Nový druh obrazového písma: fotografie v Devětsilu / přednáška Karla Císaře

Základní rozpor v devětsilské fotografii spočívá v asymetrii mezi proklamovaným zájmem o toto médium a skutečným angažmá fotografů na programových postojích a výstavních aktivitách jmenované skupiny. Čeští historici fotografie na tuto asymetrii reagovali od osmdesátých let 20. století narativem o Rösslerovi a Funkem jakožto zneuznaných průkopnících, kteří předběhli dobu. Teprve v nultých letech 21. století došlo k revizi dosavadního pojetí vztahu české meziválečné fotografie k avantgardě. Abychom mohli fotografii i nadále přisuzovat klíčové postavení v Devětsilu, nesmíme ji interpretovat jako životní dílo jednotlivých autorů, ale jako širší diskursivní praxi zahrnující užití, šíření a reflexi fotografie, která nebude dohánět umění, ale naopak se umění bude snažit nahradit anti-uměním, které přinese „nové vidění“.