Pozoruhodný soubor nástěnných maleb v "čínských komnatách" zámku Troja je návštěvníkům přiblížen v rámci přehledných textů, vykládajících jednotlivé složky nanejvýš zajímavých zobrazení, jejichž autorem je neznámý malíř z konce 18. nebo začátku 19. století. Náměty pro celoplošné veduty čínské krajiny s architekturou čerpal autor z ilustrací v cestopisných a naučných knihách o Číně. >>>

Tak zvané čínské komnaty pokrývají severovýchodní díl prvního patra zámku, od kraje až k hlavnímu sálu. Jsou to dva prostorné čtvercové sály a užší místnost, vsazená jako vstupní podélná spojovací chodba mezi ně. Na stropech zůstaly z původní malířské výzdoby antické báje bratří Marchettiů, podobně jako v místnostech v přízemí.
Není známo, kdy a z jaké pohnutky vznikla sekundární malba na stěnách. V obecném smyslu jde o krok vpřed v přístupu k orientalizující výzdobě. Zatímco starší, barokní výzdoba tzv. čínských interiérů upřednostňovala titěrné dekorativní prvky, které se opakovaly, v zámku Troja - a rovněž v břevnovském klášteře - vidíme celoplošné veduty s realisticky pojatou krajinou a architekturou, které byly malovány podle předloh v naučné literatuře.
Snaha o zachycení skutečnosti se opakuje i ve zpodobení psích miláčků v rozích chodby, jejichž jména jsou připsána. Také vyobrazené čínské pamětihodnosti doprovází text, jsou tedy neméně reálné. Pouze ve výklencích kolem dveří a oken jsou motivy "květin a ptáků", malované podle kreseb na čínském porcelánu, avšak i tyto lunety mají větší měřítko, než bývalo zvykem u dřívějších chinoiserií, a nepůsobí tedy zdrobněle.

Zvažované předlohy nástěnných maleb
Mezi bohatě ilustrovaná díla patří Poselství Východo-indické společnosti k čínskému císaři čili tatarskému chánu od Jana Nieuhoffa, které se dočkalo překladů do četných jazyků. Nejen z této knihy, ale i z kreseb, které přinesl z Číny (přes Tibet a Indii) polský jezuita Michael Boym, získal obrazový materiál vatikánský knihovník a polyhistor Anathasius Kircher, který nikdy Čínu nenavštívil, a přesto se stal autorem jednoho z nejvlivnějších spisů o ní. Jeho China monumentis qua sacris qua profanis, nec non variis naturae & artis spectaculis, aliarumque rerum memorabilium argumentis illustrata (Čína ve světle duchovních a světských památek, jakož i různých přírodních a uměleckých pozoruhodností a v argumentech o pamětihodných záležitostech), zkráceně China...illustrata, vyšla latinsky v Amsterodamu roku 1667.
Přestože pár ilustrací z obou se dostalo na stěny zámku Troja, není pravděpodobné, že předlohou byl Nieuhoff nebo Kircher. Zámecký malíř spíše čerpal z pozdějších knih, kterých v 18. století stále přibývalo, přičemž ilustrace se bez zábran a bez odkazů přebíraly.
Poměrně rozšířené byly Obecné dějiny objevných cest od Pierra de Hondta, které vyšly poprvé v Amsterodamu roku 1749. Hondt typicky používal katolické i protestantské prameny, tzn. jak zprávy jezuitských misionářů, tak cestopisy holandských obchodníků.

Čínské malby a domácí prostředí
Na některých čínských vedutách na zámku Troja jsou vmíšeny evropské prvky, zejména střechy a hvězdicové bašty na panoramatech města na jižní, východní a severní stěně vnitřního pokoje. Také výjev na jižní stěně rohového pokoje je, jak se zdá, poskládán alespoň ze tří předloh.
Tzv. vítězný oblouk je samostatný prvek, oba nápisy (po jednom znaku v kartuši) jsou v Kircherově China... illustrata vkomponovány do dvojportrétu čínských dam, a zátoka napravo v zadním plánu přípomíná přesvědčivě Letní palác v Pekingu (I-che jüan), který byl ovšem v této podobě dostavěn až roku 1757. (V roce 1860 byl zničen evropskými vojsky a znovu vystavěn v letech 1888-1902.)
Připustíme-li určitý čas pro vznik kresby a její pouť do Evropy, posouvá se vznik čínských krajin v Troji nejdříve do druhé poloviny 18. století. Připomeňme si opět celoplošné krajiny v čínské komnatě v prelatuře břevnovského kláštera, které zhotovil roku 1787 Antonín Tuwora. Styl je odlišný, ale koncepce je velmi podobná. Zde totiž nejde o romantizující nápodobu čínských předloh, jak ji známe z příkladů čínských pavilónků ve Vlašimi (konec 18. století), v Krásném Dvoře u Podbořan (1783-1793), v Zdislavicích u Kroměříže (asi 1800), na Bulovce (počátek 19. století), na Cibulce (1818-1824), či v Kroměříži (1837-1853). Čínské krajiny na zámku Troja odpovídají skutečným stavbám a krajinám, jak lze soudit podle těch, které se dodnes dochovaly, nebo které jsou známy z více vyobrazení.
Snahu o nezkreslené poznání čínské reality mohla podnítit nová vydání dopisů z misií, konkrétně řada Der Neue Welt-Bott... v 36 dílech, kterou vydával Joseph Stöcklein v Augšpurku, Štýrském Hradci a Vídni v letech 1728-1758. Jeho dílo snad na počátcích povzbudila podpora misií ze strany Leopolda I. a Josefa I., neméně pak Josefovy sestry Marie Anny, která se stala portugalskou královnou a využila příležitosti uvádět do misionářských řad Rakušany.
Také v Praze historik Tanner v opisech šířil dopisy misionářů vyšlých z české řádové provincie a v Klementinu bylo muzeum předmětů, zaslaných z exotických krajin. Přestože zrušení řádu přerušilo další takové počínání, zasetý odborný zájem se zjevně udržel.
Co bylo účelem takto vyzdobených místností, není jasné. Pravděpodobně zde byly umístěny sbírky exotických předmětů, případně mohly sloužit jako čajové salony. Někdy si panstvo nechávalo budovat orientální salony pro pořádání maškarních bálů, tuto možnost však povaha maleb nepodporuje.