Dům U Kamenného zvonu
30. 6. – 3. 10. 2010
út – ne 10.00 – 20.00
Cílem Bienále mladého umění ZVON 2010 je představit veřejnosti mladé umělce současnosti, s důrazem na co
nejširší spektrum tvůrčích přístupů. Zastoupené umělce nespojuje jedno téma nebo podobný formální
jazyk. Při jejich výběru byl naopak kladen důraz na co největší rozmanitost, vedený snahou překlenout
zavedené vnímání výtvarného umění a ukázat jeho návaznost na další oblasti kultury. Na výstavě se tak
vedle obrazů, fotografie či konceptuálního umění objeví i komiks, street art, dokumentární film nebo
hudební videoklip.
>>>
Výstavy se zúčastní dvacet umělců. Někteří z nich již za sebou mají řadu domácích i zahraničních úspěchů
a jsou považováni za nadějné představitele českého umění. Jiní doposud téměř nevystavovali a jsou širší
veřejnosti neznámí. Oproti předchozím bienále se věková hranice posunula směrem k mladším ročníkům, řada
z vystavujících doposud studuje. Vedle klasických uměleckých škol, jakými jsou pražská Akademie výtvarných
umění nebo Vysoká škola uměleckoprůmyslová, se na bienále poprvé ve větším množství uplatňují i umělci
z FAMU a z dalších škol mimo hlavní město. Pět umělců má své kořeny na Slovensku, i když dlouhodobě žijí
a pracují v České republice.
Nepřehlédnutelným prvkem řady projektů je jejich kolektivní charakter. Umělci již nepracují v osamělosti
ateliéru, ale svá díla realizují ve spolupráci s ostatními tvůrci, nebo za přispění veřejnosti, jež se tak
stává jejich spoluautorem. Tradiční způsob kolektivního přístupu reprezentuje skupina Rafani, do které se
sdružilo několik tvůrců umělecky aktivních i jako jednotlivců. Zájem o zkoumání stejného tématu k sobě
přivedl fotografky Gabrielu Kontra a Janu Štěpánovou, jež dokumentují rozmanité možnosti rodinného soužití.
VJ Kolouch svůj hudební videoklip realizoval ve spolupráci se studiem Anymade. Katarína Hládeková
zorganizovala "výstavu ve výstavě", na kterou pozvala své umělecké přátele. Jejich projekty nainstalovala
do speciálně vytvořených miniaturních galerií. Pavel Sterec nebo Vladimír Turner se každý po svém stali
centry produkčně i koncepčně náročných aktivit, jejichž uskutečňováním zkoumali fungování společenských
mechanismů a možnosti umění do těchto mechanismů vstoupit.
Nepřekvapí, že dalším spojujícím prvkem mnoha děl je zájem o sociální otázky, o různé, často osobní analýzy
světa, ve kterém žijeme. Film Viery Čákanyové nahlíží na téma lidské paměti v emotivním příběhu pacientky
s Alzheimerovou chorobou, jejíž osobní boj se zapomínáním má i nečekaně celospolečenský přesah. Zkoumání
totalitní minulosti nebo sociální, rasové či genderové diskriminace v současnosti ovšem nemusí mít nutně
traumatizující efekt. Umění je platformou, která umožňuje o podobných otázkách hovořit, ať už dokumentární,
nebo vysoce stylizovanou formou. Hned v několika dílech na výstavě najdeme budovy nebo městské prostředí.
Dům jako symbol domova i soužití s ostatními lidmi se objevuje v malbách Ladi Gažiové, ve videu Jana
Pfeiffera nebo v komiksu autorky Toy_box.
V neposlední řadě mladí umělci obracejí pozornost k umění jako takovému: Jiří Thýn ve svých abstraktních
fotogramech nahlíží na samu ontologii fotografického obrazu, kdežto snímky Ladislava Babuščáka demonstrují
schopnost fotografického média zprostředkovat krásu. Umělecké postupy na hranicích objektu, videoartu,
kresby, textu, fotografie a performance jsou typické pro díla Pavly Scerankové, Kateřiny Držkové, Martina
Kohouta, Petry Herotové či Martina Kubáta. Počítačová animace Viléma Nováka vznikla speciálně pro prostředí
Domu U Kamenného zvonu, jehož schodiště změní v oživlou promítací plochu. Místně i časově specifické dílo
vytvořil i Dominik Lang. Jeho instalace ve foyeru výstavy reflektuje celé bienále, ve kterém autor vyhotovil
různým způsobem posunuté repliky vystavovaných děl.
Vstupné: 120,- / 60,- Kč Kurátorská / Autorská prohlídka:
čt 16. 9. v 17.00 (s Tomášem Pospiszylem) Lektorská prohlídka:
čt 9. 9., 23. 9. v 17.00
Kurátor výstavy: Tomáš Pospiszyl Partner výstavy: firma Edward
Hlavní mediální partner: Radio 1
Objekt Domu U Kamenného zvonu
Podle posledních stavebně historických průzkumů se počátky domu U Kamenného zvonu datují do druhé poloviny
13. století, kdy za mohutným věžovým nárožím s masivními obvodovými zdmi vzniklo i podélné boční stavení.
Nejstarší stavební etapa se zachovala ve sklepích a v přízemí jižního křídla.
>>> Druhá stavební etapa následovala
kolem roku 1310. Tehdy byla v přízemí zřízena kaple s bohatou figurální a ornamentální malířskou výzdobou, pokrývající
stěny i klenbu.
Výsledkem přestavby objektu ve druhé čtvrtině 14. století byl reprezentativní městský palácový dům s věžovým nárožím,
který je pozoruhodným dokladem činnosti severofrancouzsky orientované dvorské huti a jenž je ojedinělým dodnes dochovaným
příkladem tohoto typu architektury v Praze. Hlavní dominantu průčelí bohatě zdobeného gotickými architektonickými prvky
tvořila plastická figurální výzdoba. Její ikonografický program oslavoval ideu království a panovnickou rodinu - v této
souvislosti vznikla domněnka, že stavebníkem byl někdo z okruhu královského dvora.
Typické domovní znamení umístili na nároží budovy v 16. století. Po roce 1685 a v 18. století proběhly barokní úpravy
budovy.
Náročné rekonstrukci domu U Kamenného zvonu, při které byla stržena novobarokní fasáda z 19. století a objeveno
gotické průčelí, předcházel rozsáhlý stavebně historický průzkum. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1988 a město
přidělilo objekt GHMP, které slouží jako výstavní prostor pro její významné výstavní projekty.
V objektu je otevřená galerijní prodejna a v zadní části objektu kavárna.