkoumání mechanismů kolektivní paměti. Hájková také krátce zhodnotí funkční spolupráci MČ Praha 2 a soukromého komerčního subjektu na budování takového projektu.

Kristýna Hájková je kurátorka současného umění, která se specializuje na site-specific instalace a institucionální kontext současného umění. Zaměřuje se na historii umění ve veřejném prostoru v kulturním a politickém rámci 20. a 21. století. Kurátorsky připravovala výstavní projekty pro mezinárodní festival 4+4 dny v pohybu, Dům umění Ústí nad Labem, Galerii Emila Filly a – vzhledem k charakteru svého zaměření – především v negalerijních prostorách. Je členkou Mezinárodní rady muzeí a podílela se na přípravě vědeckého programu Generální konference ICOM, která se konala v roce 2022 v Praze. Hájková vystudovala obor Arts management na Vysoké škole ekonomické v Praze a obor Kurátorská studia na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, v současné době zde dokončuje doktorské studium v oboru Vizuální komunikace.